Hasta la vista!

Tak toto bolo naozaj trpké a keď sa to tak vezme, aj dosť smutné. Ale samozrejme aj takýto dokáže byť život - veľmi nefér. No trojica chalanov sa nevzdala a snažia si svoj život okoreniť veľkou túžbou, za ktorou však musia cestovať až do ďalekého Španielska. Spočiatku mi išli dosť na nervy, lebo mi prišli takí bezohľadní a napriek tomu, že sami poznajú predsudky na vlastnej koži, šírili ich aj oni. Ale časom som k ním prechovával sympatie, najväčšie asi k Larsovi. Bol to zaujímavý film a človek si ešte viac uvedomí, že zdravie má veľkú cenu. No aj tak mi to zase neprišlo až také silné ako by som pôvodne čakal, aj keď originalita sa nedá zaprieť. (27.11.2013)

Nechci, aby můj komentář vyzněl jako výlev individua neschopného empatie, nicméně mě smyšlený příběh tří invalidních mužů a jedné těžkotonážní "dobračky" míjel nejen po stránce emocionální, ale i umělecké, dokonce se domnívám, že nedostatkem vcítění trpí spíš autoři snímku, kteří vsadili na jistotu, která dojme a přes handicapovou různorodost, mizivé šance na lásku a blízkost konce si šlapali jistou cestičku k slzným kanálkům konečných spotřebitelů, aniž by se obtěžovali hrdiny obdařit opravdovou žízní po životě, vzdorem proti osudu i smyslem pro humor, třeba i černým. Road movie bez radosti z jízdy i smutku z návratu. (04.12.2012)

„Je důležitý jet na ten výlet. Co mám dělat? Stejně umřu, s tím nic nenadělám. Ale do tý doby si budu dělat, co chci. Zaprvý, chci do El Ciela. Zadruhý, nechci umřít jako zkurvenej panic. Zatřetí, sex léčí rakovinu.“ - „Fakt?!“ Nezáleží na překážkách, touha dosáhnout cíle je daleko silnější! Už úvodní scéna s ňadry v pohybu ukáže, po čem hlavní hrdinové nejvíc touží. A těm 3 panicům, kteří jsou limitováni handicapem, se snad ani nedá moc divit, nebo jim dokonce vyčítat „povrchnost“ jejich tužeb. Nemluvě o tom, že v téhle roadmovie jsou důležité jak cesta, tak cíl. Od příjezdu náhradní ošetřovatelky navíc začne být cestovatelům stále víc jasné, že tenhle výlet se nebude vyvíjet dle původního plánu…Hasta la vista! baví mixem emocí, neb film je hořký, smutný, ale také vtipný a odlehčený. Je fajn, že handicap hlavních hrdinů zde není jen z důvodu laciného citového vydírání. Spíš je to o možnosti vcítit se do pocitů zúčastněných (kamarádů, ošetřovatelky, příbuzných). Konec se sice dal čekat, výsledný dojem to ale příliš nepokazí, dám solidní 4*. (28.08.2022)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Hasta la vista / COME AS YOU ARE / Hasta la vista!) - Stejné téma opakující se téměř na každém festivalu a já se ho už trochu přejídám. Vše od začátku do konce nalainované, bez nějakého překvapení... - 1. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 60% (12.08.2012)

Bezesporu zajímavá sonda do života handicapovaných, která na první pohled vypadá lacině (viz stokrát omleté téma panictví), ale ve skutečnosti je to trochu o něčem jiném, což je nejlépe znázorněno na příkladu Josepha. Ale nebudu dál spoilerovat. Nejvíc mě zaujala postava Larse a také jeho mladší sestry, byla to malá rolička, ale zajímavě napsaná i skvěle zahraná. Humoru není zase tolik, jak bych očekával, ale o to více oceňuji, že tvůrce v tomhle ohledu na nic netlačí a nechává jen na divákovi, kdy a čemu se bude smát a neservíruje žádný povinný sentiment, čehož si cením asi nejvíce. Vážné scény se v rychlém sledu střídají s humornými, leckdy jsou situace tak absurdní, že je otázka, zda se ještě jedná o komické. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale protože road movie mám docela rád a část námětu je vypůjčená z mého oblíbeného Klepání na nebeskou bránu, dávám nakonec slabší čtyři. (04.09.2012)