Divergence

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

Na tenhle film nebylo možný nejít, protože na každým rohu jsem vrážel do plakátů Shailene v upnutých kožených legínách, které by v hodině geometrie dostaly z rýsování áčko s bonbonem. No jo, jenže i když je to věčná škoda a nespravedlnost světa, pěknej zadek není všechno. Divergence je sice o něco málo zbytečnější než třeba taková dvojka Hladových her, ale zní to tady někomu jako pochvala? (Wanaka, NZ) (19.07.2014)

Žánr by sám o sobě zatracovaný být určitě neměl, ale... bože. Kromě zřejmé absence "stylu" a vlastní tváře mě rovněž neustále vytáčel soundtrack sestavený z hitových písniček a zejména ty dvě od Woodkida, které pouštěli pořád dokola a dokola a dokola. Supr cesta, jak způsobit, aby váš film působil stoprocentně neautenticky. (17.12.2018)

Tento Burger ma moc nenasýtil. Ja týmto tínedžerským filmom od ženských spisovateliek neviem prísť na chuť (Twilight, Hunger Games). Aj keď musím priznať, že je to rozhodne kvalitnejšie ako ty preteplený upíri, ale žiadna sláva nieje ani tento kúsok. Príbeh bol celkom fajn a tak isto musím povedať, že aj casting sa celkom vydaril, ale najviac ma aj tak bavila hudba Junkieho, ktorý poslednú dobu mixuje dosť dobre a kludne by som mu pripísal ešte jedno X-ko. Možno keby to bolo trošku kratšie by som aj išiel s hodnotením vyššie, ale prišlo mi to strašne rozťahané, tuším, že som pri tom aj na pár minút zažmúril oko. Obľúbené soundtracky: Capture The Flag, Faction Before Blood, Final Test, Fight The Dauntless. 50% - 2* (05.09.2014)

Opětovné rozdělení několikastránkové knihy na tři nicneříkající filmy byla chyba. To však byl jakýsi nešvar této doby. Divergent nezůstane jediným filmem s mizivým příběhovým obsahem vzhledem k jeho ubíjející délce. První díl byl určitě tím nejlepším, stejně jako tomu bylo například u Hobbita a nebo Labyrintu. Navazující zbytečnosti, plné nesmyslů a zbytečné scénaristické výplně navazujících filmů však sráží celkový prožitek a napadají divákovu inteligenci. 49% (01.12.2020)