Zpátky ve hře

Američani se už zřejmě rodí s baseballovým vercajkem přivázaným k pupeční šňůře. Se vším všudy klasicky americký snímek v čele s Clintem a závěrečným happyendem. Zazněla tam jedna věta, kterou ale uplatním na moje pocity z filmu: "Chceš od něho něco, co ti možná nedokáže dát. Takže si udělej službu a přestaň se nad tím rozčilovat." Prostě emotivně mně to minulo a skutečně jsem čekala daleko víc, ale určitě se nerozčiluju, myslím si, že na první debutní snímek Roberta Lorenza to bylo dost dobrý. Nějak se tomu nechce věřit, ale Clint nám opravdu dost stárne, možná kdyby ukončil svou hereckou kariéru Gran Torinem, tak by to byl super elegantní závěr, ale režijní stoličku si může určitě ještě nechat a budu se těšit na nějakou jeho další filmovou lahůdku. Posledních dvacet minut bylo asi nejzdařilejších, ale byly tam i jiný hezký momenty, který jsem si užila, např. chvilku u jezera, hra na báječnou stříbrnou kytaru, nebo tanec v hospodě. Jinak Amy byla roztomilá jako vždy a Justin za ní nebyl o nic pozadu. 75% (07.01.2013)

Sportovní pohádka o tom, jak tu hru nelze pochopit, ale cítit. Bylo jich tu už tolik, že v případě Clintova Zpátky ve hře to je okořeněno romancí. Amy Adams i Justin Timberlake jsou příjemnou osvěžující vůni v jinak stařeckém pánském klubu. Clint Eastwood krásně stárne. Hodnocení OST: Hodnotím více písničky než hudbu Beltramiho. Ten umě dramaticky pokreslil důležité momenty. 6/10 (11.06.2013)

Vrčící mrzutý prostatik, co hovno vidí, všechno slyší a Babea Rutha okrádal ve škole o svačiny ve funkci skauta týmu MBL? Ano, vítejte v pohádkové Americe, kde instinkty, zkušenosti a pocit nenahraditelnosti vždycky zvítězí nad moderní technikou, mladickou arogancí a pocitem nenahraditelnosti. Jo a pak je to taky o lásce a revitalizaci rodinných vztahů.. Přesně dávkované klišé, kdy dokonce odhadnete, že v desáté dvanáctině stopáže přijde rozkol, aby jej nakonec vystřídal multihappyend, ve kterém nadhazovač buráků převálcuje buráka s pálkou a všichni si padnou do náručí. Kdo si něco takového žádá, bude spokojen.. Mně však k úplnému blahu scházelo, aby byl u Braves znova na zkoušce Honza Železný a slizkého Lillarda perforoval oštěpem.. (02.08.2016)

Zahořklý protiva chrlící jednu suchou přesně mířenou hlášku za druhou a navíc v podání Clinta, který takovou postavu dokáže střihnout stejně dokonale jako kdysi pistolníky. S přehledem přitom táhne celý film, protože Amy Adams, přestože ji mám v oblibě, ani fádní Justin, to nezvládají. Hořký příběh o stáří, dávných křivdách a chybách , o tom, jak obtížně se některé věci říkají a urovnávají, ale také o nenahraditelných zkušenostech, které žádný mladým sebevědomým frajírkům nedokáže nahradit seberychlejší připojení k internetu ani zbrusu nový soft. Pomalu plynoucí, nesené kupředu úspornými hereckými výkony, a zdaleka ne tak ploché a nezáživné jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Hořké a přece pozitivní, , syrové a přesto pohodové s lehce pohádkovým oparem, natočené způsobem, ze kterého doslova dýchají staré dobré filmové časy. Takže pane Eastwoode, opět, potěšení je na mé straně. (01.07.2013)

Mnohokrát se mu jako asistent režie díval přes rameno, aby viděl, jak vypadá práce filmové legendy. Nyní ho postavil před kameru, aby ho (podle mnohých jazyků a snad i Mistra samotného) diváci mohli už prý skutečně naposledy obdivovat. Debutující Robert Lorenz režíruje Clinta Eastwooda, který mu to výrazně usnadňuje. Jeho postava je znovu prototypem zahořklého a protivného hrdiny. Věkem ošlehaná tvář, tradiční škleby a vyšeptalý hlas podporují úsporný herecký výkon, kterým dává jasně najevo, že se už dávno nemusí lopotit s grimasami tvrdého chlápka jako za mlada. Za onou vnější jednoduchostí se pak ukrývá poměrně složitý portrét zapšklého dědka, který nedokáže hovořit s jediným potomkem. Příběh tak nenabízí pouze sportovní souboj na několika liniích o nadějného pálkaře před blížícím se draftem. Scenárista buduje nenápadně vygradovaný dramatický oblouk a předkládá nespočet neodolatelných suchých hlášek, které z Eastwoodových úst tak rádi slýcháváme. Lorenz po vzoru svého mentora ví, které momenty podtrhnout, ve zkratce dokáže vypíchnout podstatu charakterů svých postav. Vypráví pozvolně a soustředěně. A hezky postaru. Nelze však samozřejmě opomenout ani místa plná klišé, šťastných náhod a setkání, která vždy dopadnou ryze americky (nejvíc asi vyčnívá neznámý nadhazovač, který zesměšní namyšleného pálkaře). Na Evropana zdaleka nedolehne ani opojení americkým národním sportem, kdy lidé na potkání sypou z rukávu baseballové statistiky a soutěží, kdo vlastně dal v pětasedmdesátém v rozhodujícím zápase sezony homerun. Osobně to netuším, ale vím, že mi tenhle kousek i přes pořádnou vypočítavost sedl!! (22.03.2013)