Soukromé neřesti

Tohle je jeden z filmů, kde hrálo strašny množství lidí samy sebe - v titulcích je to samej himself/herself. A protože sám sebe hrál taky Howard Stern, smrděla mi tady trochu sebechvála. Ale zase na druhou stranu to byla docela sranda. Obzvlášť když jsem to viděl poprvé, tak mě to uplně dostalo, ale podruhy už moc ne. Každopádně být amík, asi mě to bude brát víc, protože bych asi znal víc těch různejch osobností, rádiovýho byznysu a samotnýho Sterna. Fakt zajímavej týpek tenhle Stern. Chtěl bych si ho někdy poslechnout... (11.05.2016)

Na začátku byl jeden poměrně dlouhý a z mého nenáročného diváckého pohledu i dosti nudný úvod. Situace se dramaticky zlepšila až postupem času při příležitosti příjemného zaměstnání mezi snoby v newyorském rádiu [dabljů ééééén bí sí]. Tam se divák dočká obzvláště pěkné konfrontace názorů a je to opravdu švanda. Bohužel švanda, která netrvá dostatečně dlouho. Z režisérského pohledu se mi to celé zdálo velmi nepodařené. Jisté sympatie k snímku lze získat snad jen prostřednictvím šíleného Howarda Sterna, o jehož existenci jsem před zhlédnutím neměl ani malinké tušení a o jehož existenci se nebudu zajímat ani po skončení. Možná filmu škodí, že je životopisný a snaží se držet jakési reality, která je pro mě jen horou tajemství. Většina scének a legrácek se mi jeví příliš přizdisráčských, proto nabývám tohoto podezření. Koukatelné to celkově tedy je, zasmát se dá párkrát taky. Životní příběh hlavního hrdiny mě zásadně nezaujal a celkově se mi to prostě jeví jako ne moc dobře zvládnutá práce. Snad až lehce hraničící s amatérismem. Těžko říct, do jaké míry je tomu tak záměrně. Přes dvě červené nepůjdu. (23.03.2015)

Tak jméno Howard Stern jsem možná zaslechl, ale absolutně jsem neměl tucha, kdo to je a jak je populární. Tudíž jsem se podíval. Vynikající komedie! Těžko uvěřit, že je todle podle skutečnosti. Některé situace jsou docela nepravděpodobné. Ale kdo ví, třeba se to stalo. Každopádně film je nabitý hláškami, nápady, slovními přestřelkami a průpovídkami. Sice mi to nepřišlo až tak moc úžasné, aby byl obdivovám milióny posluchačů, ale na druhou stranu, začínal v 80. letech, kdy byla úplně jiná společenská situace, takže je to možné. Každopádně film šlapal na výbornou a dobře jsem se bavil. není to čistých 80%, ale má to blízko. Howgh! (20.01.2010)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)

Rokenrolový DJ Howard Stern propagoval muziku většiny mých oblíbených kapel, včetně Cheap Trick a Ramones, hostoval na albu Blue Öyster Cult, a už několik desetiletí provozuje naprosto šílenou show v rádiu. Jeho humor je většinou poněkud hrubšího zrna, ale pokud máte rádi rock a osypáváte se z politické korektnosti, asi mu stejně nakonec podlehnete. Přestože zde hraje tehdy třiačtyřicetiletý Stern sám sebe (od žáka základní školy až po současnost), což nemuselo dopadnout vůbec dobře, výsledek je zdařilý. Film jsem si při jeho premiéře v kině nenechal ujít, a odcházel jsem spokojen. Je to trochu podobný zážitek jako bláznivá rocková komedie Waynův svět, ovšem s tím významným rozdílem, že tohle se opravdu stalo. I když možná ne vždy tak, jak nám to Stern servíruje. Ale kdo by při naslouchání historkám starého zbrojnoše hleděl na detaily? Zatímco Jimu Morrisonovi zbudoval solidní pomník Oliver Stone, Stern tímto filmem (natočeným podle vlastní autobiografie) buduje pomník sám sobě. (12.07.2007)