Režie:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHudba:
Ray CooperHrají:
Johnny Depp, Benicio Del Toro, Ellen Barkin, Gary Busey, Flea, Craig Bierko, Cameron Diaz, Mark Harmon, Katherine Helmond, Michael Jeter, Lyle Lovett (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Cesta do hlubin amerického snu a vlastního vědomí i nevědomí. Snímek Terryho Gilliama Strach a hnus v Las Vegas je filmovým přepisem knihy amerického novináře Huntera S. Thompsona. Kultovní autor ve svém literárním díle z roku 1971 líčí bizarní zážitky, jež prožívá jako novinář Raoul Duke se svým právníkem (jemuž říká Dr. Gonzo) na cestě z Los Angeles do Las Vegas, kde má pořídit reportáže ze závodu terénních motocyklů a bugin Mint 400 a následně z celostátní konference okresních státních zástupců, věnované boji proti drogám. Oba protagonisté se po hráčském městě pohybují ve věčném drogovém opojení, které neustále přiživují z nepřeberných zásob psychotropních látek doslova všeho druhu. V tomto stavu se dostávají do nejrůznějších absurdních situací a kniha i film jsou vlastně jakýmsi zúčtováním s obdobím 60. let, onou dekádou převratných kulturních a společenských změn, neodmyslitelně spojenou s psychedelickou explozí. Při adaptování knihy se Terry Gilliam poprvé sešel se scenáristou Tonym Grisonim, s nímž později spolupracoval na filmech Krajina přílivu (2005) a Muž, který zabil Dona Quijota (2018). Při samotné realizaci uplatnil svůj výrazně vizuální filmařský styl a smysl pro inscenaci horečnatě halucinačních filmových výjevů. Obrazu drogového vnímání odpovídá hektická kamera, prudký střih a bohatá zvuková stopa. Nesporně zajímavým atributem snímku je herecké obsazení, a to především brilantní výkony Johnnyho Deppa a Benicia del Tora v hlavních rolích, kteří jsou oba téměř k nepoznání. V dalších rolích se objevují známí herci Christina Ricciová, Tobey Maguire, Harry Dean Stanton, Cameron Diazová, Ellen Barkinová, Gary Busey a další. (Česká televize)
(více)Recenze (849)
Šílenost, která bohužel pro mě potvrzuje úpadek kvality filmů Terryho Gilliama. Možná až moc se snaží jet proti hollywoodu až v některých místech je jeho extrémni odpor proti mainstreamu hlavní důvod šílených nápadů, do kterých se až nutí. Dva manící, kteří sebou vezou opravdu slušnou hromadu drog a omamných látek se vydávají na cestu do Las Vegas na jejich největši drogovou seanci v životě. Nuda a nuda kam se podíváš. Bohužel. ()
Velice sugestivní jízda, při které máte pocit, jako kdybyste byli rovněž v moci bezpočtu druhů omamných látek. Za to může především výrazné barevné ladění obrazu, takřka neustále se pohybující, houpavá kamera, která často zabírá danou situaci z naprosto neobvyklých úhlů, a chronologická nesouvislost děje. Divák hledí na svět Las Vegas z pohledu našich dvou hrdinů, kteří jsou věčně zmítáni narkotickým opojením a často nerozeznávají halucinogenní vize od skutečnosti. Lidé se tak proměňují v bizarní ještěry, podlaha se hýbe a prorůstá do té doby pouze namalovanými květinovými motivy. Strach a hnus v Las Vegas je krásným vzpomenutím na neopakovatelné časy šedesátých let, které má generace zná bohužel jen z filmů a vyprávění. Zmínit nesmím zapomenout ani bohatou hudební složku, která tvoří významnou část z celkového dojmu. Přes celý ten jednotvárný ráz filmu jsem se u něj překvapivě vůbec nenudil a vychutnával si každou minutu. Tento film nám dává připomenout jednu ztřeštěnou pravdu o životě, a sice, že pod vlivem drog, bez všech těch tradičních lidských zábran, bez sebereflexe a samotné vůle, když se lidé chovají jako zvěř, osvobozují se tak touto cestou od inferna lidského bytí. ()
Kolem roku 2000 se natočila celá řada skvělých filmů s drogovou tematikou (Trainspotting z r. 1996, Acid House z r. 1998, Requiem za sen z r. 2000, Kokain z r. 2001...), a Gilliamův "Strach a hnus v Las Vegas" z r. 1998 je z nich možná nejbláznivější a neoriginálnější. Takhle zběsilou, spontánní a živelnou podívanou jsem naposledy zažil u Jacksonova "kultovního" dílka "Meet the Feebles" z r. 1989, které však nad Gilliamem vítězí jak vtipem, tak brutální záplavou tvůrčí invence po celou stopáž. "Strach a hnus v Las Vegas" měl být podle mě ještě zběsilejší a psychedeličtější, pak by to bylo na maximální hodnocení. Takto místy filmu přece jen někdy dochází dech a občas trochu nudí. Depp je zde fantastický a z fleku bych mu dal za jeho roli Oscara. A v neposlední řadě musím filmu přičíst k dobru skvělý soundtrack s dobovou muzikou. ()
Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. ()
Halucinační jízdá mozkem dvou úplně zmaštěných chlapíků. Lepší konec než naprostou destrukci hotelového pokoje, ve které jako by se jejich duševní pochody vsákly do reality a ukázali tak pravou podstatu drogového šílenství, si film nemohl přát. Knížku jsme nečetl, ale chce se mi napsat, že její zpracování lépe dopadnout nemohlo. ()
Galerie (62)
Photo © 1998 Universal Pictures
Zajímavosti (33)
- Natáčení probíhalo v Los Angeles (Kalifornie), v Jean (Nevada), v Pasadeně (Kalifornie) a v Las Vegas (Nevada). (Tygrys)
- V mnoha ohledech kontroverzní film byl premiérově uveden na prestižním filmovém festivalu v Cannes, kde soutěžil o hlavní cenu. (Zdroj: Česká televize)
- Snímek je adaptací knihy amerického novináře Huntera S. Thompsona, která u nás vyšla pod názvem „Strach a svrab v Las Vegas“. (Olík)
Reklama