V nitru Llewyna Davise

Filmařsky dobře zvládnutý film, ale dějově dost slabý. (Ne)talentovaný muzikant, který se nemůže prosadit a smířit se smrtí spoluhráče. Film je krátké vyprávění o protloukání tímto prázdným a nikam směřujícím životem. Bezesporu se najdou zajímavější náměty k filmu v této branži. Např. Janu Nedvědovi tleskal vyprodaný Strahov, jeho hit Stánky znal snad každý Čech, vděčný terč médií kvůli vztahu s lolitkou, rozvod a přežívání v chatrči a dnes na vystoupení folkové legendy přijde pár desítek lidí. Nebyl by to zajímavější film než 105 minutové nahlédnutí do nitra Llewyna Davise? (02.03.2014)

Coenovci trošku jinak. V jinačí náladě, s jiným kameramenem, jinou muzikou a jiným ansámblem. A za to rozhodně velký palec hore. Funguje to i pro někoho, kdo všechny Coeny viděl padesátkrát a jejich styl žere. Chtělo se to trochu otřepat ze stereotypů a začít od nuly. Sympatický návrat k malým filmům s velkou dávkou emocí. S každou minutou lepší a působivější. Paradoxně mi nesedla akorát ta snad nejvíce coenovská scéna s Goodmanem. Ono to dorostlo. Hurá! (16.02.2014)

Film, kterej se do týhle doby fakt hodí, nabízí smutek a beznaděj, jednoho blazínka, kterej je v jádru dobrej chlap, ale prostě na co šáhne to se změní v hovno. Líbilo se mě podání příběhu, že za hodně moc věcí si tenhle sympatickej pisníčkář moh vlastně sám. Musím se přiznat, že jsou ve filmu chvíle, kdy jsem si říkal, že jednou možná taky takhle dopadnu, budu mít kočku (čtyřnohou, ty dvounohý občas věci až moc hrotěj a žádnou budoucnost a nebo taky ne, protože jak řekl pan Werich Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl a proto mě sralo, vidět Llewyna koupat se ve vlastních sračkách a místy jsem mu fakt nerozuměl, ovšem byla místa, kdy jsem mu rozuměl moc dobře. Poměrně depresivní i díky figurkám, který se tam objevily, to teda byli "osobnosti" Hudba se mě líbila, aby ne když jsem tak trošku kotlíkovej a písničkaře si doma pouštím rád. Oscar zahrál toho ťuntu v jehož životě si průsery podávaj dveře, fakt dobře. Je to takovej hezkej, bohémskej smutek. Nejkratší komentář : Matty (24.02.2014)

Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. (29.01.2015)

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)