Král z ostrova Bastøy

Něco mezi Ondskanem a takovýma těma příběhama z vězení, jako Poslední pevnost. Poslední pevnost nebo Shawshank. V každým případě je C-19 tvrďák podle mýho gusta, scénu s umyvadlem jsem si pustil asi třikrát. O věrohodnosti příběhu se samozřejmě dá pochybovat, takhle zpracované to vypadalo, že je to neoprávněně trestaná skupina hrdinů. Nicméně drsárna, už jen jak se jim pořád kouří od pusy. (19.10.2013)

Ďalší z veľmi kvalitných filmov pochádzajúcich zo Škandinávie. Tentokrát sa tu oprávnene hodí aj prívlastok "z mrazivej" Škandinávie... Už v prvej polovici som vedel čo tu napíšem a akým smerom sa film bude uberať. Vyzdvihnem preto predovšetkým komentár užívateľa menom Šakalík a nebudem tu písať presne to isté, čo práve on dokonale vystihol a čo som tu defacto chcel napísať ja sám... (01.11.2012)

Podle skutečné události se dnes píše před každou druhou koninou i dopoledne na Nově. Ale dobře . . . disciplínou a vzděláváním mělo být dosaženo v Bastøy lepších výsledků než tělesnými tresty. Domácí škola měla fungovat jako uzavřená společnost chlapců z celé země, kteří tam měli být převychováni na „slušné občany“. Polepšovna na ostrově proslula svým brutálním zacházením a v roce 1953 byla uzavřena. Asi tomu i věřim. (11.12.2012)

Zatím asi nejlepší film jaký jsem v roce 2012 viděl a hlavně film, kde nemám vytknout vůbec, ale vůbec nic. Stellan Skarsgard si svým fantastickým hereckým výkonem hlasitě řekl o práci v Holywoodu. Dechberoucí herecký výkon. Ani ostatní herci však nezůstali pozadu. Hlavně chovanci zahráli přesvědčivě. Když navíc připočtu parádní scénař, který šlape jak švýcarské hodinky, dobrý soundtrack, kameru a vlastně všechno je dokonalé a vážne nemám co kritizovat. (12.05.2012)

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)