Divergence
-
Divergent
-
Divergencia
-
Divergent
-
Divergent
-
Divergent
Sci-Fi / Dobrodružný / Thriller
USA, 2014, 139 min
Režie:
Neil BurgerPředloha:
Veronica Roth (kniha)Scénář:
Vanessa Taylor, Evan DaughertyKamera:
Alwin H. KuchlerHudba:
Junkie XLHrají:
Shailene Woodley, Theo James, Zoë Kravitz, Miles Teller, Jai Courtney, Kate Winslet, Ray Stevenson, Ansel Elgort, Ashley Judd, Maggie Q, Tony Goldwyn, Mekhi Phifer, Ben Lloyd-Hughes, Justine Wachsberger, Amy Newbold, Christian Madsen, Veronica Roth, Ben Lamb, Yasmine Aker, Michael James Bell, Will Blagrove, Casimere Jollette, Parker Mack, Rotimi, Cleo Anthony, Emmanuel Manzanares, Chandra Michaels, Brandon Bowens, Chris Hayes, Kate Rees Davies, Austin LyonProducenti:
Douglas Wick, Lucy Fisher, Pouya ShahbazianScénografie:
Andy NicholsonKostýmy:
Carlo PoggioliHodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
01.05.2014 Bontonfilm |
|---|---|
V kinech
od:
|
08.05.2014 Bontonfilm SK |
|
Na DVD
od:
|
03.09.2014 Bontonfilm |
|
Na Blu-ray
od:
|
03.09.2014 Bontonfilm |
Matty
Kdyby Hvězdná pěchota byla myšlena vážně, bude vypadat podobně jako Burgerova prosluněná dystopie. Ústřední idea je přitom sympatická, a kdybych byl teenager vypořádávající se s pocitem, že mi nikdo nerozumí a nikam nepatřím, neměl bych problém se v příběhu najít. Námět šikovně využívá duševních pochodů dospívajících, kteří se cítí být společnosti tlačeni do úzce vymezených škatulek. Selhání ve zkoušce dospělosti zde oproti reálnému světu není důvodem k zoufalosti, ale naopak příležitostí, jak vykročit z cesty nalajnované rodiči a následovat své srdce. ___ Jenomže čeho Tris dosahuje svým útěkem před nařízenou rolí? Hlavní a narativem nezpochybňovanou formou sebevyjádření se pro ni stává násilí. Respekt si získává riskantním jednáním a tvrdostí, nikoli rozvahou nebo důvtipem. Ačkoli si frakci zvolila dobrovolně, sama sebou být nemůže – před ostatními se musí přetvařovat, aby je přesvědčila, že mezi ně patří (velký test v přetvářce pak bude muset podstoupit v Rezistenci). Samotná militarizace mládeže není kódována negativně, to je teprve její zneužití jinou frakcí, příznačně Sečtělými. Zbraně jsou v hodnotovém žebříčku filmu nadřazené knihám, což by mohlo být chápáno jako varování před radikalizací nejen americké společnosti – kdyby ve filmu byla přítomna nějaká ironie a odstup od postav. ___ Film mlží ohledně toho, kdo nebo co představuje hrozbu, před kým nebo čím mají Neohrožení město chránit. Očividně neprobíhá žádná válka, které má být zamezeno. Potřeba silné defenzívy vyznívá jako paranoidní ideologický konstrukt jako z dob studené války. ___ Největší paradox tkví v tom, že Tris její zrada důvěry rodičů dovede zpátky tam, kde film začal. Její rebelie nevede k revoluci, ale k potřebě obnovit dřívější pořádek. Samotný koncept sociálního inženýrství, které vytěsňuje lidskou přirozenost ve prospěch předvídatelné a tudíž snáze manipulovatelné společnosti, zpochybněn není. Zkažení jsou jen jednotlivci jako Jeanine. Starý (rodičovský) systém je automaticky chápán jako správný, čímž Divergence nechtíc „nastavuje zrcadlo“ teenagerům snícím ve virtuálním prostoru o tom, že jdou proti proudu, zatímco ve skutečnosti se ztráty dosavadních jistot děsí a dávají za pravdu statu quo. ___ Pojetí života jako videohry je obsaženo minimálně ve volbě frakcí (jako v RPG), v zapojení oblíbeného herního módu CTF nebo v tom, že většinu filmu tvoří výcvik s drobnými šarvátkami, nikoli ostrá akce s vážnými konflikty (což z velké části platí i pro Rezistenci, kde jsou namísto smrtelných používány jen uspávají náboje a kde se nejokázalejší akční scény odehrají pouze v mysli hlavní hrdinky). Zatímco v prostoru svých snů se protagonistka dokáže ubránit všem živlům (země, ptáci, oheň, voda a – největší hrozba pro každou neposkvrněnou dívku – muž), když neškodný pseudo-rebelský trénink skončí, musí Tris zachránit její matka – v reálném světě si dívka sama neporadí (v Rezistenci ji pro změnu opakovaně zachraňují její mužští parťáci). ___ Kromě toho, že je filmová verze knižního bestselleru svým vyzněním stejně zmatená jako člověk poprvé konfrontován s problémy dospělosti, zásadně selhává dramaturgicky. Na 140 minut je děje pomálu. Postavy ke svým cílům směřuji buď zbytečně složitou oklikou, nebo využijí nepřesvědčivé zkratky. Napětí více než poloviny filmu vyplývá jen z očekávání, kdy se Trisina nezařaditelnost provalí – žádný vážnější konflikt není v dohledu. Od skrznaskrz knižní expozice je patrná doslovnost scénáře, který postavy neinvenčně nechává říkat, kdo jaký je, co cítí, co a proč chce udělat. Celý film se odehrává v podivně umrtveném světě a velmi nedůsledně promyšleném světě. K tomu si přidejte špatné CGI a další zápornou postavu mocné ženy (stejně jako v Elysiu, Hunger Games nebo Snowpiercerovi), tmářsky stigmatizující ženskou snahu dostat se na vedoucí pozice. Tematicky by to chtělo dystopii pro dospívající, která je sama dospělá a od dospění neodrazuje. Stylisticky něco alespoň náznakově revolučního. 50% Zajímavé komentáře: Eodeon, k212, maddy, erased, Anderton, Kali4, Triple H, noriaki, MorningStar(21.3.2015)
KlárkaS
Srovnání s Twilight a Hunger Games se Divergent nevyhne. Z Hunger Games si to vzalo to lepší, a to silnou ženskou hrdinku, která jde doslova přes mrtvoly, je cílevědomá, a ví, co pro úspěch ve svojí frakci musí udělat (celkově tenhle trend schvaluju). Samozřejmá romantická zase linka připomíná Twilight, hlavně ve vynucený pasáži s ukazováním mužského těla (female gaze?). A to, že příběh je totálně ujetý a celá ta jejich politická ideologie je nefunkční a postavená nahlavu, to už je jněco jinýho. Zachráňuje to ale Chicago a dobrý OSTéčkovej soundtrack.(6.4.2014)
novoten
Těžko říct, jestli je to tím, že Neil Burger očividně zraje pro režisérskou špičku, ale z velmi vydařené předlohy se mu na každý pád povedlo udělat nejpřekvapivější film roku. V přímém srovnání mi dokonce blednou i první díly žánrově podobných Hunger Games, které se sice mohou opřít o pevnější literární základ, ale v adaptaci jim chybělo větší sepětí a nenápadné vysvětlovačky. Ty umí Divergence dokonale, přerod hlavní hrdinky pointuje do poslední věty a ze Shailene Woodley tak dělá asi nejatraktivnější hollywoodské zboží 20+. Možná za to může sál plný dvanáctiletých dívenek, které si nadšeně skáčou do náruče radostí, že se na tolik očekávanou předpremiéru vážně dostaly, ale atmosféra pěti frakcí mě sežvýkala daleko drtivěji, než jsem mohl čekat. I don't want to be just one thing. (1.5.2014)
k212
I z horší knižní předlohy se občas dá vytáhnout lepší film (Byť se Veronica Roth snaží najít nějakou pevnější pozici v žánru young adult literatury, zatím na to bohužel nemá, a je vcelku jasné proč, díky svému vágnímu až uspávajícímu narativnímu stylu a plytkými až okopírovanými reáliemi). Jsem si jistá, že i tady se to filmu opravdu o malý kousíček povedlo, což sice z filmu nedělá superdílo, ale je to lépe koukatelné než v originále čtitelné! Jeanine dostala ve filmu více prostoru asi v rámci potřeby mít jasně definovaného záporáka. Kate Winslet si ji střihla vcelku standardně, a přesto jsem ji už dlouho neviděla v roli, kde by působila tak znuděně! Najde se pár opravdu zajímavých filmových okamžiků, které za to stojí (scéna se zrcadly při zkoušce třeba, nebo halucinogenní úlety při tréninku strachu). Režie Neila Burgera rozhodně není sterilní, sice by od něj divák čekal více extravagance, ale chápu, že do dobře naservírovaného a rychle stravitelného balíčku pro masového diváka to nepatří :) Soundtrack mě vyloženě rozčiloval, vložené pop skladby přímo rvou uši díky nevhodnému usazení do scén (Woodkidovo Run Baby Run bylo jediným světlým hudebním okamžikem a vcelku dobrým motivačním popíchnutím pro naskakování do vlaku)! 50%, a jen díky tomu, že jsem dala*** Hunger Games, tohle ode mě dostalo naděleno o jednu hvězdu méně. Každopádně Divergence nikdy více a Limitless klidně znovu!(22.12.2014)
Sarkastic
„Nechci nikam spěchat.“ – „To je v pořádku. Už mám místo na podlaze.“ Dle obsahu filmu a jistých recenzí jsem čekal (i navzdory ne tak špatnému hodnocení) strašnou blbost, do jejíž cílové skupiny asi tak „trochu“ nebudu zapadat. Druhé očekávání se vyplnilo, to první překvapivě zas až tolik ne. Divergence kupodivu není vůbec tak hloupý film, jak možná na první pohled vypadá, ale je třeba zmínit jeho 2 roviny, tedy „sci-fi“ a „romantickou“. Zatímco svět filmu mě (alespoň ze začátku) docela dost nadchl (než jsem mu postupně přestal věřit), stejně tak většina tréninku a boje s vlastními „strašáky“ (což byly asi vůbec nejlepší pasáže snímku), vztah Tris a jejího cvičitele mě vcelku pravidelně rozesmával, a nejen on, ale vlastně vše, co se odehrálo od chvíle, kdy se Odhodlaní probudili v „trochu jiném rozpoložení“ (ale je mi jasné, že řada divaček se s hlavní hrdinkou zcela ztotožní a bude hltat každou sekundu jejího „neohroženého“ boje). A když už jsem u postav, casting při jejich výběru samozřejmě hrál svoji důležitou roli, i když zpočátku mě trochu pobavilo spojení dvojice Woodley-Elgort, kteří si pro tentokrát vyzkoušeli sourozence (jako milenci se už loni v TFiOS zřejmě osvědčili), nicméně doufám, že se mi první jmenovanou podaří uvidět i v nějakém jiném, než jen průměrném filmu. Takový je totiž co do kvality i tento. A na závěr si sem připíšu závazek, že musím překonat svůj odpor a konečně se někdy podívat na Hunger Games, v poslední době je to díky současnému trendu až příliš často zmiňovaný film. „Odkud je ovládají?“ – „Proč bych ti to říkal? Stejně mě nezastřelíš.“ – „Proč to každý tvrdí?“(26.1.2015)