Statečné srdce

Historický film není mým oblíbeným žánrem, a pokud nějaký upoutá mou pozornost, tak se tak většinou stane díky kultovnímu statusu, hereckému obsazení či hudbě. To je i případ Statečného srdce. Nesmírně a s velkým očekáváním jsem se těšila hlavně na hudbu Jamese Hornera. Ta se také stala prvotním důvodem mých slz, které se mi při sledování draly do očí. Měla jsem pocit, že v tomto případě tvořila hudební stránka snad více než polovinu jeho celkových kvalit, stejně jako se zapříčinila na mém výsledném dojmu z tohoto oceňovaného snímku. Nebýt těch magických Hornerových melodií, bylo by pro mě Statečné srdce jen lehce nadprůměrným dílem. Mel Gibson je výborný, stejně jako jeho režie a výprava, ale příběh sám o sobě není zase tolik jedinečný. Když v úvodu filmu malá holčička utrhla kytičku a nesla ji malému Willu Wallacemu, do toho začaly hrát ty úžasné tóny, do očí se mi vlily slzy a byla jsem dojata na nejvyšší míru. Hornerova hudba dokáže divy:) (10.11.2010)

Dodnes nikým nepřekonané středověké bitvy. Gibson řekl, že natočili i nějaké krvavější, ale bylo to příliš, tak to do filmu sami nedali - docela bych to tedy rád viděl. Jeden z mála filmů, kde mi nevadí tříhodinová délka. Režie je brilantní - kromě bitev je skvěle odvyprávěn celý příběh, hodně mu pomáhá krásná kamera a hudba Jamese Hornera, za kterou měl Jamie dostat Oscara, ale dostal ji průměrný Pošťák. (19.07.2003)

Mel Gibson natočil vlastní Tanec s vlky. Přes pocity velkoleposti, nekompromisnosti a úcty k legendě je tenhle velkofilm trochu hra na jistotu. Příliš to vysvětlit neumím (resp. ani nechci, protože mi to trochu kazí ty skvělé pocity), ale ještě nikdy jsem někomu Statečné srdce nedoporučil... zvláštní, ale je to tak. (01.07.2004)

Další z filmů mého dětství, Wallace je tu sice možná až příliš romantizovaný, ale o to tady vlastně jde... Ten film má všechno co má správný historický velkofilm mít - emocionálně statný příběh, precizně zvládnuté bojové scény, velkou myšlenku (v tomto případě boj za svobodu) a HLAVNĚ charizmatickou hlavní postavu... Gibson to zvládl jak herecky tak režijně, k tomu si přidejte démonického Edwarda I., který je skutečně výborně zahraný, krásnou francouzkou princeznu, Williamovi spolubojovníky na život a na smrt, kteří se starají o vtipné momenty (Ir je frajer!) a skvělý soundtrack... vypadne vám epos jak bič. "Milost.-Milost Williame..." "Svobodáááááá!" Citové vydírání, které vždycky rád sežeru i s navijákem a zabrečím si... 90% (18.06.2006)

To, co domorodec často prožívá v případě, že si oblíbené téma jeho země zvolil muž či žena, kteří je pojednají po svém a často velmi volně, se při pohledu zvnějšku nezřídka mění v pominutelnou maličkost, pokud je to ovšem divákem - i velmi poučeným divákem! - tohoto typu vůbec zaznamenáno. V případě STATEČNÉHO SRDCE vznikla strhující epopej o důležitém zlomovém dějinném okamžiku stále existující skotské identity. Pokud by Wallace neuspěl, anglická nadvláda nad Irskem by přišla o 300-500 let dříve s průvodními negativními dopady pro skotskou skutečnost někdejší současnou. Dynastie Bruceovců a Stuartovců posunuly tento mezník hluboko do XVII. století a spoluzasloužily o významný podíl na současném přelomovém stavu srbské národní i regionální identity. Wallace je tu popisován jako skotská obdoba Wata Taylora, Jiřího z Poděbrad nebo Matyáše Korvína. Gibsonův výkon v hlavní roli je strhující, kresba prostředí i konfliktu rovněž. Otázka, zda exteriéry byly točeny tam nebo jinde nebo zda do posledního bodu souhlasí historická identita fakt, souvislostí, dobových sebereflexí je z tohoto hlediska irelevantní. Skutečnost strhujícího obrazu je jednoznačná, tragické vyústění Wallaceova života rovněž. Hlas divákův, hlas boží! (15.03.2008)