Divergence

Ten film je tak dobrej, že půl hodinu po skončení projekce jsem zapoměl jeho název a musel jsem ho najít přes kinopremiéry. Takhle to dopadá, když si beduíni sundaj ručník z palice a rajtujou bez něj s velbloudem na sluníčku po Sahaře a když sluníčko zapadne začnou psát scénař k filmu. Kdžy už jsme u ručníků na palici, tak po skončení by se mě hodil taky jeden studenej na hlavičku, abych se vzpamatoval z toho, čeho jsem byl 139 minut součástí. Abych ocenil dialogy musel mít v hlavě prázdnou pet láhev a ne mozek a pokud jde o příběh ten je originální asi jako den ovce na pastvě. Budu hodnej chlapeček a zkusím i pochvalu, konkrétně kamera, nemyslím ty kýčovity záběry, ale třeba když "neohrožený" obsazovaly "hodný", nebo jak se ta další skupina jmenovala.....už jen ty názvy jednotlivejch frakcí vymejšlel zřejmě lord Voldemort, aby se nám pomstil za tu zpackanou akci v Bradavicích. Pokud jde o herce, tak jedinej kdo tam měl šmak byl Jai Courtney. U tohohle bijáku jde především o to ho přežít a zapomenout. (01.05.2014)

Kdyby Hvězdná pěchota byla myšlena vážně, bude vypadat podobně jako Burgerova prosluněná dystopie. Ústřední idea je přitom sympatická, a kdybych byl teenager vypořádávající se s pocitem, že mi nikdo nerozumí a nikam nepatřím, neměl bych problém se v příběhu najít. Námět šikovně využívá duševních pochodů dospívajících, kteří se cítí být společnosti tlačeni do úzce vymezených škatulek. Selhání ve zkoušce dospělosti zde oproti reálnému světu není důvodem k zoufalosti, ale naopak příležitostí, jak vykročit z cesty nalajnované rodiči a následovat své srdce. ___ Jenomže čeho Tris dosahuje svým útěkem před nařízenou rolí? Hlavní a narativem nezpochybňovanou formou sebevyjádření se pro ni stává násilí. Respekt si získává riskantním jednáním a tvrdostí, nikoli rozvahou nebo důvtipem. Ačkoli si frakci zvolila dobrovolně, sama sebou být nemůže – před ostatními se musí přetvařovat, aby je přesvědčila, že mezi ně patří (velký test v přetvářce pak bude muset podstoupit v Rezistenci). Samotná militarizace mládeže není kódována negativně, to je teprve její zneužití jinou frakcí, příznačně Sečtělými. Zbraně jsou v hodnotovém žebříčku filmu nadřazené knihám, což by mohlo být chápáno jako varování před radikalizací nejen americké společnosti – kdyby ve filmu byla přítomna nějaká ironie a odstup od postav. ___ Film mlží ohledně toho, kdo nebo co představuje hrozbu, před kým nebo čím mají Neohrožení město chránit. Očividně neprobíhá žádná válka, které má být zamezeno. Potřeba silné defenzívy vyznívá jako paranoidní ideologický konstrukt jako z dob studené války. ___ Největší paradox tkví v tom, že Tris její zrada důvěry rodičů dovede zpátky tam, kde film začal. Její rebelie nevede k revoluci, ale k potřebě obnovit dřívější pořádek. Samotný koncept sociálního inženýrství, které vytěsňuje lidskou přirozenost ve prospěch předvídatelné a tudíž snáze manipulovatelné společnosti, zpochybněn není. Zkažení jsou jen jednotlivci jako Jeanine. Starý (rodičovský) systém je automaticky chápán jako správný, čímž Divergence nechtíc „nastavuje zrcadlo“ teenagerům snícím ve virtuálním prostoru o tom, že jdou proti proudu, zatímco ve skutečnosti se ztráty dosavadních jistot děsí a dávají za pravdu statu quo. ___ Pojetí života jako videohry je obsaženo minimálně ve volbě frakcí (jako v RPG), v zapojení oblíbeného herního módu CTF nebo v tom, že většinu filmu tvoří výcvik s drobnými šarvátkami, nikoli ostrá akce s vážnými konflikty (což z velké části platí i pro Rezistenci, kde jsou namísto smrtelných používány jen uspávají náboje a kde se nejokázalejší akční scény odehrají pouze v mysli hlavní hrdinky). Zatímco v prostoru svých snů se protagonistka dokáže ubránit všem živlům (země, ptáci, oheň, voda a – největší hrozba pro každou neposkvrněnou dívku – muž), když neškodný pseudo-rebelský trénink skončí, musí Tris zachránit její matka – v reálném světě si dívka sama neporadí (v Rezistenci ji pro změnu opakovaně zachraňují její mužští parťáci). ___ Kromě toho, že je filmová verze knižního bestselleru svým vyzněním stejně zmatená jako člověk poprvé konfrontován s problémy dospělosti, zásadně selhává dramaturgicky. Na 140 minut je děje pomálu. Postavy ke svým cílům směřuji buď zbytečně složitou oklikou, nebo využijí nepřesvědčivé zkratky. Napětí více než poloviny filmu vyplývá jen z očekávání, kdy se Trisina nezařaditelnost provalí – žádný vážnější konflikt není v dohledu. Od skrznaskrz knižní expozice je patrná doslovnost scénáře, který postavy neinvenčně nechává říkat, kdo jaký je, co cítí, co a proč chce udělat. Celý film se odehrává v podivně umrtveném světě a velmi nedůsledně promyšleném světě. K tomu si přidejte špatné CGI a další zápornou postavu mocné ženy (stejně jako v Elysiu, Hunger Games nebo Snowpiercerovi), tmářsky stigmatizující ženskou snahu dostat se na vedoucí pozice. Tematicky by to chtělo dystopii pro dospívající, která je sama dospělá a od dospění neodrazuje. Stylisticky něco alespoň náznakově revolučního. 50% Zajímavé komentáře: Eodeon, k212, maddy, erased, Anderton, Kali4, Triple H, noriaki, MorningStar (21.03.2015)

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

Svět tohoto filmu nedává smysl ani na té nejelementárnější úrovni. Proč by mělo trvalý klid a mír zajistit rozdělení společnosti do pěti oddělených frakcí? Systém, který odděluje děti od rodičů, vytváří stovky "bezkastovních" vyvrhelů, a přitom se zdá, že všichni tak nějak tiše souhlasí s tím, že to funguje? A pokud to teda funguje, každý je tam, kam patří, je klid a mír ... tak k čemu taková společnost potřebuje kastu právníků? A policejní kastu? Anebo naopak, to těch pět úzce profilovaných kast zastává všechna potřebná povolání? Kolik tam vůbec žije lidí, zdá se, že moc ne? A proč to vůbec řeším, když si nad tím svého času pravděpodobně pubertální autorka knižní předlohy taky ani nepovzdechla? A v té konspiraci inteligentních šlo o co přesně? No že se vůbec ptám. Hlavně že je prostor pro to, aby se pubertální kravka (které máme fandit, prestože první rozhodnutí, které ve filmu udělá, se dá shrnout jako "nechci pomáhat lidem, to radši půjdu za těma sexy sportovcema, protože jsou cool) zaláskovala do urostlého hezouna. Tyvole. (01.08.2014)

Vyjma posledních cca dvacet minut ne tak úplně blbá dystopie. Je tu ale z literární předlohy silně cítit ženský element, takže to má místama takového ducha periodik typu ´Bravo Girl´, či co dnešní mladé dívky sledují (fakt netuším). Dokud se jenom testuje, má to originální atmosféru, jak se ale v závěru začne střílet a pokoušet se o akční podívanou, veze se to na vlně filmů , které se výborně parodují v komediích. Konec tu prostě pečlivě budovanou – a celkem zajímavou - atmosféru totálně zabil. Nabízí se srovnání s jinými současnými populárními ságami od ženských autorek. S ´Twilight ´ hnojem je tohle nesouměřitelné, ale třeba ´Hunger Games´, které sice těží z bezostyšného vykrádání jiných dystopických děl, zejména pak filmového ´Battle Royalu´, mě bavily o trochu více a neměl jsem u nich chuť třískat hlavou o zeď, jako u přitroublého závěru Divergence. (02.08.2014)