Revival

Pro mě osobně první zkušenost s A. Nellis a hned je to nepříjemnější česká komedie za poslední roky. Svoje samozřejmě dělá našláplá herecká crew, jíž jasně vévodí bezchybný Miroslav Krobot. Konečně něco z domácí scény, na co můžu bez obav poslat rodiče do kina - 80%. [48. MFF Karlovy Vary] (07.07.2013)

Revival je film pro mě. Mě baví, rozesmívá, dojímá. Alice Nellis mě tady překvapila, přestože ji mám ráda. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg, to byla tehdy skvělá volba. Čtyři bardi, na kterých bylo vidět, že si to zahráli s chutí. A vidíte, rok se s rokem sešel a na Mariána už můžeme jen vzpomínat. U pohodového filmu, kde si zahrál vlastně sám sebe. Budiž mu lehká zem. (05.02.2019)

Díky za to, že alespoň jedna režisérka z mnoha lidí tohoto řemesla se pustila do žánru tak choulostivého, jako je v dnešní době (chytrá) česká komedie. Musím říci, že se to povedlo, po herecké stránce je lahoda sledovat tyhle staré pardály v takových nahláškovaných rolích. Dokonce i u pana Genzera byla slušná snaha o herectví. Jediné co mě trošku mrzelo, že si tvůrci nedali práci s českými texty, kterými by domazlili soundtrack. Nehledě na to, že jim také měl někdo vysvětlit rozdíl mezi slovem Revival a Comeback. Jinak veliká spokojenost, kdo se chce dobře pobavit (i když, přeci jen troška té dramatiky tam stále je, bez ní to zkrátka v posledních 20 letech nejde) vřele doporučuji. (16.07.2013)

Ok, nejsem sice vyloženě fanda Alice Nellis, ale její tvorba velmi pomáhá současnému českému filmu nabídnout cosi jiného, takže jen více a jen houšť - ať se pouští do těch svých experimentů. V Ene bene a ve Výletu to bylo ještě velmi Papouškovské tlačení na pilu, v Tajnostech jsem se už naladila na její vlnu, Mamas & Papas byli příliš subjektivní, v Perfect Days jsme všichni zůstali při zemi, ale nepropadli jsme se ke kýči a nyní Revival si pohrává zase s trochu jiným žánrem. Čili ano, sice nemám záchvat štěstí pokaždé, když má výstup Krobot, ale všechny ty etudky zasloužilých Polívků a Heřmánků mi udělali velkou radost. #LFŠ (19.08.2014)

Založenie kapely a pravidelné hranie dnes už nie je ani tak o priateľstve ako o dobre pripravenej zmluve. Na tomto princípe funguje nejedna skupina, a zďaleka nemusí ísť o návrat do minulosti. Skrátka, nostalgia skončila, nastúpil podnikateľský plán. A to sa oň nemusí starať ani taký hajzel, akého predstavuje vo filme Genzer, ktorý výborne vystihol typ zmrda, čo všetko vymyslí, naplánuje, ohromí okolie a nenápadne zodpovedným za všetok vymyslený humbug spraví tých, čo im natlačil kapustné listy do hláv. Pre prípad, že by čosi nevyšlo. Prachy teda hrajú prím a pohltia aj dodatočne pridané motívy stretnutia po rokoch, nakukané tým, čo sa majú k resuscitovanej skupine pridať: nostalgia, pomoc chorému v núdzi či prostá túžba si ešte raz poriadne zablbnúť - prečo by to tak nemohlo byť? Bezchybný Geišberg (nejde o nadávky). Ako trefne píše EdaS - "je to fakt vtipné". Produktovú reklamu som nepobral - okolo SaSaZu (ďalej len "SS") dlho cítim zlú energiu, paneria neviem čo je a vodičák nemám - takže reklamu som si ani nejako nevšimol, no a SS som bral rovnako, ako niektoré, kedysi nezávislé kapely berú hranie dnes - pre peniaze sa zapredajú čertovi-diablovi. Vydávajú cd za prachy mafiánov, ktorí sa dotykom s kultúrou následne očisťujú cez ich účasť v klipoch dotyčných umelcov a zjavujú sa v kadejakých podivných kluboch, kam SS celkom zapadá. Takže rezultát? Nenáročná vtipná oddychovka s korunujúcim Geišbergom o tom, že i znovunájdená sláva dnes nie je spontánnym nostalgickým vzopätím, ale funguje - ako väčšina vecí - len na podnikateľskom princípe "má dať - dal". (02.09.2013)