Hasta la vista!

Nechci, aby můj komentář vyzněl jako výlev individua neschopného empatie, nicméně mě smyšlený příběh tří invalidních mužů a jedné těžkotonážní "dobračky" míjel nejen po stránce emocionální, ale i umělecké, dokonce se domnívám, že nedostatkem vcítění trpí spíš autoři snímku, kteří vsadili na jistotu, která dojme a přes handicapovou různorodost, mizivé šance na lásku a blízkost konce si šlapali jistou cestičku k slzným kanálkům konečných spotřebitelů, aniž by se obtěžovali hrdiny obdařit opravdovou žízní po životě, vzdorem proti osudu i smyslem pro humor, třeba i černým. Road movie bez radosti z jízdy i smutku z návratu. (04.12.2012)

,,NO, VĚC SE MÁ TAKHLE...LARS, JOSEPH A JÁ BYCHOM...SPOLU... CHTĚLI TROCHU CESTOVAT. CHCEME CESTOVAT JENOM MY TŘI. SAMI. JAKO VELCÍ KLUCI....“ /// Tři kriplové a ke všemu panicové. Přitom v El Cielo je (prej) bordel pro lidi jako jsou voni! Chlapci se už tak nějak chtěj postavit na vlastní nohy (u Josepha to zas takovej problém není, páč je jenom slepej…), ale co na to rodiče? … TO JE PIČOVINA! Absurdní situace chlapáci zvládaj s lehkostí či tak, jak jim to jejich (zdravotní) stav zrovna dovolí a někdy je dost těžký říct, co je vtipný, co černovtipný a co už morbidní (zvlášť pro mě). Road movie o cestě za snem, kvůli kterýmu stojí i umřít. Amíci jezděj do Bangkoku, Indové do Evropy, tak proč by BELGIČTÍ kriplíci nemohli do Španělska? Slzu? Asi jo. Ale je to taková ta smutně šťastná kroupa za 3a½!. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V NEDOTKNUTELNÝCH bylo málo postiženejch. 2.) Páč tvrdím, že na nebeskou bránu se nemá klepat, ale rovnou vejít. 3.) Přemejšlím, jestli se dá sexem vyléčit rakovina (hele upřímně – nevím jak na tom seš, ale moc bych to neprotahoval…). 4.) Thx za titule ,,Okoun“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (27.08.2012)

"Prcičky" trochu jinak. Místo skupiny nadržených mladíků tu máte skupinu tří nadržených hendikepovaných mladíků. I když by se mohlo jednat o zbytečně dramatickou změnu, podařilo se ji zvládnout velmi dopbře, hendikep je ukázán jako určitá překážka, ale i jako něco s čím se dá žít a nakonec možná i dosáhnout toho touženého poprvé. (31.03.2017)

Scenár filmu možno pripomína pubertálny nápad ako vystrihnutá z nejakých , v tejto dobe populárnych teenegerovských komédií, ale našťastie to tak nie je. Na tomto filme nie je úchylné vôbec nič, dokonca ani hlavný motív - kde si trojica postihnutých chce zájsť do bordelu. Keďže títo chlapci "to" zatiaľ nezažili a pravdepodobne ani inak nezažijú, ich nápad schvaľujem a verím, že nikto na svete by nechcel umrieť ako panic. Film je šikovne humorne ladený, postupne dávkovaný, naozaj som sa dobre bavil, na druhej strane veľmi reálny, podaný so všetkými problémami, ktoré takto postihnutí majú. Trojica postihnutých si neváha robiť srandu zo seba navzájom a to je len dobre. Divákovi bude najviac ľúto Larsa, jediný z trojice, ktorému neostáva veľa času a zvlášť pri záverečnej scéne pri mori mi zovrelo hrdlo. Určite však všetci traja zažili najkrajšie dni svojho života, hoci to tak spočiatku vôbec necítili. Krásny film, ktorý pobaví i dojme. Čo chcieť viac? 80%. (14.05.2013)

(121/2013) / Nebola to žiadna bomba, ale celkom príjemne sa na to pozeralo. Herecky OK, len celkový pocit z filmu bol až moc civilný, asi som už ovplyvnený americkými podobami scenárov o handicapovaných postavách. Chcelo to trošku väčšiu iskru, trošku vyšperkovať koniec filmu. V rámci európskych filmov podobného razenia odporúčam rozhodne Knocking On Heavens Door. (6/10) (21.09.2013)