Brazil

Mrazivá kópia Orwellovej utopistickej klasiky 1984, ktorá sa štúdiu nepáčila svojho času do takej miery, že ju odmietlo distribuovať do kín a názor zmenilo až keď režisér naznačil možnosť trestného oznámenia. Brazil uspokojí každého, kto má rád Orwella, ale je možné aj to, že práveže tým sa paradoxne bude páčiť najmenej, pretože budú zaskočení drzosťou, s akou Gilliam Orwella explicitne vykradol. Naopak, divákov, ktorí knihy nečítajú, snímka zaskočí tradičnou gilliamovskou netradičnosťou: cez svojské herecké výkony (keď som to videl prvý raz, až vďaka záverečným titulkom som zistil, že v tom hral De Niro) a zaujímavú vizuálnu stránku, až po nepredvídateľný žánrový mix komédie a surovej politickej satiry. Správne gilliamovsky uletené, šialené. Trafené. (07.08.2005)

Můj další zoufalý boj s Terry Gilliamem. Já toho chlápka prostě nechápu a pomalu si začínám myslet, že kromě Pythonů byly jen Opice jeho jediným snesitelným filmem. Zpočátku to vypadalo jako jasně daný Montyho humor na téma byrokracie, kdy na každou sebevětší pytlovinku je třeba se papírově vyzbrojit. Mé zklamání dostoupilo vrcholu při zjištění že srandy si tady moc neužiju, protože zde jde hlavně o motiv lásky. Ten je ovšem tak zvláštně reprodukovaný, že mě přešla chuť na jakéhokoliv Terry Gilliama na hodně dlouho. Ten člověk je šíleně vynalézavý, o tom žádná. Ale ani přesto bych tento film rozhodně neoznačil za nějak mimořádný. Jonathan Pryce není zrovna můj oblíbenec a Robert De Niro se zde mihne ve třech scénách. 30% (11.12.2012)

Ze své nomádské povahy kosmopolita Terry Gilliam spředl filmovou síť utkanou z tolika inspiračních zdrojů, že se v ní možná trochu ztrácí to, proč vlastně tahle síť byla stvořena. Utopická groteska Brazil se volně inspirovala v mnohém... 1. George Orwell a jeho geniální román 1984 (jestliže Terry Gilliam prohlašuje, že knihu sice četl, ale nebyla mu vzorem, tak si tomu dovolím v našem mediálním věku tak trochu nevěřit...). Zpodobnění totalitního režimu v Británii nedaleké budoucnosti, protkané sítí ministerstva čehokoliv, svítící obrazovky (Velkého bratra) v každé domácnosti a v každém pokoji (příznačný začátek filmu), milenecký motiv hlavního páru atd, to vše spojuje obě díla více než explicitně. Sám vnímám Brazil jako volnou variaci na téma Orwellovy knihy... 2. Groteskní podstata díla Franze Kafky - a to především jeho Proces, celý umně vykonstruovaný zločin, z kterého byl Josef K. obžalován a souzen a jehož podstatu se nikdy nedozvěděl, to vše se odráží v nesmyslných obviněních nevinných postav téhle utopie, v níž jsou lidé zatýkáni na základě podobně znějícího jména a zabíjeni na základě ,,nehody" při ,,práci" s elektrickým proudem (mimochodem Orwellovský newspeak). Navíc prostor ministerstva - obrovské ,,tovární" haly plné nosných sloupů, jako by vypadl z Kafkova vyobrazení půdní ,,soudní" lokace (i zde je hala umístěna téměř na půdě - v 30. patře...) 3. Klasická hollywoodská éra 30. a 40. let v čele s kultem Humphreyho Bogarta (styl oblékání hlavního hrdiny Sama) především v legendární Casablance (romantický milostný osudový příběh našeho páru, ale i ohrožení totalitarismem...), jakož i klasických děl ostatních (filmy bratrů Marxových atd.) 4. Metropolis - tohle vizuálně podmanivé dílo Fritze Langa ovlivnilo vizuální podobu nejednoho sci-fi filmu, jako předobraz se podílelo i na vizualizaci světa Brazilu - monumentalita staveb, shluk futuristických dopravních prostředků, hra světla a stínů... 5. Klasická němá groteska - těch scén, které jakoby z oka vypadly nějaké z éry zlatých časů němého filmu bylo povícero (např. scéna, kdy se Sam doma poprvé probudí a přivítá ho ,,elektrifikovaná" (retro)futuristická domácnost - takhle již vstával tuším sám Chaplin...) 6. Řecké báje a mýty - snová variace na mýtus o Ikariovi si v sobě navíc nese symbolický význam vymanění se ,,Matrixu" 7. Estetika či spíše ikonografie východního samurajského boje - realizovaná ve snových intermezzech... 8. A v neposlední řadě zcela zákonitě i poetika mateřského Gilliamova Létajícího cirkusu Montyho Pythona... tenhle Gilliamův film však narozdíl od Monty Pythonské tvorby skrze svou složitě konstruovanou alegorii, a zvláště ke konci oddalováním rozuzlení, trochu nudí... (12.10.2007)

Konečně jsem si splnil povinnost filmového fanouška...(Anglie)....a jak jsem se těšil !!!!....Film skončil a nic.... Zřejmě jsem si v očekání něčeho, postavil laťku hodně vysoko. Nebo byl problém ve zbytečné složitosti a přeskakování rovin. Určitě jako memento odsouzení systému pro mladou generaci zabere. Umělecký počin jakbysmet, bohužel já celou dobu vše sledoval opodál a nemohl se dostat do děje. Malinko to naznačil Tsunami_X, ale podle svého. Především píseň Brazil, která mi byla vždy příjemná, mě tím věčným pouštěním jak na flašinetu pěkně zprotivili. Bylo toho všeho jaksi hodně a krkolomné. Stále mě Gilliam připomínal pejska a kočičku, jak pekli dort..Anebo, ne??..Abych vás moc netrápil, zřemě se na to mrknu ještě jednou....znova a lépe..... (03.08.2004)

Projekt 100 mi umožnil shlédnout tento snímek aniž bych měl potucy o čem to je a kdo tam hraje. Prostě jsem šel na slepo. A z čehosi se z toho vyklubal film, který překonal mé představy. Zvláštní humor, který se mi začal líbit. A oblíbenou postavou se stal opravář, kterou hraje Robert De Niro. Úžasný moderní svět, který jsem si ani takhle sám nepředstavoval a ten režim co tam je. Od toho všeho vás odtáhnou Samovy sny, které vás nechají snad na chvíli odpočinout. A hlášky jako jsou např. "Což takhle dát si trochu nekrofilie." jsou nezapomenutelné. Čekal jsem rok, než jsem měl další možnost se na to kouknout a už je to navždy mým filmem, který zůstane v mé paměti, jako Božský Brazil. (21.01.2004)