Knoflíková válka

Nemohu zatím hodnotit starší Knoflíkovou válku, ač jsem jí kdysi dávno viděl. Žel bohu si na ní skoro nepamatuji. Ale tato mi scénáristicky, herecky i kamerově celkem sedla. Na pochopení jednoduchá, postavy též nikterak psychologicky složité, stejně jako děj. Prostě pohodový film na jinak všední dopoledne. 70% (04.11.2012)

,,NEJDŘÍV, TI VYTAHÁME PRSTY. PAK TI VYPÍCHNEME OČI. PAK TI UŘÍZNEME JAZYK A PTÁKA! POKUD HO OVŠEM NAJDEM. A NAKONEC TVOJE KOULE....“ /// Co vám budu povídat - každá válka musí mít svoje jméno…. Stejně jako Takashi Miike dělá osvětu mezi samuraji, zřejmě (jinej důvod nevidím) Ch.Barratier chce zapůsobit na tu drobotinu Evropskou. Klučičí války totiž zůstanou v dětských snech na furt. Stejně jako první lásky, nebo touha po hrdinství. Ti 12-15ti letý tady určitě najdou dost pozitiv. Možná i učitel(ka) dějepisu. Ale ortodoxní milovníci předlohy budou zřejmě špatně kousat nejen to, že tady jde o víc než o knoflíky. Tenhle film je jinej. Což by mohla bejt jeho výhoda. U prvniček. Ovlivněn dítětem svým – za 3* v pohodě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Louis Pergaud v roce 1912 číst nebudu a na starý filmy seru. 2.) Vyrůstal jsem bez knoflíků. 3.) Říkaj mi ,,kulhavej pták“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ne (03.08.2012)

I když toto filmové zpracování Knoflíkové války má s původním filmem z roku 1962 společný víceméně jen název, musím uznat, že film měl něco do sebe. Nechápu, proč autoři filmu přenesli děj do druhé světové války, a tím pádem do děje zapletli židovskou otázku, ale budiž. Ovšem, že si dovolili vynechat hlášku „kdyby sem to byl věděl, tak by sem sem nechodil“, je neodpustitelné. Vsadím se, že ji postrádali všichni, kteří znají zatím nepřekonanou verzi z roku 1962. Udivila mne i prudernost autorů, kteří nechali kluky válčit pro jistotu ve spodním prádle. Bohužel filmu nepřidal ani český dabing dětských rolí; tedy s výjimkou toho nejmenšího. (10.12.2012)

Vypadalo to dobře a zajímavě. Knížku jsem nikdy nečetla, ani jsem neviděla předcházející původní film, ale myslím, že ani tento nebyl špatný. Kupodivu výborní noví začínající herci jako Jean Texier nebo Ilona Bachelier a mezi nimi ještě pohledný "pár" Laeririe Casty a Guillaume Canet. Parádní "bojové scény" zvláště ta, kdy proti jedné hordě vyrazila horda jen v trenýrkách a tílcích. Takže já byla spokojená, je to zase něco jiného..prostě Francouzi točí krásné snímky, ale nebylo to nic převratného, takže 3*. (26.11.2012)

Už dlouho jsem neviděl adaptaci, která by byla po všech stránkách mimo. Barratier zvolil zcela nesmyslně pastelovou a hyper-kýčovitou formu, která z klukovské hry činí jakési povznesené infantilně válečnické drama - tím ale bere příběhu veškerou poezii, rozvernost a úsměvné napětí mezi malými činy a jejich "velkými" ozvuky v klukovském kolektivu. Pergaudova kniha obsahuje esenci dětského škorpení ve vší nezávaznosti, a přitom se nijak nevyhýbá zodpovědnosti - ta zastihne oba hlavní aktéry ve skvělém a ne zrovna "sluníčkovém" závěru. Jenže Barratier knihu rozoral, části příběhu i postavy ležérně rozesel po celé stopáži (takže nedávají příliš velký smysl) a pospojoval je nezáživnou ideologií: už tu nejde jen o hru, ale přemítá se tu o hrdinství, odboji, republice, rase... a Knoflíková válka je bohužel tím nejnudnějším učitelem a rétorem - zřejmě i vinou dabingu, který křečovité dialogy ještě posouvá k teatrální deklamaci. Nevím, proč prostý příběh o klukovinách, které přerůstají z půtek ve skutečný konflikt, je třeba nadívat ušlechtilými motivy židovství, vzdoru a ušlých lásek. Obzvlášť v téhle tezovité a neživotné podobě. Nucená "poučnost" filmu by byla snesitelná, kdyby byla vykoupena alespoň dobře odvyprávěným příběhem, silnými postavami a kvalitním řemeslem. Jenže Knoflíková válka je prostě a jednoduše hnusný kýč, který není schopný sdělit ani desetinu emocí a poselství předlohy - zarážející je fakt, jak původní výsměšný tón ke světu dospělých obrací film k té nejpovrchnější patriotické agitce o francouzském odboji (ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle má asi stejnou výpovědní hodnotu jako Haló, haló). Skvělý film Yvese Roberta z roku 1962 zůstává neohrožený svým civilním tónem, vtipem a klukovským nadšením - všechny ty "pseudodospělácké" kompozice a otřesně vlezlá hudba nové verze vyznívají jako hodně mizerný vychovatelský vtip. Pochcat a uřezat všechny knoflíky: zneuctěné modly dětství neodpouštím! (11.04.2012)