Capek's Tales
Režie:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
František ŠkvorHrají:
Jaroslav Marvan, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Gustav Hilmar, Felix le Breux, Ladislav Kulhánek, Lída Chválová, Jiřina Stránská (více)Obsahy(1)
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
(oficiální text distributora)
Recenze (89)
Povídky z Čapkových kapes mám velmi rád a těší mě, že na filmovém plátně jsou zvěčněny s patřičnou úctou. Lehkost i působivost povídek překládá Frič tak, jak je Čapek psal a mám pocit, že dnes by se mnoho z nich uživilo i jako námět celovečerního filmu. ()
Podprůměrně povedený pokus o zfilmování výborných povídek Karla Čapka. Výběr nebyl nejlepší, Čapek napsal i zajímavější povídky, i když výběr je vzhledem ke koncepci filmu pochopitelný. Povídky jsou propojeny postavou komisaře, který některé případy vyšetřuje, o jiných si vypráví se spolucestujícími ve vlaku. Toto schéma je zajímavé. První část s propuštěným vězněm je výborná, především povedenou kamerou a střihem, krásně zprostředkovávající myšlení člověka propuštěného po 12 letech z vězení. Další se ztraceným dítětem není špatná, má dobrý nápad, se ztraceným spisem už je horší, není vůbec propracovaná. Chybějící propracovanost je vlastně obecně problém větší části tohoto filmu. Část ze slovenských hor je neuvěřitelně nudná také právě z tohoto důvodu. Celý film je završen zřejmě tím nejubožejším způsobem, jaký si lze představit. Jde o poslední soud s vrahem... pominu-li opětovné blbé zobrazení Boha ve starých českých filmech jako milého moudrého staříka nejlépe sedláka s bujným plnovousem, je tato část plná kýče (chorály v pozadí Boží promluvy), je plná nesmyslného poetismu (Kam se zakutálela kulička?) a ještě nesmyslnějších myšlenek (Bůh nemůže soudit, protože ví všechno... soudce může soudit, protože ví jen o zločinech... Bůh může pouze porozumět...). Po shlédnutí tohoto docela povrchního filmu jsem ještě radši za nové výborné zpracování Čapkových povídek v cyklu Čapkovy kapsy. ()
Poviedky naozaj rôznorodé, z toho dve dlhšie, česká s policajtami hľadajúcimi štvormesačné dojča a druhá slovenská o vražde a treste. O treste sú tak nejako všetky, keď sú už ich rozprávači policajti. Spojenie cez rozprávačov vo vlaku je podarené, škoda, že ďalšie poviedky nedosahujú kvalitu prvej. –––– Cigáni, to sú nielen prekliaty národ, ale pokolenie satanovo. Keď vám tak clivo zahrajú do uška, človek by chcel niekoho zabiť. Alebo milovať. ()
První dvě povídky mi přišly spíše jako takový průměr. Pak ale nastoupil sestrovrah František Kovářík, jakýsi předchůdce starého Bruny ze Studny, a s ním četník Paľo Bielik, který předvedl parádní opileckou scénu. Následoval můj oblíbený odborník na špajzy pan Pištora. Nakonec přišel nebeský soud s vrahem Kuglerem, a František Smolík tak dostal možnost ukázat, že je bůh (stejně jako později v Obušku z pytle ven). ()
Zajimava Lida Chvalova, kterou jsem doted vubec neznal. ()
Martin Frič natočil pôsobivý film s výbornými hercami. Výborná klasika...80%. ()
Vážení přátelé... "To bude Pepek, nebo Andrlík!" (;o)) ()
Jedna z najlepších adaptácií kníh, akú som kedy videl. Každá poviedka je súčasťou jedného príbehu a pritom si zachováva vlastnú atmosféru. Najepickejšia je jednoznačne Balada o Juraji Čupovi, v nej exceluje Paľo Bielik. Frič dokázal zo štúdia vytvoriť plnohodnotnú predstavu exteriéru a ešte k tomu mu sekunduje vynikajúca Škvorova hudba. Moja obľúbená poviedka je však posledná, o nebeskom súde. "Ja ťa súdiť nemôžem, lebo viem o tebe všetko," asi najlepšie zhŕňa Čapkove neraz noetické písačky. ()
Čapek patří k mým nejoblíbenějším autorům a tak jsem si s chutí pustil zfilmovanou podobu jeho povídek. Jsem rád, že se mé tradiční obavy z převodu skvělého literárního díla na filmové plátno tentokrát nepotvrdily. Povídky byly vybrány a především spojeny velmi dobře a celková atmosféra snímku, která se pohybovala od komedie k silnému dramatu, se též velmi povedla. Málokdy se u jednoho filmu zasměji a ještě ocením silné drama. Když se k tomu doplní navíc výborné obsazení a parádní herecké výkony, nezbývá než dát silné čtyři hvězdy. ()
Stojí za zkouknutí,moc se mi líbil výkon Marvana a dalších českých herců staršího ročníku. ()
Máte-li předlohu geniálního autora, zdá se vše docela snadné. Nebo naopak? A tady nutno uznat se docela zadařilo. ()
Moc pěkný povídkový film, přehlídka herecké elity a klasického Fričova zpracování. Každá povídka má něco do sebe, nejvíce se mi líbila ta o ztraceném dítěti se skvělým Marvanem. Takový film se točí sám, když má tak kvalitní předlohu. ()
,,Cigáni sů pokolení satanů" ()
Každá povídka je svým vlastním způsobem skvělá, ať už to je spíše komické hledání kojence, nebo drsný případ vraždy ve Volovej Lehotě nebo finále, ve kterém je Šmeral nebezpečně podobný Humphrey Bogartovi. Jediné, co mi vadí, je hudba. ()
Filmová klasika, které musím dát pět hvězdiček, ačkoliv třeba Čapkův intelektuální sloh mi nesedí, ačkoliv je svérázný a snadno jeho práce poznáme. Pět detektivních povídek je spojeno osobou pražského policejního inspektora, který se chystá odjet na dovolenou. Předtím se mu však stihne oběsit v cele předběžného zadržení právě propuštěný vězeň, který se omylem připlete do demonstrace, pak ještě stihne nalézt malé robátko, načež se ve vlaku setká s četníkem z Podkarpatské Rusi - mimochodem skvělým Paľo Bielikem snad ve své nejlepší filmové roli, vzpomenu-li scénu v krčmě, který vypráví o zvláštní povaze horalů v zapadlé vísce v Karpatech, načež Antonie Nedošinská vypráví, co se přihodilo jejímu pánovi, jemuž ukradli přísně tajný spis. A pak do děje vstupuje uprchlý vězeň... Skvělá paleta herců se tu sešla - Marvan, Průcha, Nedošinská, Bielik, Kovářík, Hilmar, Slavíčková, Šůra, Bušová - v době, kdy za nového režimu se sestava herců výrazně proměňovala. ()
Tento film som videl ako dieťa, milovník filmov Pro pamětníky, a teraz znovu po 40 rokoch na LFS. Pamätal som si cestu snehovou búrkou a posledný súd, čo vo mne v detstve zanechalo hlbokú stopu. Bravurne natočený film, hoci, niekedy je spojenie príbehov tak trochu labilným konštruktom. ()
Zpracování povídek známého autora, dle mě věrně zobrazující jeho lehký humor obstírající nelehké lidské osudy. ()
První polovina filmu, tedy tři úvodní povídky jsou skvělé. Vynikající výkon pana Marvana. Zbylé dvě už tak povedené nejsou. Zejména Theodor Pištěk svou roli v povídce Ukradený spis na můj vkus značně přehrává. Zkrátka pro mě zůstávají naprostou jedničkou Čapkovy povídky ve filmu O věcech nadpřirozených. ()
Jsem ochuzena o srovnání s knižní předlohou, ale samotný film jsem vnímala vcelku poztivně. Určitě není jednoduché přenést Čapkovy povídky na plátno a přitom neubrat nic a vystihnout nejen děj, ale i pointu a správnou atmosféru. Líbilo se mi nenásilné propojení jednotlivých povídek. Úsměvné se střídaly s těmi tragickými a všech pět bylo určitě povedených. Jistě přispěl i výborný výkon všech protagonistů, tak například Marvana nebo Pištěka. ()
Velmi zdařilé spojení skvělých a hluboce lidských povídek K.Čapka s podobně smýšlejícím režisérem Martinem Fričem. Možná zbytečně se pokusil o propojení jednotlivých povídek do jediného celku, myslím, že by jim více svědčil samostatný prostor. Určitá rozvleklost exteriérových scén bez dialogů mne uspávala, ale psal se rok 1947! Především civilním herectvím film dalece předběhl svoji dobu. ()