Divergence

Kdyby Hvězdná pěchota byla myšlena vážně, bude vypadat podobně jako Burgerova prosluněná dystopie. Ústřední idea je přitom sympatická, a kdybych byl teenager vypořádávající se s pocitem, že mi nikdo nerozumí a nikam nepatřím, neměl bych problém se v příběhu najít. Námět šikovně využívá duševních pochodů dospívajících, kteří se cítí být společnosti tlačeni do úzce vymezených škatulek. Selhání ve zkoušce dospělosti zde oproti reálnému světu není důvodem k zoufalosti, ale naopak příležitostí, jak vykročit z cesty nalajnované rodiči a následovat své srdce. ___ Jenomže čeho Tris dosahuje svým útěkem před nařízenou rolí? Hlavní a narativem nezpochybňovanou formou sebevyjádření se pro ni stává násilí. Respekt si získává riskantním jednáním a tvrdostí, nikoli rozvahou nebo důvtipem. Ačkoli si frakci zvolila dobrovolně, sama sebou být nemůže – před ostatními se musí přetvařovat, aby je přesvědčila, že mezi ně patří (velký test v přetvářce pak bude muset podstoupit v Rezistenci). Samotná militarizace mládeže není kódována negativně, to je teprve její zneužití jinou frakcí, příznačně Sečtělými. Zbraně jsou v hodnotovém žebříčku filmu nadřazené knihám, což by mohlo být chápáno jako varování před radikalizací nejen americké společnosti – kdyby ve filmu byla přítomna nějaká ironie a odstup od postav. ___ Film mlží ohledně toho, kdo nebo co představuje hrozbu, před kým nebo čím mají Neohrožení město chránit. Očividně neprobíhá žádná válka, které má být zamezeno. Potřeba silné defenzívy vyznívá jako paranoidní ideologický konstrukt jako z dob studené války. ___ Největší paradox tkví v tom, že Tris její zrada důvěry rodičů dovede zpátky tam, kde film začal. Její rebelie nevede k revoluci, ale k potřebě obnovit dřívější pořádek. Samotný koncept sociálního inženýrství, které vytěsňuje lidskou přirozenost ve prospěch předvídatelné a tudíž snáze manipulovatelné společnosti, zpochybněn není. Zkažení jsou jen jednotlivci jako Jeanine. Starý (rodičovský) systém je automaticky chápán jako správný, čímž Divergence nechtíc „nastavuje zrcadlo“ teenagerům snícím ve virtuálním prostoru o tom, že jdou proti proudu, zatímco ve skutečnosti se ztráty dosavadních jistot děsí a dávají za pravdu statu quo. ___ Pojetí života jako videohry je obsaženo minimálně ve volbě frakcí (jako v RPG), v zapojení oblíbeného herního módu CTF nebo v tom, že většinu filmu tvoří výcvik s drobnými šarvátkami, nikoli ostrá akce s vážnými konflikty (což z velké části platí i pro Rezistenci, kde jsou namísto smrtelných používány jen uspávají náboje a kde se nejokázalejší akční scény odehrají pouze v mysli hlavní hrdinky). Zatímco v prostoru svých snů se protagonistka dokáže ubránit všem živlům (země, ptáci, oheň, voda a – největší hrozba pro každou neposkvrněnou dívku – muž), když neškodný pseudo-rebelský trénink skončí, musí Tris zachránit její matka – v reálném světě si dívka sama neporadí (v Rezistenci ji pro změnu opakovaně zachraňují její mužští parťáci). ___ Kromě toho, že je filmová verze knižního bestselleru svým vyzněním stejně zmatená jako člověk poprvé konfrontován s problémy dospělosti, zásadně selhává dramaturgicky. Na 140 minut je děje pomálu. Postavy ke svým cílům směřuji buď zbytečně složitou oklikou, nebo využijí nepřesvědčivé zkratky. Napětí více než poloviny filmu vyplývá jen z očekávání, kdy se Trisina nezařaditelnost provalí – žádný vážnější konflikt není v dohledu. Od skrznaskrz knižní expozice je patrná doslovnost scénáře, který postavy neinvenčně nechává říkat, kdo jaký je, co cítí, co a proč chce udělat. Celý film se odehrává v podivně umrtveném světě a velmi nedůsledně promyšleném světě. K tomu si přidejte špatné CGI a další zápornou postavu mocné ženy (stejně jako v Elysiu, Hunger Games nebo Snowpiercerovi), tmářsky stigmatizující ženskou snahu dostat se na vedoucí pozice. Tematicky by to chtělo dystopii pro dospívající, která je sama dospělá a od dospění neodrazuje. Stylisticky něco alespoň náznakově revolučního. 50% Zajímavé komentáře: Eodeon, k212, maddy, erased, Anderton, Kali4, Triple H, noriaki, MorningStar (21.03.2015) (méně) (více)