CBGB: Kolébka punku

Talking Heads, Ramones, Blondie, Iggy Pop, Patti Smith a v neposlední řadě došlo i na The Police. Já byl při sledování filmu ve svém živlu, takže jsem si ho náležitě užil. Ale obávám se, že jen kvůli tomu, že jsem se zaposlouchal do svých oblíbených písniček, které jistě překryly nedostatky, kterých bych si jinak všiml – lépe řečeno všiml bych si nudných momentů. Ten, kdo písničky v tomto filmu nezná a celkově se v této hudební oblasti příliš neorientuje, si film vyloží pouze jako průměrné komediální drama. Já však musím dodat, že je to drama, které je nenáročné na sledování a je celkem sympaticky zpracované. (11.09.2015)

Nejsem velký znalec hudby. Prostě poslouchám to co se mi líbí a mám dosti ucelený názor o tom co stojí za to poslouchat. A co se týče hudby, která zazní ve filmu, tak to je hudba, která se mi zamlouvá. A taky se mi líbilo provedení filmu. Vyprávění je trochu chaotické a pro lidi, kteří se v daném období neorientují to působí trochu složitě a já jako divák jsem si nedokázal úplně pospojovat všechny postavy, které se tam objevily. Ale o tom v tomto filmu zas tak nejde. Jde o to, nebo mě to alespoň přišlo, že celý film je pocta a poděkovaní a je dělán z lásky a pro radost a ne pro peníze. A taky se mě líbili ty komiksové vsuvky, který sloužily k zjednodušení vyprávění. Nechci film nějak srážet, ale tady rozhodně nejde o nějaké velké herecké výkony, ale výkony, které nejlépe popíšou atmosféru a mentalitu lidí, kteří tento klub provozovali. Alan Rickman si odehraje svoje a jeho nenucený výkon je fajn. Hodně mě potěšili herci ve vedlejší rolích jako Johnny Galecki, Rupert Grint nebo Stana Katic, kterou teď naprosto žeru v Castlovi. CBGB je hodně povedený film, ve kterém hraje hodně luxusní hudba a je vidět, že je dělán z lásky. A to mi stačí. (25.05.2014)

"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. (11.12.2014)

Je mi vlastně jedno, kolik nesrovnalostí se ve filmu objevilo. Vidět (Ramones, Blondie, Dead Boys, Iggy, Patti Smith,...) nebo aspoň slyšet (New York Dolls) svoje oblíbence v jednom filmu je prostě super. Nezbývá než dodat, že Ramones, Stiv Bators, Johnny Thunders i Hilly světu chybí... mně teda jo. (06.10.2014)

Na mistrovu památku jsem si pustila právě jednu z jeho posledních věcí. Vadil mi doprovodný komiks, vadily mi zbytečně vyhrocené nereálnosti, ale jinak jsem se bavila a taky jsem se přistihla, jak se klasicky pohupuji v rytmu bicích skoro u každého songu. Potlesk Alanu Rickmanovi za ztvárnění Hillyho Kristala a čest jejich památce. (14.01.2016)