Django Unchained
Divoký Django
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Django Unchained
Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Píše se rok 1858 a v Americe právě probíhá občanská válka. Texasem vedou bratři Ace a Dicky Speckovi pěšky skupinu spoutaných černých otroků a mezi nimi je i hlavní hrdina otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života... (TV Nova)
(více)Recenze (3 235)
Tarantino dostal z Christopha Waltze, kterýho vytáhnul ze smradu německý žumpy, perfektní výkon. Asi potom, co docenil jeho kvality v televizním opusu Schöne Witwen küssen besser (90%) ()
Tarrantinův rukopis je znatelný už od úvodních titulků, nejsem si však jistý jeslti to není malinko na škodu. Přijde mi, že Quentin chodí v kruhu a už dvacet let točí v podstatě to samé. Nikomu to zřejmě nevadí, tak to vem čert. Film má šmrnc, tempo i vtip, tak proč ne? Nebýt někdy zbytečně násilných scén zobrazujících utrpení, tak explicitně, že i silnějším povahy přivírají oči, neměl bych co vytknout. 75% ()
Film mi zbehol úžasne rýchlo. Je hriech tomuto dielu nedať päť hviezdičiek, takže odomňa ich má mať. Každopádne to finále bolo až príliš narýchlo zbúchané a mohol sa s tým Quentin pohrať trošku viac. ()
Nikdy som nebol veľký fanúšik westernov, tie patria o pár ročníkov nižšie. No, ale nemohol som si to odpustiť, keď sa za tak krátku chvíľu dostal na takú vysokú hranicu hodnotenia. Od začiatku som z filmu necítil to pravé "tenkrát na západě", ale to bolo len dobre, film napustili akčným tempom a to hneď z úvodu. Čo ma celkom milo prekvapilo, bolo to, že nemca dr. Schultza hral Christoph Waltz, ktorému rola sadla ako riť na šerbel, kedže zvyčajne obsadzuje úlohu buď drsňáka, či nejakého "tyrana" (Voda pre slony). V tomto filme si svoju úlohu zahral excelentne, klobúk dole ! Čo sa týka Jamieho Foxa, svoju rolu si dokonale vychutnal až ku koncu filmu, čo je škoda, lebo počas tých dlhých 2.30. hod. hral len "poslušného" parťáka v záchrannej misii o záchranu svojej ženy. Na konci to ale rozbalil tak, ako sa to v pravom westerne patrí. Taktiež klobúk dole! Veľká, preveľká škoda tej vedľajšej úlohy Leonarda DiCapria, pretože z filmov ho väčšinou poznáme ako hviezdu, no tu sa mi tak nejavil. Mal dosť prilepené podrážky o podlahu, žiadna veľká akcia, nič mimoriadne, snáď len scénka v jedálni. Film hodnotím za 4* ()
Hodně vtipný. Možná se to mohlo rychleji rozjíždět, ale to je tak jediný. Vůbec se mi na to nechtělo dívat, kvůli délce filmu a to se mi ještě chtělo spát, ale Django mě probudil. Každá scéna měla něco do sebe, podle mě Tarantino nepromrhal ani minutu. Nemám v oblibě dlouhé filmy, samozřejmě existují výjimky a k těm se zařadil i Tarantinův Django. A nakonec vztekloun Leo, ten nikdy nezklame. Ale stejně nejlepší a nejvtipnější byl soundtrack. ()
druhá projekcia napravila reputáciu. tarantino je génius, buď to akceptujete alebo nie. django je majstrovsky napísaný, kongeniálnymi situáciami preplnený na nič viac sa nehrajúci brak, ktorý je navyše geniálny odohraný. prosto tarantino. ()
Tarantino je Pán !!! Natočiť film, kde je dobrá akcia, humor, napätie, dialógy, postavy nie je až taký problém, ale s takým obrovským nadhľadom, precíznosťou, humorom a hlavne dialógmi to dokáže jedine majster Tarantino! Po Nehanebných bastardoch, ďalšia pecka od pána režiséra. ()
Ač jsem nečekal, že by mi film mohl sednout, stal se přesně pravý opak. Parádní soundtrack, scénář, kamera, režie a samozřejmě herecké výkony, kterým vévodí bravurní Christoph Waltz společně se Samuelem L. Jacksonem, který je, je-li to vůbec možné, snad ještě lepší. S plnou palbou jsem dlouho váhal, ale co jiného si zaslouží první tarantinovka, která mě dostala naprosto do kolen? Velmi příjemné překvapení. ()
Jakožto velký fanoušek Tarantinovy tvorby, jsem se na tento film velmi těšil a dostal jsem přesně to, co jsem očekával, bohužel trochu s přestřelenou stopáží, díky níž film chvílemi ztrácí tempo, zejména v druhé části. Tarantinův divoký západ funguje daleko lépe než prostředí druhé světové války v Hanebných parchantech a to už samotné o sobě něco znamená, zkrátka tento režisér dokáže svůj jedinečný styl přenést na plátno v jakékoliv historické době. Samotný příběh je podle mě důkazem toho, že originální filmy ještě nevymřely, i když je jich posledních dobou jako šafránů. Kapitolou samou o sobě jsou herecké výkony, už dlouho jsem neviděl film, ve kterém excelovalo tak velké množství herců, jako právě v Nespoutaném Djangovi. Jamie Foxx, Leonardo DiCaprio, Samuel L. Jackson a mnozí další podávají naprosto famózní výkony, přesto se nedokáží vyrovnat Christopheru Waltzovi, jenž si Oscara rozhodně zasloužil. Nebyl by to Tarantinův film, kdyby ho nedoprovázel dokonalý a originální soundtrack, při jehož poslouchání si říkám, kolik tvůrců si asi troufne do westernu švihnout rapovou písničku, aniž by to nebylo nevkusné a kýčovité. Závěrem musím konstatovat, že jsem si film skvěle užil a rád se na něj opět podívám. Moje hodnocení 80% ()
Jediný člověk v Americe, který není rasista je němec... Skvělá parodie na vše, co spaghetti western představuje. ()
Tarantinovka jak má být. Všude plno krve a ustřelených orgánů. Když pan doktor začal mluvit, jen jsem zíral s otevřenou pusou, fantastické řečnictví. A scéna s kuklu-ks klanem se stane kultem, takhle jsem se hodně dlouho nezasmál. Škoda jen drobných historických nesrovnalostí (brýle, dynamit, pípa...) a toho rapu, ten tam vážně neměl co dělat. ()
Nemyslím si že Django je Tarantinův nejlepší film a dokonce když jsem ho viděl poprvé v kině, tak jsem z něj možná byl i trochu zklamaný. Čekal jsem asi nějaký opravdovský spaghetti western ve stylu Leonovek a toho jsem se opravdu moc nedočkal. Přeci jen Leone je jen jeden a jeho geniálně natočené spaghetti westerny už asi nikdo nepřekoná a ani se jim nevyrovná. Film je to sám o sobě ovšem velmi povedený a scénáristicky a režisérsky dovedený k dokonalosti, ale takový Hodný, Zlý a Ošklivý z toho prostě nebude. Dokonce bych řekl že se Django celou dobu tváří jako western, ale nakonec sem z něj moc westernový pocit neměl. Po druhém shlédnutí jsem již věděl co mne čeká, a film jsem si již náramně po všech stránkách užíval a nakonec musím říct, že jde o jednu z nejlepších Tarrantinovek. Co stojí opravdu za pochvalu je scénář, jako obvykle skvěle vybraná hudba a hlavně dvojice herců Waltz, který poprávu za tuhle roli získal oscara a DiCaprio, jenž si poradil se ztvárněním záporné postavy zcela skvěle a oscara by si určitě také zasloužil. Djanga prostě musíte brát jako celkem netradiční western s Tarrantinovskou tváří a mnoha skvělými cool scénami které dobře pobaví. Hanební pancharti se mi sice líbili o chlup víc, ale Django je je v mnoha ohledech stále velmi kvalitně udělaný snímek a tak dávám 90% ()
Super DiCaprio, pár dobých hlášek a jedna paradní přestřelka. Na druhou stranu zbytečně přepálenej závěr, poměrně otravné ústřední duo a celkově nemastný děj. Ale hlavní problém je, že Leo strčí Foxxa s Waltzem dokapsy natřikrát a nemohl jsem ani navteřinu fandit někomu jinýmu. ()
Nejsem vyloženě skalním příznivcem Tarantina, tohle se mu však hodně vydařilo. Obrovskou zásluhu na tomto povedeném dílku má ale někdo jiný - a to je Ch.Waltz. Jeho postava je jednoznačně největším kladem a o celou třídu poráží a převyšuje další herecké hvězdy včetně Foxxe a DiCapria. První půlka filmu je naprosto geniální a je škoda, že druhá už nemá takový spád a svým způsobem i vtip. Tarantino se nám pokusil nabídnout trochu jinou formu westernu a to se mu povedlo, i když na jedničku s hvězdičkou to přece jen není. I tak je to výborná zábava, na kterou se rád někdy podívám znovu. ()
Ač western, tak typická Tarantinovka, ve které nechybí proudy krve stříkající z padlých těl. Hlavní hrdina černoch Django se díky na první pohled elegantnímu gentlemanovi doktoru Schultzovi dostává na svobodu a velmi si ji užívá, zejména, když může zabíjet známé bílé zločince, na které je vypsána odměna, ze které dostává podíl. Když se poté dostanou k panu Candiemu, začnou náhlé problémy. Film byl napínavý od začátku do konce a i přes zbytečně velké množství krve se v něm nachází i několik vtipných hlášek. 90% ()
4* jsou moc.. :-( Jsou za herecké výkony (hlavně Christoph Waltz) a originalitu + poutavý příběh. Ale čím více krve se ve filmu objevovalo, tím více to film schazovalo... ()
Ani po druhém zhlédnutí nejsem schopný dát 5 hvězd. První hodina filmu má skvělé tempo. Už úvodní scéna s Waltzem nemá chybu. Ten sice dostal druhého Oscara, ale role Hanse Landy byla nesrovnatelně naprdelposazující. Až do "útoku" Ku-klux-klanu se opravdu bavím. Pak ale snímek ztrácí tempo a já přesvědčení, že se na něj dodívám. V momentě, kdy se mi zavírají oči, přichází na pódium Di Caprio. Díky za něj. Sice film nedostal zajímavostí zpátky na začátek, ale minimálně mě odradil od spaní. V závěru exceluje Samuel L. Jackson, ale všechno mi to hatí masakr v Candielandu. Ne za každou cenu musí stříkat tolik krve, Quentine! :) Pokud by měl film pěkných 125 minut, možná by se dalo uvažovat o plné palbě. Takhle je to bohužel slabší 4. ()
Pútavý príbeh na Tarantinov spôsob. Bol som skeptický, ale veľmi ma to prekvapilo a nemohol som sa od toho odtrhnúť. Skvelá hudba, príbeh a spracovanie (90%). ()
Že je Tarantino génius nie je dnes už žiadna novinka. Django je pocta všetkým westernovým klasikám od Sergia Leoneho a vybraní herci vrátane Foxxa, Waltza či Di Capria odviedli skvelú prácu. Osobitným článkom je megazáporák Samuel L. Jackson. Ako v každej tarantinovke tu nechýba hromada čierného humoru, divokých prestreliek či zábavné hlášky. A čo hlavné - pamätné scény ako napríklad scénka s KKK, či už len samotný úvod filmu, ktorý naznačí akým prúdom sa bude celý film uberať. Navyše je film vygradovaný skvelým akčným záverom. Ďalší film od Tarantina, ktorý sa čoskoro stane kultom. ()
Související novinky
Nový film Willa Smitha se odsouvá na příští rok
Příběh o tom, jak Willu Smithovi (Já, legenda, Král Richard) jedna facka změnila život, se bude psát nejspíš ještě nějakou dobu. V tuto chvíli má herec desetiletý zákaz účasti na Oscarech, přišel o… (více)
Tarantino potřebuje hit
Devátý snímek režiséra Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu započal svoji americkou jízdu za dolary. Za úvodní víkend z toho bylo 40,4 miliónů dolarů, Tarantinův rekord, film ale bude potřebovat… (více)
Tarantino znovu ulovil DiCapria
Devátý film Quentina Tarantina nás zavede do roku 1969. Květinové hnutí bude pomalu končit, Amerikou otřese řádění Mansonova gangu, při němž zahyne herečka Sharon Tate, a jeden stárnoucí televizní… (více)
V pravé poledne čeká remake
Westerny v posledních letech slaví opatrný comeback. Opravdová kuráž vydělala 252 milionů dolarů, Nespoutaný Django si došel pro 424 milionů a za úspěch se dá považovat i 155 mega, jež nastřádala… (více)
Po výtečných "Panchartech" přichází Tarantino s touto bezduchou dvou a půl hodiny trvající patlanicí, která měla kromě záměru pobavit diváka jednoduchou fraškovitostí zřejmě ještě vyšší sociálně-kritické ambice. Jak ale již mé hodnocení naznačuje, neshledávám tyto dovršenými. Otázka rasové problematiky se omezuje na stylizaci násilí bez nejmenší špetky originality a tristní kategorizaci "dobra" a "zla". Ve filmu není přítomna jediná postava obdobné rozporuplnosti jako téma samotné - snad jen Samuel L. Jackson slibuje cosi zajímavého, ovšem nakonec i on ztvárnil postavu plochou, nevyvíjející se a příběhem pouze bezvýznamně proplouvající. Přitom právě na charakteru jeho postavy mohla být rasová problematika výborně rozvinuta a mohlo se také dostat na hlubší akcent otázky, kterou přítomnost této postavy nutí: Kdo je vlastně onen "negr"? A v čem tedy tkví podstata rasové nesnášenlivosti, když i rasismus má své privilegované - své "lepší" a "horší"? Nemám nic proti ctění žánrových tradic a otevřenému pochlebování tvůrce tomu, co má rád, ovšem nesmí dojít k nechtěně komickému opisováni předepsaných žánrových figur a tradic. Jamie Foxx ve zpomaleném záběru vystupuje z kouřové mlhy; Jamie Foxx kráčí s výrazem řádného zadostiučinění, zatímco za ním vybuchuje dům; Jamie Foxx si v okázalém modrém kostýmu a s vražedným výrazem měří svoji oběť, přičemž kamera se mu pomalu melodramaticky přibližuje z podhledu. To je výběr jen několika málo scén, které působí naprosto trapně, jestliže si člověk odmyslí jejich žánrový podklad a uvědomí si je v kontextu epického dramatu, k němuž film výpravností, délkou a především závažností ústředního motivu směřuje. Je vůbec otázkou, do jaké míry je divák povinen vnímat žánrová pravidla a co si může ve svém soudu, aby se vyhnul obavám, že filmu křivdí, dovolit. Zastávám ten názor, že každý film je v první řadě autonomní umělecký počin, jehož schopnost fungovat mimo jakákoli "další" měřítka a vyžadované znalosti diváka by měla být pro tvůrce prioritou. To znamená, že argumenty typu: "K pochopení filmu je třeba mít nakoukaný western"; "K pochopení filmu je třeba znát zbytek režisérovy tvorby"; "K pochopení filmu je třeba chápat pravidla béčkového filmu" neuznávám. Na druhou stranu jsem si vědom existence filmů, jejichž ambice se omezují na filmové citace či ctění žánrů, které podvracejí či velebí, mám-li ovšem do kategorie těchto filmů zařadit i Nespoutaného Djanga, nemohu současně přistoupit na jeho až příliš těžkopádnou snahu o sociální přesah. Jak má být tohoto docíleno, jestliže se film v celé své délce pohybuje v rovině žánrových klišé o dobru a zlu, jestliže jsou jeho postavy těmto klišé bezezbytku podřízeny a reprezentují pouze velmi jednoznačné archetypy "záporáků" a "klaďasů", "utlačovatelů" a "utlačovaných"? Další velký problém, který s filmem mám, je jeho do očí bíjící zdrženlivost (která se paradoxně tváří jako přístupnost všemu možnému). Zatímco Hanební pancharti byli do jisté míry skutečně podvratným filmem, který si pohrával nejen z historickými reáliemi, ale především s výstavbou dramatických situací, Django - byť usiluje o totéž - nemá dostatečně sofistikovaný scénář, aby dokázal naplnit vlastní podvratné úmysly. Jelikož jsou jednotlivé charaktery již v polovině filmu natolik průhledně rozvrženy (a minimálně u ústřední dvojce se už nedá očekávat žádný charakterový posun) a až příliš těsně zapadají do osvědčených archetypů "cynický záporák", "odhodlaný mstitel" či "morálně spořádaný dobrák" (jehož hláška: "Přestaňte hrát toho Beethovena" mě upřímně pobavila) , nedá se příliš očekávat, že v polovině druhé dojde ke změnám, jež by měly za následek divákův údiv. Tarantino se snaží, seč může, aby tristní dějovou výstavbu svého scénáře co nejdůvtipněji a nejefektněji zamaskoval pompézními akčními scénami, "pekinpahovskými" zpomalovačkami, výstředními monology hrdinů, vtipnými hláškami, "nečekanými" zvraty. Faktem přitom zůstává, že ve skutečnosti nepodvrací vůbec nic, jen úslužně dodržuje, co už bylo v rámci akčního žánru nesčetněkrát prověřeno a aplikováno. To vše má za následek velice nejisté přešlapování mezi sentimentalitou a cynismem. Cynismus je již zažitá značka Tarantinova tvůrčího stylu, sentimentalita naopak představuje jeho nově objevované roviny uměleckého vyjádření - které souvisí s ambicí proniknout do filmu kritiku, sociální přesah, společenský postoj. Jednoduše exponované schéma démonizovaného zla, které je vzápětí vymýceno sentimentálním dobrem, se nerozvíjí v intencích epického vyprávění, ale spoléhá se na epizodické opakování. Pominu-li jeho režisérskou prvotinu, Tarantino v jediném svém filmu neprokázal, že dokáže vyprávět jinak než epizodicky - a neprokázal to ani nyní. Ačkoli není Django rozdělen na jednotlivé kapitoly vyprávění, jak bývá u něj zvykem, funguje na velice podobném principu. Aby zamezil případným pochybnostem o epické obšírnosti svého příběhu, rozhodl se identicky se opakující epizody protnout spojujícím tématem, které zajistí příběhu vyústění. Tím není ani rozřešení rasové otázky, ani dovršení přátelství ústřední dvojice, nýbrž je jím v dramatu již tolikrát osvědčený ženský element. Z filmu, který chtěl zaujímat vyhraněný postoj k otázce nevolnictví, se rázem stává tuctová romance. A ani velice trefná otázka, vynesená DiCapriem (Proč nás ti negři prostře nezabijí, i když by mohli) její prvoplánovost nezastře () (méně) (více)