Výheň

Švýcarsko-německý postapokalyptický thriller / horor s napínavým dějem z (možné) blízké budoucnosti a nepostradatelnými okrovými či modrými filtry je rozhodně překvapením pro nejednoho, do kvalitativně nejistých vod kinematografie našich západních sousedů zavítavšího diváka. ~ Pravda, film má své mouchy – počínaje skutečností, že se hrdinové z některých situací dostanou až nereálně snadno, přes občas až moc přeexponovanou (přesvětlenou) vizuální stránku, až po takové malichernosti, jakými je např. protagonistčino pečlivě oholené podpaží... Ale nebuďme hnidopiši, Hell si vás získá svým mimořádným tempem i napětím a dusnou atmosférou, a koneckonců ani z hlediska racionality či kauzality není téměř co kritizovat. Snímek nejen o snaze přežít, ale i o odvaze a sourozenecké lásce. ~ A dovolím si ještě krátké zamyšlení. Příběh, odehrávající se ve vyprahlé a Sluncem zmítané zemi, nenabízí pouze honbu za trochou vody a benzínu či zkrátka snahu zachránit si v té nesnesitelné výhni a zkáze holý krk, nýbrž nabízí další dosti zajímavý rozměr. A to téma kanibalismus, jež se sice vyskytuje v mnohých snímcích podobného ražení, ale v Hell je z mého pohledu jaksi silnější, jelikož je poměrně dobře vykresleno i zázemí a podmínky protistrany – /pozor, dále možné spoilery!/ zde tedy křesťansky založené rodiny sídlící na ranči. Nelze ji však jednostranně odsoudit. Rodina se pouze dokázala vhodně adaptovat na nově vzniknuvší podmínky, aby přežila. V této situaci už nelze rozlišovat mezi tím, co se hodí nebo nehodí, co je morální a co ne, převládne reflex sebezáchovy. Viditelná je síla a pospolitost rodiny i matčina snaha o zachování rodu… (29.11.2012)

Kvalitný postapokalyptický príspevok z nemeckých krajín, ktorý sa síce nemôže pýšiť originalitou, no v rámci (sub)žánru patrí k tomu najzaujímavejšiemu čo sa tu v posledných rokoch objavilo. Krajina zdevastovaná slnkom v blízkej budúcnosti, hŕstky zblúdených ľudí, násilnícke skupiny s vlastnými pravidlami... Dve sestry putujúce s priateľom narazia na šikovného pocestného, ktorého k sebe priberú, no onedlho sú prepadnutí a mladšia sestra je unesená. Snaha o jej záchranu ich rozdelí a privedie až do tajomnej dediny s podivnými obyvateľmi. A práve tu sa odohráva záverečná tretina filmu, ktorá ma donútila k hodnoteniu prihodiť ešte hviezdičku. Hustnúca hororová atmosféra, vyúsťujúca do zbesilej útekovej akcie mi totiž perfektne sadla, prekvapila a zároveň oživila pomalšie tempo filmu. Mimochodom, film mi pripomenul Resident Evil – jednak 3. diel filmovej série a tiež 4. diel hernej série (tou dedinou), čo tiež považujem za pozitívum. (01.06.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Souhlas s Rob Royem. Hell je kvalitní post-apokaliptickou záležitostí, která se může směle postavit ke skvělé The Road nebo Book of Eli. Švýcarsko - Německá koprodukce velmi překvapila a s přehledem dokázala, že na natočení snímku tohoto typu není třeba stovek miliónů dolarů. Aby člověk v plné míře pochopil, že s lidstvem je to v pr.. netřeba točit v kulisách opuštěných měst či vyrabovaného New Yorku. Stačí pár starých aut, zaprášená benzínka a farma... K tomu přesvícený obraz krajiny a žlutavé filtry navodí atmosféru pekla i výhně/jasného světla pro což byl skvěle zvolen název Hell. Mám rád snímky, kde parta hrdinů jede zpustošenou krajinou, cestou sbírá po opuštěných domech, vracích aut atd. vše co by se jim mohlo na dlouhé cestě hodit a putuje kamsi za chimérou, že ještě někde je kousek toho původního světa... To je příběh i hrdinů z tohoto filmu. Neprchají před zombíky, neprchají před virovou nákazou ani nejedou zemí zničenou jaderným výbuchem. V roce 2016 došlo ke zvýšení teploty o 10 °C a k rozsáhlým slunečným bouřím v důsledku čehož zěmě vyschla a voda se stala nedostatkovým zbožím. Padly vlády a společnost přestala fungovat. Hrdinové snímku zkrátka jen jedou vyprahlou pustinou. Voda má cenu zlata, hledá se všude i v rourách radiátorů a za konzervu broskví v nálevu by člověk zabíjel.... Jenže stejně jako se snaží přežít osádka vozu, snaží se přežít i ostatní, které hrdinové cestou potkávají... Film mne opravdu mile překvapil, atmosféra super, napětí bylo dokonalé, strach místy také. * * * * (27.06.2012)

Namixovanie prvkov buranského hororou do ponurej postapokalyptickej drámy nebolo vôbec zlým nápadom, snímka sa však nevyhla istej, pre nemeckú kinematografiu typickej strojenosti. Hell (Svetlo) ma síce nenudilo, pri súčasnej záplave postapokalypticky ladených filmov si však naň za nejaký mesiac asi sotva bližšie spomeniem. (15.05.2012)