Mission: Impossible - Národ grázlů

M.I. Série zřejmě nejlépe porušuje zažité principy. Nerebootuje, nikam extra nespěchá, ačkoliv jí v nejbližších letech zřejmě čeká řada sequelů. Za těch 19 let teprve pátý díl a po páté s jiným režisérem. Brad Bird mě před čtyřmi lety dostal s Ghost Protocolem a já ani nečekal, že by čtyřku šlo kvalitativně překonat. Tom Cruise je však nestárnoucí stálice, která vždy dokáže přijít s něčím novým a tentokrát si k ruce vzal člověka, se kterým točil už Jacka Reachera. A rozhodně se nejedná o kvalitativní sešup dolů. Jestli totiž něco Christopher McQuairre umí, tak je to akce. Začátek je přímo zběsilý, skvěle mixuje známou ústřední melodii s kinetickou akcí až člověku vyrasí husí kůže a dobře se baví. Úvod ovšem zvedne laťku tak neuvěřitelně vysoko, že se jí ani přes všechny zvraty a další výborné honičky, ať už po svých či na rychlostních motorkách, bohužel nepodaří alespoň dostihnout. Právě scéna na motorkách je ovšem výborně choreograficky zvládnutá, kamera líbivě snímá motorku ze všech směrů a vychází z toho pro mě nejpřitažlivější akční sekvence od nového Mad Maxe. Ovšem i tentokrát nás bohužel čeká jedna komplet wtf scéna (konkrétně jeden podélný záběr) a jakmile dojde na delší a čím dál tím více monotónnější herecké dialogy, které chtě nechtě musí děj posunout kupředu, tak právě zde se ukáže, že Chris není tak dobrý vypravěč, jako jeho předchůdce. Ovšem nezvrhne se to v žádnou katastrofu a jeho vypulírovaný scénář vždycky dokáže přijít s nějakou trefnou vtipnou vložkou. Co naplat, že MIF opět neexistuje a napopáté se jde po nepříteli v podstatě z vlastních řad (alespoň na chvíli), jako větší ani ne tolik chybu, ale prohřešek, vidím v podobě absence sexy Pauly Patton, kterou nahrazuje pro mě neznámá Rebecca Ferguson. Z hlediska příběhu muselo jít o nový charakter, ale zkrátka mi chyběl Paulin sex-appeal, ačkoliv Rebecca je více než schůdná volba. Abych to nějakými slovy na závěr nějak podtrhl, Rogue Nation je výborná v akčích sekvencích v IMAXu, v mých v očích však zůstal skvělý Ghost Protocol na první příčce v oblíbenosti, co se týče Mission Impossible...83%...[31.7.2015_Cinema City IMAX_Flora] (31.07.2015)

// První mise, ve které Ethan dostává rovnocenného soupeře. První mise, ve které akce a kamera vynikají nad filmovou konkurencí (honička, opera). První mise, ve které jsem pocítil příběh pouze jako nástroj pro import atrakcí. První mise, která nutí přemýšlet nad sérií jako celkem. Je to krásný, naleštěný a silný stroj. Jenom zevnitř už začíná mírně rezivět - dokud se ale člověk nedívá pod kapotu, je to skvělý zážitek. Doslova pak řadím přesně mezi trojku (5*) a čtyřku (3*) - "Go Rogue." Edit:// druhé zhlédnutí a zvedám na 9/10, má to jednoznačně nejlepší filmovou honičku od druhého Matrixu a nejosobnější závěr od... ani nevím. Je to jiné než trojka, ale přesto si to našlo způsob, jak se vedle ní zařadit do čela celé série. (30.07.2015)

Třikrát sláva! Nebyl jsem si úplně jistej dopředu, že to napíšu, ale je na místě mluvit o spokojenosti. Ortodoxní fanoušek Cruisova pojetí Mission Impossible už ze mě nebude, ale po šíleným a naprosto wtf čtvrtým dílu vnímám pětku jako návrat k tradici. McQuarrie potvrdil, že je schopným scénáristou a solidním režisérem a dal dohromady kvalitní a funkční příběh, který je, ale i zároveň přímočarý a neutápí se ve zbytečných překombinovanostech. Akce je pořád přehnaná, ale tak nějak přiměřeně. Už si tu nikdo nehraje na Bonda ani Na Bourna. Vrátil se zpátky ten charakteristický styl této série. Potěší oldschol pojetí akčních scén i jejich přehlednost. Navíc po excelentním Seymourovi Hoffmanovi v trojce má série konečně zase pořádnýho záporáka ze kterýho jde respekt a hlavně je zpátky atmosféra Mision Impossible. Už ty parádní úvodní titulky ve stylu původního seriálu mě navnadili. Týmová chemie funguje precizně. Každý ví kde je jeho místo, zkrátka zmizel ten organizovaný chaos z předchozího dílu a za to jsem jenom rád. Samozřejmě najde se tu pár mínusů. Jak už jsem zmínil záporák je kvalitní, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Navíc i když jsem se nenudil tak pořád platí, že na dvou a více hodinové spektákly nemám tak úplně nervy a zkrácení o 20 minut by neškodilo. No a Cruise i když je i po padesátce ve špičkové formě, tak na mě občas působil dojmem, že to má trochu na háku i když zase oceňuji, že spoustu kaskadérských scén si natočil sám a nebojí se toho. Navíc bitky nikdy nebyli úplně jeho devízou i když třeba ta v divadle je fakt docela povedená. Takže resumé? Trojka zůstává nejpodařenějším dílem, ale tenhle bych zařadil hned za ní. Jo a McQuarrie by měl rozhodně pokračovat. Po nesmyslně přepálené čtyřce vrátil sérii ztracený glanc a pokud zůstane u kormidla i u šestého dílu (který na základě konce pětky nepochybuji, že bude) tak by se konečně mohl podařit i nějaký sudý díl. Pětka u mě převrací poměr vydařených dílů vůči nevydařeným tři ku dvěma a potvrzuje mi, že zatím liché díly (1,3,5) se povedli oproti těm sudým (2,4) Tak uvidíme. Tenhle Národ Grázlů si dám líbit.75% (30.07.2015)

Od Birdova ultra high-tech moderního špionážního filmu k stále modernímu, stále používajícímu high-tech, ale přitom mnohem klidnějšímu a zemitějšímu pokračování. Se zajímavě napsaným scénářem, který dává důraz možná víc na slovní souboje či potyčky než na ty ruční, má hezké oldschool špionážní základy a dokáže předat i akční scény jaksi realističtěji, ale přitom stále s podobným faktorem stylovosti (Maroko). Ale přesto jsem si z nějakého důvodu užil toho Birda napoprvé víc. Zajímavé ale bylo, jak moc Rogue Nation mělo a přitom i nemělo blízko k Bondovi. A ano, Rebeccu Ferguson obsazovat do podobných rolí víc, víc! (06.10.2015)

Existuje vůbec rozmanitější filmová série než Mission: Impossible? Po Abramsově dynamickém vzkříšení a Birdově popcornové komedii se totiž vracíme ke kořenům, přímo k vyhroceným špionážním thrillerům šedesátých let. Pátá huntovka samozřejmě spolkla obří peníze a je to vidět hlavně na opulentní řemeslné jistotě. Christophera McQuarrieho ale atrakce zas tak netrápí a točí si řízný old school, který v akčních pasážích drtí smysly a úspěšně se zarývá pod kůži i v dialozích. Chvílemi je to sice až příliš ukecané a finále bych si představoval o něco kratší a drásavější. I takhle je ale Rogue Nation stejnou pumelenicí jako Na hraně zítřka a scéna v opeře by se měla promítat na filmových školách! (8/10) (30.07.2015)