Capek's Tales
Režie:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
František ŠkvorHrají:
Jaroslav Marvan, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Gustav Hilmar, Felix le Breux, Ladislav Kulhánek, Lída Chválová, Jiřina Stránská (více)Obsahy(1)
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
(oficiální text distributora)
Recenze (89)
Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně. ()
Na dnešnú dobu by to možno chcelo svižnejšie tempo, no je dobré, že tu ide o 5 krátkych príbehov, ktoré sú spojené tak, že utvárajú akoby celistvý film. Príbeh o prepustenom je v pár momentoch ako antická tragédia, prípad s dieťaťom je niečo, čo mnohí muži isto pochopia, balada o tom Slovákovi je veľmi zaujímavým historickým a kultúrnym pohľadom na obyčaje slovenského národa v dobách minulých, pričom ma zaujalo, že Frič nevyužíval vzniknuté možnosti zápletky, ktoré by v dnešnej dobe využili, ale vytvoril si vlastné. Ukradnutý spis je také vodítko ako sa neodhaľovať, ak ide o niečo vážne a posledná časť môže byť zaujímavá dialógmi aj pre neveriacich. Slovensko v istých častiach priam ako Sibír, polícia rozháňajúca demonštrantov vo filme v rokoch, kedy sa vraví, že boli slobodnejšie než to, čo prišlo v roku 1948 je celkom zaujímavý pohľad a o pár veciach to vypovedá. Čapek vytvoril pozoruhodné dielo a je dobré, že to niekto sfilmoval. ()
Čapkovy detektivní povídky jsem četl před čtyřmi lety k matuře a dost mě bavily. Tenhle film nebyl špatnej, ale myslím, že některé povídky se daly zvolit lépe. Dost mě tam iritoval ten nábožensko-moralistický podtext a hlavně závěr, který mi zkazil zážitek z filmu a definitivně posunul moje nerozhodné hodnocení směrem dolu. To, jak byly jednotlivé povídky propojeny se mi docela zamlouvalo a nejvíc mě bavily třetí a čtvrtá. ()
Jedna povídka lepší, než druhá. To samé lze říci i o hercích. Marvan zde předvádí svůj typický herecký koncert obličejových grimas a prosťáčkovsky cholerických výstupů, František Smolík opět v pozici smířeného filosofa s totálním nadhledem nad lidskou společností a v neposlední řadě Palˇo Bielik, kterého jsem si zatím v žádném filmu nevšiml, avšak zdejší herecký výkon především v jeho opileckém vystoupení naznačuje, že jistě patří k nejlepším slovenským hercům. ()
Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. ()
Báječné - přesně jak to jenom pan Frič uměl. Jestlipak to dnešní mládež vůbec četla ? Film je starý 60 let a nemá chybu ! ()
Karel Čapek je tu cítit na sto honů. Adaptace jeho povídek se Martinu Fričovi povedla moc pěkně. Jako průvodce zde vystupuje Jaroslav Marvan, který se chce dostat na vytouženou dovolenou do Tater. Jedná se o první povídkový film u nás. LFŠ UH 2022. ()
Dojemná scéna s dohovou kuličkou pod okapem jenom podtrhuje toto geniální ztvárnění velice zajímavých Čapkových povídek. ()
Poměrně zdařilý povídkový film.. Jeden z lepších filmů své doby a jeden z mála dobrých POVÁLEČNÝCH filmů Martina Friče. ()
ocenenia : MFF Benátky 1947 - Nominácia na 1.cenu ()
Zajímavý přepis Čapkovy předlohy. Často velmi dobré herecké výkony a i filmové postupy, jen sem tam skřípe tempo. Zajímavá je kolísavá atmosféra, která je až postmoderní. ()
Je pravda, ze povidky na sebe krasne navazuji. Ne kazda me ale zaujala ( Pripad s ditetem, Ukradeny spis ). Mym jasnym favoritem je povidka prvni- Propusteny. Vnitrni hlas Zaruby ve svete, ktery 12 let nevidel je vynikajici. Balada o Juraji Cupovi je sice velmi silna, s vybornou hudbou, moc se me ale nedotkla. Prumerny film. ()
Nejlepší byl Juraj Čup. Ten psychotickej pohled... Ta poslední povídka s tím bohem jako svědkem byla blbá. ()
Nepochopil jsem to brutální a násilné opuštění tématu podmíněně propuštěného.I reakce komisaře že je to mrzuté,když se v cele oběsil,devalvovala sílu prvního příběhu.Nakonec zvítězil banální příběh hledání ztraceného dítěte... Třetí povídka ze Slovenska inscenovaná surrealisticky, je zajímavá spíše formou než obsahem.Třetí o krádeží spisu pro mne zbytečná.Čtvrtá o Boží spravedlnosti je zamyšlením nad soudem člověka.... Suma sumárum,ať nežeru 70 %..... ()
Otřepané morality nezachrání ani přehnaně dramatický režiser s pomocí přehrávajících herců. ()
František Smolík v roli boha ze tu prostě boží! A celkově ten závěr je silný. ()
Jednotlivé povídky: Propuštěný *****, Případ s dítětem *****, Balada o Juraji Čupovi *, Ukradený spis ***, Poslední soud ***. ()
Skutečně mistrnné zpracování pěti Čapkových kapesních povídek s vynikajícími hereckými výkony. Mj. se skvěle podařilo navodit jejich atmosféru a vystihnout psychologizaci postav. ()
Na Čapkových povídkách se mi vždycky nejvíc líbily ilustrace od Cyrila Boudy. Psaný text mě nijak zlášť nezaujal. Vadila mi vymyšlenost, neuvěřitelnost těch příběhů. Čapek se je dále snažil zasadit mezi prostý, bodrý český lid, ovšem prostředky, které k tomu zvolil, mi nepřipadaly zrovna šťastné. Z lidí udělal infantilní, omezené, rádoby rozšafné či dokonce hloupé jedince - např. ve filmu ten Marvanův komisař, který lítá od kočárku ke kočárku, aby zjistil, jak vypadá malé dítě, a sám jako malé dítě moudře žvatlá o skalničkách. Filmové zpracování povídek ale dopadlo na jedničku. Pěkně se svých rolí zhostili Marvan, Bielik, Kovařík, Smolík... i když posledně jmenovaný nemusel nic hrát, protože on zkrátka bůh byl. A propó, když už jsme u toho boha, další věcí, která mi na povídkách vadila, byl ten rádoby filozofický podtext nevalné kvality. Např. bůh podle Čapka nemůže soudit, protože zná o člověku všechno... No co to je jako za blbost? I když soudce bude vědět o všech dobrých činech, stejně má člověka potrestat za jeho zločiny, a ty dobré činy vzít maximálně v úvahu při volbě výše trestu. Čapek má ale pravdu, že bůh skutečně soudit nemůže, ale z úplně jiného důvodu. Za prvé, nemá na to morální právo, protože je tou nejhorší, nepředstavitelnou příšerou ve vesmíru - může zlu zabránit, ale nedělá to. A za druhé, každý špatný čin jde na jeho triko,on je jeho původce - protože prostě takhle ten svět stvořil, stvořil takhle mozek, že člověku našeptává špatné věci, stvořil slabou vůli, že člověk nedovede těm myšlenkám a emocím odolat... A udělal to zcela promyšleně, vědomě, neboťje tou nejvyšší a nejchytřejší, nejdokonalejší bytostí ve vesmíru - takže by za to měl nést plnou odpovědnost. Člověk by tedy měl soudit boha, a né obráceně. ()
Upraveno v červnu 2020. Čapkovy povídky je vskutku zdařilým zhmotněním lehké a povznesené nálady Čapkovy hravosti humorně laděných kriminálních příběhů Povídek z jedné i z druhé kapsy. Martin Frič se přiblížil přímo k tomu euforickému opojení životem, propletl s citem pro souvislost pět barevných korálků s těmi absurdně cynickými, sociálními, filozofickými i čistě uměleckými podtóny. Krása vznešenosti i půvab bídnosti lidské existence, vášně a zločiny, spravedlnost a všechny nestabilní pocity cti, nadhled přebíjí i smutek tragického okamžiku a Jan Roth uspořádal poetické kompozice. Propuštěný, první dílek a nejchmurnější tíže lidského bytí, je lyrickým sólem, z doživotního vězení čerstvě propuštěný zedník Antonín Záruba (velmi dobrý Jaroslav Průcha) v choreografickém přebrání euforií ze svobodného života. Nedorozumění je fatální. Druhý střípek, Případ s dítětem, se raduje z nezvyklosti i vynalézavě zvoleného řešení věci. Hrdinou je policejní komisař Bartošek (velmi zajímavý Jaroslav Marvan), vášnivý zahrádkář neztrácí zbytečně pragmatickou hlavu, vždyť dovolená bez ruchu velkoměsta je lákavou vidinou již na dosah ruky. Balada o Juraji Čupovi, třetí povídka, je nezměrnou velikostí života. Četnický strážmistr Havelka (zajímavý Paľo Bielik), jehož temperament žalu života se nenechává rušit ze svého obřadu, je podroben bezelstnou přímostí a odolností zastřené mysli sestrovraha Juraje Čupa (pozoruhodný František Kovářík). To je ten svéráz slovenských hor. Čtvrtý korálek, Ukradený spis, je nejrozvernější a ironicky si dobírá morální míru nitra jedince. Nešťastnou náhodou okradený plukovník armády Karel Hampl (velmi příjemný Theodor Pištěk) běduje, láteří a pokorně tu prosí, a ostřílený policejní agent Pištora (skvělý František Filipovský) bezstarostně zvládá obyčejnou pracovní rutinu bez postranních úmyslů. Pátá povídka, Poslední soud, je filozoficky teologickou polemikou na téma lidského svědomí, viny a trestu a jeho posuzování. Ferdinand Kugler (příjemný Vladimír Šmeral) je vystaven konečnému rozhodnutí za své životní skutky, svědek Bůh Všemohoucí (velmi příjemný František Smolík) je prostředkem k pochopení, není ale tím nástrojem i k jeho dosažení. Z dalších rolí: nastydlý ředitel pankrácké věznice (Vladimír Řepa), Bartoškova pravá ruka policejní strážník Hochmann (Vladimír Hlavatý), ctihodný předseda soudního senátu pozemské a nebeské úrovně (Gustav Hilmar), zoufalá matka ukradeného dítěte Landová (Lída Chválová), vystrašená zlodějka nemluvněte Lencová (Jiřina Stránská), starosta té rázovité obce Volové Lehoty (Arnold Flögl), nešťastně Čupova sestra Maryna Matějová (Lola Skrbková), dlouhou túrou kolabující četník Kroupa (Vilém Pfeiffer), důsledně roztržitý cestující ve vlaku, Josef (Jára Kohout), starostlivá, věrná žena plukovníka Hampla (Světla Svozilová), dotěrně zvědavá Hamplova služebná Máry (Antonie Nedošinská), či podplukovník vojenské rozvědky Vrzal (Ladislav Sedláček). Čapkovy povídky jsou vydařenou filmovou adaptací libopisné literární tvorby Karla Čapka. Dle mého přesvědčení se povedla oživit nálada, nadhled i ten smysl humoristicky filozofických kriminálních textů. Čapkovský filmový prožitek! () (méně) (více)