Černobylské deníky

Ako tu už bolo spomínané, tiež som bola najskôr v tom, že film je FF. Nakoniec som zistila, že nie ale nebuďte sklamaní ľudia, pretože tá trasľavá kamera vám to rozhodne vynahradí. Kameraman musel zhodiť tak 10 kíl najmenej lebo podľa trasľavosti som vydedukovala, že to bol strašný tlsťoch a kým akože tí herci kráčali on musel za nimi bežať. Výkony hercov boli tak nepresvedčivé, že mala som chuť tam prísť ja sama osobne a vytrieskať ich jak žito a predhodiť tým psom a Jessemu odkazujem, že radšej nech nespieva a tobôž nie ešte aby aj hral. A prosím kto vymyslel tie dialógy?! Dáky narkoman v delíriu? Ja som myslela, že tresknem televízor o zem, keď tam všetci ako mechom uderení hovorili všetci cez seba a hovno s makom pod padákom som im rozumela. No a ak v tom filme nepovedali tak najmenej 10x, že: "To bude dobré" resp. "To je dobré" tak ja potom spávam s Johnnym Deppom a do postele nám nosí raňajky Natalie Portman v služobnom odeve. No a čo ten koniec?! To malo byť akože "grandiózne" zavŕšenie filmu? Ľakačky boli tak úbohé, že ani jeden krát ma aspoň teda minimálne nemyklo. Každá sa dala predvídať dokonca i tá akože neplánovaná, že bububu a hneď na to bububu druhý krát. Tú som síce nečakala ale ani pri tej som sa nezľakla. Keby aspoň točili naozaj v Pripjať, že by som si to aspoň omrkla, ale niééé.... Takže podľa môjho názoru zaslúžený odpad! (26.03.2013)

Mít k dispozici tak nádherné prostředí k natáčení a takhle to posrat si zaslouží vhození do reaktoru. Zavzpomínal jsem na staré dobré časy, kdy jsem v Pripjať navštěvoval takřka denně v multiplayeru PC hry Call of Duty 4. Bohužel film kromě krásného prostředí nemá absolutně co nabídnout. Nevím přesně, kde se natáčelo, ale pár fotografií Pripjaťe jsem viděl a musím uznat, že se prostředí shodují. Ozáření mentálové jsou docela o ničem a takřka nejsou vidět. Napětí úplně nulové. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí a stojí absolutně za hovno. Jejich utrpení si ani pořádně neužijetě, neboť jsou zabiti mimo kamery, kdesi v dáli ve tmě. K hororu to má opravdu daleko a k dobrému filmu ještě dál. Pěknější odpádek. (12.01.2014)

Tak už i Černobyl má oči, jen tentokrát nikoho nestraší horníci, ale zmutovaní sovětští jaderní inženýři. Ti ve filmu pronásledují šestici kluků a holek, které neznám a radostně hledím vstříc snu, že už ty ochotníky ani nikdy neuvidím. Navíc scénárista vyřešil dialogy velice pragmaticky, když napsal ve wordu čtyři dramatické a slohově pestré věty (Musíme najít ostatní. Dochází baterka v baterce. Proboha, oni se blíží. Tu pistoli musíš nejdřív odjistit) a následně na klávesnici hodinu zběsile mačkal ctrl+c a ctrl+v. Plusem Černobylských deníků je bezpochyby výprava a každý skalní fanoušek PC hry Stalker: Call of Chánov jistě se sentimentální hořkostí na patře ocení všechna ta malebná zákoutí vybydlených komunistických paneláků. Ačkoliv to tak do padesáté minuty vypadá, že se bude veškeré dění odehrávat na nároží ulice Kolji Lakatoše a Prospektu Vitalije Ivanoviče Demétera, nakonec se proběhneme i po reaktoru a určitě budete jako já už jen prahnout po tom, aby konečně v řídícím středisku elektrárny někdo stisknul to červené tlačítko s nápisem Jaděrnyj grib a umožnil tak nejméně půlce Evropy takovou kokotinu pro samý spad nevidět. (24.09.2012)

Z marketingového hľadiska vlastne veľmi chytrý film. Parta málo známych tvorcov a hercov, atraktívny námet s prostredím na ktoré nie je nutné mrhať peniazmi a rozklepaná kamera s úlohou zakryť slabšie masky a zároveň navodiť atmosféru autentičnosti a strachu v scénach, kde sa vlastne nie je čoho báť. Že je to vlastne len v akčnejších častiach neprehľadné, málo napínavé a nelogické už len samotným námetom, pri porovnaní rozpočtu a tržieb nikoho z kompetentných osôb trápiť nebude. (08.09.2012)

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)