Hobit: Bitva pěti armád

Akorát jsem dočetl knižní předlohu a lze jen obdivovat, jak se scénáristům a režisérovi podařilo rozšířit (tak, aby to do děje přirozeně zapadlo), celý příběh o třeba jen naznačené věci v knize a zároveň přidat pár postav, které příběh obohatili tak, aby si i ten, kdo knihu nečetl a viděl třeba jen trilogii Pána prstenů, přišel plně na své. Všechny 3 díly mají u mě maximální hodnocení a jako knižní adaptace filmy řadím mezi absolutní špičku, kdy filmové zpracování překonává knižní předlohu. (23.07.2015)

Příběh ve třetím dílu hraje již skutečně druhé housle, neřeší se moc "proč?", ani "jak?", ale zkrátka na velké planině se setká pět armád, aby si dali pořádně do těla. Dějově by se to tedy dalo shrnout do dvaceti minut, nicméně v žádném momentu nemůžu říct, že bych se nudil. Postavy se nikterak nerozvíjí, ale zachovávají si své stávající charisma. Jejich účel je jediný - tasit meč a kosit nepřátele hlava nehlava, aby se to divákům co nejvíce líbilo. Účel je splněn, bitvy jsou natočeny velmi pěkně, chytlavě i přehledně. Neočekávejte mnoho, nesrovnávejte s Pánem prstenů a budete spokojeni. 7/10 (13.01.2015)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Jako obvykle, hodnotím až poté, co je hype pryč. Pokud bych popisoval jako zážitek z třeba hudebního díla, nefunguje moc dynamický rozsah, tj. nemáme tu tiché pasáže, ale muzika do toho řeže celou dobu naplno. Ani zde si moc nevydechneme. Ke zbytku dojmů, je to pompézní, narozdíl od knihy velmi dospěle podané, dokonce i konflikt s Arcikamem. Dobré, chvalitebné... (13.03.2015)

Není to tam. Bylo by pěkné, kdyby bylo, ale hobití produkce zkrátka pozřela sama sebe ve chvíli, kdy se rozdělila na tři filmy. A ne, není nepatřičné to zas a znova připomínat, protože tohle rozhodnutí nejenže z nás vytáhne o dvě kila navíc, což by byl poslední problém, především ale rozbilo děj na nepřirozené kusy. Na co jsme minule čekali tři hodiny (a nedostali jsme to), tedy pořádné střetnutí s drakem, se odbude zcela nevzrušivě během první čtvrthodiny, takže až bolestně poznáme, že nůžky měly původně zastříhat někde úplně jinde a bitka se Šmakem zjevně neměla být vrcholem dlouhé přípravy. Po jejím vyřízení jsem si jen říkal "to bylo fakt snadný" a napětí budované celým minulým filmem vyletělo z okna - tady se mělo ubírat nejvíc. Samotná bitva pěti armád pak sice nezklame úrovní efektů a několika stylovými záběry, už ani ten nejoddanější jacksonofil ale nemůže popřít, že Peter umí bitvu gradovat jedním jediným způsobem a páté deus ex orel po dvaceti minutách teskné hudby v pátém filmu v řadě už působí spíš směšně. Vrcholem Hobita je pro mě jedna komornějších scén (relativně), střetnutí Bílé rady se Sauronem plné efektních nápadů, i když tak trochu rozbíjí kontinuitu děje a můžeme se jen ptát, proč se o padesát let později všichni dohadují, jestli se Sauron vrátil, nebo ne, když zde jsou si tím všichni jistí. Nejsmutnější na Hobitovi ale pro mě je absence jakýchkoli lidských emocí. Už jen proto, že polovina trpaslíků zůstává anonymní a Freemanův Bilbo, nejlépe zahraná postava, stojí většinou stranou. Největší prostor pro hlubší city byl u příběhu Thorinova zešílení (nejspíš dost opsaného od Ejzenštejnova Ivana Hrozného), ale přetaženost téhle linie mě opět od emocí odtrhla. Samozřejmě že "emocionální dopad" na mě nemůžu nikomu tlačit, já si ale nedokážu z toho filmu cokoliv lidského odnést - na rozdíl od Pána prstenů. A tak je to vlastně s celým Hobitem. Okázale nadupané megascény ve mně probouzejí apatii a nezájem, protože mě tu lidsky nikdo a nic nezajímá. A jo, mrzí mě to. Trojka je nejlepší (protože nejkratší a nejdějovější) díl, ale pořád jen lepší průměr spoléhající na kdysi funkční trademarky. 65 % (11.12.2014)