Le Samouraï
Frank Costello, faccia d'angelo
Le Samouraï
Le Samouraï
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrají:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (více)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(více)Recenze (231)
Do Melvillova filmového světa patří dlouhé záběry, mlčenliví charismatičtí muži, balónové pláště a elegantní pánské klobouky. Tentokrát si navíc pro zvýraznění atmosféry pohrál s obrazem. Barvy působí vybledle, převládá modrošedá, místy film vypadá, jako by byl natočený na černobílém materiálu. Snímek působí odtažitě, chladně, stejně jako jeho hrdina - nájemný zabiják Jef Costello - muž bez emocí, bez mimiky a gest, strojově přesně vykonávající to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití. Film do jisté míry připomíná Zinnemannova Šakala, ať už profesionálním přístupem antihrdiny, nebo úsporným vypravěčským stylem, kdy kamera krok za krokem zaznamenává přípravy ke zločinu a jeho následné provedení. Alain Delon se typově do podobných rolí dokonale hodí - ostatně soudím, že Samuraj spolu s Povídkou o policajtovi patří k jeho filmovým vrcholům. Často hrál mlčenlivé tvrdé muže, kteří dokážou promlouvat očima, ale tohle je role, kde svůj slovník zredukoval patrně nejvíc. Elegantní zevnějšek jeho zabijáka kontrastuje s nevlídným prostředím jeho domácnosti i čtvrti, ve které přežívá. Snímku mohu vytknout snad jen dvě věci - bezchybný nájemný vrah by se asi vzápětí zbavil svého pláště, ve kterém byl spatřen, a za druhé, konec je nejen filmový, ale řekl bych přímo divadelní. Postava z reálného světa by asi svůj závěrečný part zahrála věcněji a civilněji. Pomýšlel jsem na čtyři hvězdičky, ale všiml jsem si, že je Melvillovi naděluji vždycky, a v rámci jeho filmografie jde přece jen o jeden z vrcholů. Každopádně je to stylová jízda s citem pro detail, kterou si fanoušek žánru vychutná. Celkový dojem: 90 %. ()
Podíval jsem se na to hlavně proto, že to posloužilo jako inspirace pro Killera Johna Woo. Ta inspirace je zjevná (zrazený elegantní osamocený zabiják jménem Jeff, zpěvačka jako svědek vraždy, závěr), ale nejen ve srovnání s Killerem mi tohle přišlo bolestně pomalé, neakční a nezajímavé. Melville zkoumá samotu a metodu hlavního hrdiny, Wooa naopak zajímá přátelství dvou mužů na opačných stranách zákona a krvavá a estetizovaná akce. U Melvillea trvá věčnost, než hrdina zcela neokázale zabije jednoho člověka jedním výstřelem, u Wooa hrdina po pár minutách efektně postřílí celý gang a do konce filmu to udělá ještě několikrát. ()
Pro svou hutnou atmosféru je Samuraj těžko stravitelným filmem s trochu nelogickým koncem. Když se k tomu připočte fakt, že Delon řekne ve filmu jen pár vět, vlastně spíš slov, nadšení budoucích diváků z prvotního zhlédnutí je poprávu malé. ()
Tygr v džungli? Ani ten... Dialogově strohé, dějem triviální, s akcí chudou a finále prostým, přesto jsem se cítil obohacen. Podobnost premisy Jarmuschova Ghost Doga není čistě náhodná, přičemž Whitakerův „samuraj“ si získává sympatie mnohem snadněji než ten Delonův. Snad od Melvilla záměr, leč na síle fatalismu pranic neubírající. Ono taky proč, když: „Je dobré pohlížet na svět jako na sen. Když se vám zdají zlé sny, probudíte se a poznáte, že to byl jen sen. Říká se, že svět, ve kterém žijeme, se od zlého snu ničím neliší…“ ()
Drive, Rozhovor a Ghost Dog v jednom. Navrch s geniálním Delonem a finále, jehož síla bude dlouho rezonovat. PECKA. ()
Souhlasím: jde o triumf filmové řeči. Snaha sledovat absurditní rozměr tradiční tématiky akce je z tohoto hlediska pozoruhodná. Stejně tak jako mimořádně tenké oddělení zákona, policie a zločinu, v jehož pozadí můžeme tušit tzv. vyšší zájmy stejně jako korupci. Jedna z nejlepších Delonových rolí. ()
Mám rád málomluvné drsňáky jako je Jef Costello. (Ale vážně by nemusel nosit baloňák s límcem nahoru a v jednom kuse si upravovat klobouk! Dělá to i na plakátě!). Bylo zábavné sledovat vyšetřování francouzské policie v šedesátých letech a zjišťovat, kde leží inspirace pro filmy jako Leon a Ghost Dog - Cesta samuraje. Je přitom očividné, že i tento film je vlastně poctou a že je inspirován například Kurosawovými filmy. Bál jsem se, že konfrontace s pianistkou bude probíhat na úrovni prostřední části jinak výborných Tří dnů Kondora, ale naštěstí jsem se pletl. Tenhle film se podobným "intermezzem" nezatěžuje. Některým lidem se může zdát Costellovo chování nelogické, ale podle mě má svou (pravda, skoro až komickou) osudovostí blízko nějakým řeckým tragédiím. Dokázal jsem se naladit na tu správnou vlnu a tak mi jeho chování nevadilo. Jinak tomu není moc co vytknout. Melvillova režie je plná dlouhých záběrů, ve kterých se jakoby nic neděje (Costello jde po ulici, leží na posteli, kráčí do schodů...), a zámlk. ()
[SPOJLER] Samuraj. Hrdy, tvrdy, mlcanlivy, riadiaci sa neoblomnymi pravidlami, plniaci svoju pracu vzdy na 100%. Tento samuraj mal vsak tu smolu, ze sa nenarodil v stredovekom japonsku, ale v uliciach velkomesta. To ho odsudilo na cestu osameleho vlka. Zostava nepochopeny a od kazdeho si drzi odstup. Domovom je prenho prazdny byt, linky metra a jeho jediny spolocnik je vtacik v klietke. Stale vsak neochvejne nasleduje svoju cestu a ked spravi chybu, vie, ze musi zaplati smrtou. Smrt je vsak tak ci tak cielom jeho cesty. Zomriet ako samuraj.(10/10) ()
Jean-Pierre Melville postavil svého "Samuraje" na jediném nosném pilíři - na minimalistickém herectví a silném charismatu Alaina Delona. A ten pilíř je tak silný, že dává zapomenout na prostinkou a mírně naivní dějovou linku. I po těch letech svěží biják (třeba i jen kvůli Delonovi), i když na skutečný filmový diamant musel pan režisér ještě tři roky počkat. 85%. ()
Osamelo žijúci zabijak. Uväznený, ako vtáčik v klietke, ktorý ako jediný mu zdobí jeho ošuntelý príbytok. Uväznený v zmysle podriadonosti tým, ktorí ho platia. Motívy jeho práce mu nikdy nezverejňujú, skutočných objednávateľov nepozná. Mlčanlivú racionalitu jeho konania naruší zrada. Podobne, ako jeho vtáčik v klietke zmení, narušením jeho ustálených zvykov, melódiu spevu. I jeho nápev tak dostane iný tón. Tón pomsty voči tým, ktorí ho platia. Prepojenia tých, ktorí ho ovládajú, a ktorí po ňom idú sú však len ťažko jednoznačne pochopiteľné a uchopiteľné. Napriek znalosti prostredia, kde sa pohybuje najradšej - podzemia veľkomestskej dráhy metra - sa sieť nad ním neúprosne zaťahuje. Uhrančivá filmová jazda muža, ktorého pohľad ženy síce zbožňujú, no spásy sa od nich nedočká. Ani od komplica, ktorý mu už odmieta naďalej meniť značky na ukradnutých automobiloch. Má zmysel bojovať v tejto situácii proti presile ? ()
Alain Delon v hlavnej úlohe mĺkvej postavy, ktorá síce viac koná, ako rozpráva, no počet jej činov by sa dal na jednej ruke bez troch prstov porátať. Tak nejak som dúfal, že bude samotný snímok bohatší na atmosféru, či lepšou psychologickou sondou do hlavy samotára. Bohužiaľ, žiadna “hitparáda” sa nekonala, a i keď sa o vyslovenú nudu nejedná, na žiadny dôvod pre ktorý by človek padol na riť, som veru nenatrafil. Čistý priemer. ()
Vracet se ke starým filmům je nádherné. Mladý Delon v optimální formě tu dominuje. Tehdy stačil jeho pohled a lehký úsměv, která ženská by mu asi odolala? Marně bych tu hledal hluché místo. Těžko uvěřit, tak starý film a pořád pecka. ()
Skvelá minimalistická kriminálka 8/10 ()
Delona nemám rozhodně natolik nakoukaného jako jeho věčného rivala Belmonda. Čekal jsem pecku, ve které se nemluvný hlavní hrdina postaví celému světu a přitom odklidí nějakého toho člověka.... Upřímně je to záživné jen občas, občas zdlouhavé a jestli jsem díky filmu něco objevil, tak se jmenuje Nathalie Delon. 60% ()
Alain Delon vo svojej hlavnej úlohe osamoteného zabijaka je Delonovou najlepšou filmovou postavou celkovo. Stáva sa nečakane kultovou hviezdou gangsterského filmu a posledným hrdinom "filmu-noir". Nemôžem si pomôcť ale toto krimi ma naozaj uchvátilo. Alain Delon ako nájomný vrah, potom vzdorovitý a o jeho vine presvedčený policajný inšpektor a banda čo chce nájomného vraha odstrániť, tiež pekné ženy a ich alibi. A s výraznejším dejom, napätím a zvláštnym koncom. Veľmi impozantné filmové dielo francúzskej kinematografie, v ktorom je len minimum textov, čo je rozhodne prínosom, ostatné vo filme bez slova oznamuje svojim presvedčivým hereckým prejavom Alain Delon, ktorý stvárňuje rolu zásadového nájomného vraha s prepracovanými postupmi tohto špecifického odboru, či už ide o tvorbu alibi alebo ťahanie policajtov za nos. ()
Ojedinělý snímek, v němž se setkává stylistická strohost s ozvláštňujícím formálním uchopením, které dává vyniknout zcela jiným parametrům, než by jeden od thrilleru o nájemném zabijákovi očekával. Prim hraje melancholie, atmosféra a celková odtažitost, již Melville nenabourává ani v dialozích, které jsou okleštěné na nejdůležitější fráze, díky nimž se může rozvíjet jednoduchý příběh o pomstě, ale především samotě a potlačovaných emocích. Atmosféra a podmanivé zobrazení hlavního hrdiny přišpendlí diváka k obrazovce, škoda tedy, že jeden nastavený výraz si drží vyprávění až do samotného konce, který inscenačně příliš nezaujme, byť myšlenkově a jako součást přemýšlivého díla obstojí... 85% ()
Alan Delon ve svém optimálním věku ve filmu ze zlaté éry francouzské kinematografie. Volné tempo udržuje stále přítomné napětí, umocněné téměř absolutní absencí dialogů. ()
Čtyři hvězdy dávám hlavně díky stylovosti filmu a taky díky tomu, že ne že mně nevadí nezodpovězené otázky, já takové filmy mám přímo rád. Minimalistický Delon je ve svým apartním klobouku a bílém baloňáku chladný jako kámen, jeho support, speciálně ten dámský, je patřičně sexy, no nebýt nejasného zakončení, žehral bych na stojaté tempo. Celé by to od něj byla dokonalá bouda, kdyby tu mulatku chtěl opravdu oddělat, ale takto jest ten prázdný revolver oříškem, který si vysvětluju názvem fimu. . 75% ()
Uznávam, film má svoj osobitý štýl, či je to ale dobre, to už je druhá otázka. Pokiaľ Melvillovým hlavným cieľom bolo filmovo vystihnúť nudu, samotu a prázdnotu hlavného hrdinu, tak si myslím, že sa mu to podarilo tak dokonale, že sa to dokonca prenieslo aj do mojich pocitov voči filmu samotnému. Navyše myšlienka spodobnenia so samurajským kódexom cti dodala tejto téme pekný glanc. Ale čo z toho, keď spôsob akým to bolo podané divákovi by sa dal opísať iba jediným slovom - nuda, ale príšerná. Nudilo ma tu úplne všetko. Od šedivej réžie, cez extrémne tiché scénky, v ktorých sa často nehovorilo aj dlhé minúty (pritom ani obraz toho veľa neponúkol), až po samotnú postavu Jefa Costella (A. Delon), ktorý si po celý čas vystačil iba s jediným neutrálnym výrazom na tvári, baloňáčikom (neskôr kabát), klobúkom a prechádzkami s rukami vo vreckách rýchlosťou naspeedovaného Clúnyho (čiže vychádzková chôdza). Sem tam niečo povedal, sem tam si dal rukavice... to všetko s výrazom ako keby mu práve do tváre vstrekli botulotoxín. Až na jednu scénu bitky s protivníkom tu hlavná postava nepredviedla zhola nič. No proste v každom smere nuda, nuda, nuda... 50/100 ()
Opět zdařilý film perfekcionisty Melvilla, který právě ke konci šedesátých let zažíval své umělecky vrcholné období. Delonovi sluší málomluvné role, snad také proto, že i v civilu má rád ticho. De Roubaixova hudba dokresluje mimořádnost Samuraje. Delon je výborný herec, který pro mne postrádá charisma. A to by si právě Samuraj zasloužil, kdyby byl představitel hlavní role charismatický, byl by snímek naprosto skvělý. Nesouhlasím s těmi, kterým připadá Samuraj nelogický, obávám se, že z jejich strany se jedná o pouhé nepochopení. ()