Revival

Pokud přimhouřím oko nad scénářem, který občas ohýbá situace i jednotlivé postavy poněkud násilně a proti větru, je mé první setkání s Alicí Nellis, kupodivu, příjemným překvapením. Pro mě je Revival především příběhem o stárnutí, přátelství, ztraceném čase a podrazech, a jako takový se povedl na výbornou. Hořkozábavné drama o posledním tažení starých, životem omlácených rockerů nenudí a není hloupé. Nechybí mu emoce, silné momenty ani střídmě dávkovaný humor, občas notně černý. Ani chvíle nenápadně vybízející k zamyšlení, které chytře infikují různá klišé. Jednotlivé přísady se vzájemně neruší a ustojí i několik zakolísání. Z hereckého týmu vedou zcela jasně výborný Polívka a Krobot, ale neztrácí se ani tornádo Geišberg jehož protiváhou je civilně utlumený Heřmánek. Tihle čtyři to utáhnou i za herecky pokulhávajícího Dyka a Genzera. Zkrátka a dobře, sympaticky optimistický film, který si, doufám, užijí nejen staří pardáli. (11.01.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,164,272▐ chce sa to hrať na nostalgiu ale nemá to patričnú iskru, súhru ani zábavnosť, keď príde na hudbu tak to až tak nesype ako by sa patrilo, pravú atmosféru to len hľadá, herci obstojní ale len preto že to majú v krvi, ináč skoro zbytočný film, ktorý na danej ploche skôr unudí než niečim upúta, čím to schématicky podaním pripomína rutinné americké ako že komédie /videl v kine: 40%/ (08.08.2013)

Jsem ráda, že Alice Nellis napsala komedii, protože její dramata jsem vždycky rozcházela docela dlouho, než prošly celým traktem mého filmového... sálu. Revival je opravdu příjemné překvapení, bavila jsem se dobře, o to víc, že jsem od něj mnoho nečekala. Pro mě zase jednou český film, který má úroveň a.. prostě za 4*. (09.10.2014)

Revival je film pro mě. Mě baví, rozesmívá, dojímá. Alice Nellis mě tady překvapila, přestože ji mám ráda. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg, to byla tehdy skvělá volba. Čtyři bardi, na kterých bylo vidět, že si to zahráli s chutí. A vidíte, rok se s rokem sešel a na Mariána už můžeme jen vzpomínat. U pohodového filmu, kde si zahrál vlastně sám sebe. Budiž mu lehká zem. (05.02.2019)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)