Capek's Tales
Režie:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
František ŠkvorHrají:
Jaroslav Marvan, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Gustav Hilmar, Felix le Breux, Ladislav Kulhánek, Lída Chválová, Jiřina Stránská (více)Obsahy(1)
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
(oficiální text distributora)
Recenze (89)
jednoduše dokonalé ... ()
Ako to už u poviedok zväčša býva, niektoré vyčnievajú, niektoré podliezajú priemer. Tomuto filmu velí poviedka spod Tatier s výrazným Bielikom, ktorý lyricky vo vlaku rozpráva príbeh a sledovať jeho výkon je pôžitok. Prvé dve poviedky radím k slabším, posledné dve k vydarenejším. A tá prostredná je top. Poteší herecký československý ansámbl, ktorý sa zišiel v plnej sile, mám na mysli prevažne mužské osadenstvo. ()
Čo som chcel napísať už napísal LIMA.Takže tak .Iné si z toho fimu aj tak nepamätám. ()
Nedávno jsem zase po nějaké době četl Čapkovu knihu a stále jsem si pamatoval filmové zpracování povídky o posledním soudu. Ta je nejsilnější jak v knize, tak na stříbrném plátně. Věc na kterou se nezapomíná, geniálně napsané a stejným způsobem i natočené. Kdo jednou uvidí, nevyžene už z hlavy. Jinak mě trochu překvapil výběr povídek ... u ukradeného dítěte se nedivím, ale třeba baladu o Juraji Čupovi bych dle knižní předlohy nezvolil. O to víc vás posadí na zadek její perfektní zpracování. ()
Čekal jsem svižné a vtipné krimi povídky podle knižní předlohy od Karla Čapka, ale nějak jsem se toho nedočkal a moc mě to nebavilo. V tomto povídkovém filmu si cestující v jednom vlakovém kupé vyprávějí své příběhy, ze kterých vznikne pět povídek. Hlavní postavou je komisař Bartošek, kterého hrál Jaroslav Marvan – jeho herecký výkon mě udržel u obrazovky. V první povídce mi toho chudáka Antonína Záruby bylo celkem líto a moc jsem se nezasmál. Ve druhé jsem se opět nemohl smát, jelikož v ní celou dobu brečela paní Landová, které ukradli tříměsíční Růženku. Vtipné bylo pouze to, když Bartošek a strážník Hochmann obhlížely maminkám v parku kojence v kočárcích. Ve třetí jsem se smál akorát tomu, když strážmistr Havelka nadával v krčmě na cikány, kteří tam hráli hudbu, a on se ožral, zpíval a tancoval. Ve čtvrté povídce se strhne obrovská hysterie ohledně ukradené piskle s makaróny, ve které byl ve skutečnosti tajný vojenský spis. No a v poslední povídce se ve vlaku objeví jistý vrah Kugler, který postřelí Bartošku, sám je zastřelen a pak jej soudí v nebi nebeská porota, a svědkem je Bůh všemohoucí. Pointa je v tom, že lidi mohou soudit pouze další lidé, nikoliv Bůh, který ví všechno. No, u té poslední povídky jsem pomalu usínal, takže ve výsledku dávám tomuto filmu 3*. ()
Jako, že pana Čapka i pana Friče mám moc ráda, když jsem to shlédla kompletně celé, neuchvátilo mě to natolik jak jsem čekala. Ale hudba i rozsah scén se mi líbily, takže ty čtyři si to opravdu zaslouží. Bude to tím, že jsem si těsně před shlédnutím oprášila knižní předlohu:-) ()
Jo, tak za mě úplná paráda. Fakt jsem si užil každou povídku. Nejvíc mě ovšem zasáhla ta s Paľem Bielikem a Františkem Kováříkem - jak píší nahoře Balada o Juraji Čupovi. To byl fakt masakr. Silná melancholie, tradice a duše uzavřené vsi od okolního světa. Čišil z ní až takový magický realismus. Rozhodně doporučuji zkouknout minimálně kvůli tomuto kousku. ()
Čapkovy povídky z jedné a druhé kapsy jsem četl, jsou velmi dobré, poté jsem si poslechl záznam z rozhlasové dramatizace, která je velmi podařená, no a zakončil jsem to tímhle snímkem pro pamětníky a chybu jsem neudělal. ()
Vydarené sfilmovanie Čapkových poviedok s plejádou známych prvorepublikových hercov...najhodnotnejšia poviedka je jednoznačne Balada o Jurajovi Čupovi s charizmatickým slovenským hercom Paľom Bielikom, obsahujúca silný sociálno-etický náboj inšpirovaný Dostojevského románom Zločin a trest ...a pridávam hviezdičku za výstižnu Bielikovu charakteristiku cigánov - "keď ma dostanú cigáni do pazúrov, tak je zle - ja neviem, čo je to za prekliaty národ, ale ja si myslím, že je to samotné pokolenie satanovo.." ()
Těch pár let od konce Druhé světové do únorového převratu nabídlo v naší kinematografii celkem slušnou úrodu povedených filmů ("Podobizna", "Housle a sen", "13. revír", "Poslední mohykán", "Právě začínáme" a další). "Čapkovy povídky" jsou rovněž celkem povedeným dílem. Nejslabší je pro mě ona "slovenská" povídka, všechny ostatní jsou velmi dobré. Oceňuji, jak se jednotlivé povídky podařilo umně spojit dohromady do jednoho filmu. Už se nedozvíme, jak by se náš film vyvíjel bez komunistické nadvlády. Ale já si přesto myslím, že i padesátá léta nám dala celou řadu velmi dobrých snímků, o šedesátých ani nemluvě. Brutální pokles kvality sleduji teprve až s postupujícím kapitalismem a všeobecným úpadkem vkusu. ()
Když sleduju Františka Smolíka jako Pánaboha, běhá mi mráz po zádech! ()
"Zabil som..." Film jsem viděl jako dospívající kluk v televizi a zanechal na mě hluboký dojem. Zejména třetí povídka je nesmírně sugestivně natočena (a nastřihána). Dnes už na mě až tak nepůsobí... ()
Vynikající zpracování povídek, kde má každá tu svou atmosféru. Provázanost povídek se mi jevila zbytečná, ale jinak je to velmi dobře uděláno. Jde o velmi kvalitní filmařinu. Jak by také ne, když u kormidla byl pan Frič. Dodnes si pamatuji, jak jsem se jako dítě bál té fujavice. 70 % ()
Nedostal jsem se přes první povídku. Průchu upřímně nesnáším a ten vnitřní hlas jeho postavy je k nevydržení. ()
Asi na čtyři hvězdičky, ale kvůli Jurovi Čupovi dávám za pět. Skvěle sehraný večer opilého policisty a hudba, když putovali vánicí, to je teda síla. ()
Velmi pěkné , nejvíc mě utkvěl v paměti velmi dojímavý a smutný příběh "Propuštěný"!!! ()
Asi by to bylo na čtyři, ale ta pátá je za Juraje Čupa, protože zpracování téhle povídky je něco, co nemá v českém (československém) filmu obdoby. Vykaleným Paľo Bielikem počínaje a Jurajem, jdoucím dobrovolně 30 km vánicí, aby se mohl udat, že zabil Marinu Matějovů, konče. ()
U mňa žiaľ sklamanie, a to najmä kvôli kontemplatívnym a pocitovo aj zdĺhavým dvom povídkám, pri ktorých som dokonca prispal - Balada o Jurajovi Čupovi a Poslední soud a to najmú v porovnaní s Hříšní lidé města pražského. Svoje zrejme zohral aj vyše 20 ročný rozdiel. ()
Často podceňovaná česká poválečná tvorba ..... že z ní smrděl komunismus? Z tohohle snímku ani náhodou... o 63 let později nestrácí důvtip ani geniální momenty... František Smolík (Otec Školastik) v nezapomenutelném dialogu .... Mít tyto povídky čistě na papíře bude to za 5 hvězd .... ()
První dvě povídky (o propuštěném z vězení, o hledaném dítěti) se mi líbily, to by bylo tak za 4 - 5 hvězdiček. Jenže ty další mi už nesedly. ()