Osvoboždenie
Befreiung
Wyzwolenie
L'armata rossa alla liberazione dell'Europa
Liberation
Oslobodenie
Režie:
Jurij OzerovHudba:
Jurij LevitinHrají:
Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkina, Barbara Brylska, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Vladimir Koreněv (více)Obsahy(1)
Pětidílná epopej Osvobození byla natáčena bez ohledu na rozpočet, aby bylo dosaženo maximálních historických i technických detailů. Například tanková bitva u Prochorovky byla natáčena dva měsíce. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých a francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytváří unikátní divácký dojem. Ve filmu vystupují pouze reálné postavy a samotní vojenští poradci byli účastníci 2. světové války.
Jednotlivé částí: Osvobození I - Ohnivá duha (1967)
Osvobození II - Průlom (1968)
Osvobození III - Směr hlavního úderu (1970)
Osvobození IV - Bitva o Berlín (1971)
Osvobození V - Poslední úder (1971)
(oficiální text distributora)
Recenze (85)
Mistrovský sovětský epos Osvobození v režii Jurije Ozerova je sice občas ideologicky v době minulé (Komunisti - vpřed!), ale filmově v masových válečných scénách jeden z nejlepších, ideologie je zde jen zanedbatelně. Já osobně mám tento druh filmů v oblibě. Rusové válečné filmy točit uměli, vždyť prostředky na ně byly téměř neomezené a Němci jim došli až po dotočení všech dílů:)). Hodnocení jednotlivých dílů Osvobození - díl 1: Ohnivá duha - je asi nejlepší z celé série a je věnován tankové bitvě u Kurska a Prochorovky, díl 2: Průlom - je o bitvě o Dněpr a dobytí Kyjeva, díl 3: Směr hlavního úderu, se věnuje bitvám v bažinách Běloruska v létě 1944 - operaci Bagration; díl 4: Bitva o Berlín - 1945; a díl 5: Poslední úder -1945, který je už nadbytečný, nudný a dost tendenčně se zabývá vztyčováním vlajky na Reichstagem, nevěrohodným kafíčkem Němky pro právě nakvartýrované ruské vojáky, Hitlerovou sebevraždou a pozdní kapitulací. Trailer: nenalezen ()
Arcoss v podstatě shrnul všechna hlavní pro a proti tohoto mamutího projektu, jaký skutečně nemá obdoby. Na filmu je znát poměrně pečlivá práce s historickými fakty, jak bitvami, tak plánováním v zázemí. Samozřejmě je jasné, že se dost probíralo, aby mohlo být ukázáno jen to v konečném důsledku pozitivní, nicméně i tak se dá Osvobození brát jako poměrně přehledný a věrný obraz historických událostí. Opravdu zajímavé je, že se tvůrci nezaměřili pouze na východní frontu, ale alespoň informativně se snaží postihnout i činnost západních spojenců, kteří nejsou líčeni nijak negativně (a budu znovu opakovat Arcosse, který západní film něco takového v takové míře má, snad seriál Vichry války). Dokonce nemám pocit, že by Němci byli vždy prvoplánově karikováni a zavrhováni, z rozhodování sovětských velitelů je znát respet z nepřítele a jeho bojového umění. Tam, kde by jinde byly triumfální věty o vítězství u Stalingradu, neváhá se Stavka probírat následným debaklem u Charkova. Vůbec scény ze zázemí jsou asi největší hodnotou filmu. Bitvy občas trochu postrádají atmosféru, ale jsou v pravdě monumentální. Pokud má být na plátně 100 tanků, je tam 100 tanků (techniku užitou ve válečných filmech rozebírám na konci). Choreografie se ovšem od dobového průměru nijak neliší, ani většina starších západních filmů není v tomto ohledu nijak skvělá, obdobnou a současnou Bitvu v Ardenách to dle mého soudu dosti výrazně překonává (nadprůměrnou výjimkou oproti dobovému stylu jsou např. Most u Remagenu nebo pozdější Příliš vzdálený most, ale to byly ve své době špičky). Samozřejmě je tu místo na patos a hrdinství ruských vojáků, ale není ho zas tolik, kolik jsem čekal, dokonce se objevují i jevy jako strach či zbabělství. Takže vzledem k době vzniku tu máme až překvapivě objektivně natočený polodokument poskytující pohled na dění od roku 1943 do konce války v Evropě a minimálně pro notorické militaristy povinost vidět. Doplnění o bojové technice užívané ve filmech: Pokusím se porovnat Osvobození s dobovou produkcí po stránce užití vojenské techniky (jako doplnění Arcossova komentáře). Používání jiné techniky místo německé (a ostatně i spojenecké) je chronickým nedostatkem válečných filmů od konce druhé světové. Křiklavým příkladem je Bitva v Ardenách, což je nejnepřesnější z klasických válečných velkofilmů své doby. Od základu mění reálie bitvy (tanková bitva v létě bez sněhu), a co se týče techniky: nejen že německé königstigery zastupují poválečné M47, ale dokonce místo shermanů hromadně vystupují M24, což sice jsou válečné tanky, ale v té době se nevyskytovaly v takovém měřítku (navíc jsou jako shermany označovány). Místo transportérů řady sdkfz 250-252 se hojně užívají americké M3. Choreografie bojových scén je rovněž velmi slabá, i starší filmy jsou udělány lépe. Dalšími příklady mohou být i takové filmy jako Patton, kde je dokonce rozebírán pohon amerických a německých tanků a shledáno, že Němci mají výhodu, protože jejich tanky jezdí na naftu a americké na benzín (ač to ve skutečnosti bylo naopak). I mnohem novější film Anzio si nedokázal zajistit odpovídající techniku dokonce ani na spojenecké straně. Oproti tomu Příliš vzdálený most je vypravený celkem pečlivě, takže vidíme dlouhou kolonu skutečných shermanů (resp. často alespoň přesvědčivých maket). Německá strana vychází o něco hůře, ale alespoň transportéry tu jsou opravdové sdkfz a nikoli americké M3, obrněná auta jsou pak poměrně dobře maskovaná jako sdkfz 222 ("tančík poručíka Grubera z Haló! Haló :))) ). Tigery jsou ovšem představovány poválečnými Leopardy I. Jinou perličkou je jinak kvalitní Most u Remagenu, kde jsou shermany zastoupeny opět lehkými tanky M24. Asi vrcholem v prznění techniky je Tucet špinavců, kde se snad na německá vozidla vzalo vše, co se našlo kde na smetišti. Bojové scény se i v západních filmech liší film od filmu, takže v některých jsou přesvědčivé (oba Mosty), zatímco v jiných působí skoro trapně (třeba v Pattonovi, i když tam jde vždy spíš o ilustraci). Celkově záleží na tom, jak poctivě tvůrci k filmu přistupovali a na co se chtěli zaměřit. Trend absolutní věrnosti i po stránce použité techniky je poměrně nový, ale koneckonců i v Ryanovi tigery představovaly přestavěné T34, sice mají poměrně dobře udělanou korbu, ale podvozek je prozrazuje. Nemohu si nerýpnout též do Pearl Harboru, ale odkazuji na komentář. Jen jako perličku zmíním některé italské filmy, kde třeba americké i německé tanky zastupují shermany, či třeba ve filmu Orlové nad Londýnem dokonce Angličané mají messerschmitty a němci spitfiry (tuhle výměnu jsem fakt nedával, ale ostatně celý film je sračka :) ). Z tohoto hlediska hodnotím v Osvobození použité přestavby tanků T-44 na tigery jako jedny z nejzdařilejších vůbec, i já je kdysi dokonce považoval za pravé tigery). () (méně) (více)
Velmi obsáhle o sérii Osvobození pojednává komentář Arccose a flankera.27 a žádný nový úhel pohledu se už patrně k tak rozsáhlým textům vymyslet nedá, takže ve stručnosti - pro fanoušky vojenské historie a milovníky vojenské techniky určitě povinnost a zároveň pro filmové nadšence důležitý kus filmové historie, který se nedá opominout, pro ctitele kvalitního herectví a pečlivě promyšlených scénářů obtížně stravitelná podívaná, která je holt poplatná své době, místu vzniku a svému tvůrci. Ozerovovi práce s detailem a s herci nikdy moc nešla, stejně tak choreografie bitev je těžkopádná, ale nikdo jiný nedokázal soustředit před kameru takové množství vojáků a vojenské techniky jako právě on. Osvobození je možné hodnotit v zásadě jakýmkoli počtem hvězdiček podle osobního hodnotového měřítka, za sebe musím konstatovat, že je mi s odstupem času čím dál tím odpornější patos, naivita a zřejmý propagandistický rozměr. Celkový dojem: 25 %. ()
Veľkosť a náročnosť niektorých scén je dychberúca. Počet techniky a komparzistov je dnes už asi neprekonateľný. V tomto je film najsilnejší a okrem toho mnohým málo znalým divákom dokáže zhruba podať reálny a ucelený pohľad na celý priebeh toho najdôležitejšieho v 2. svet. vojne. Pochváliť treba nestranný pohľad a priestor dostáva tak jedna ako aj druhá strana. Jedinou, ale pre mňa zásadnou vadou na kráse je fakt, že veľká väčšina bojových scén je snímaná z výšky. Chýbali mi vojaci na fronte a v boji z blízka, cez ktorých by bol myslím film divákovi bližší. Pár ich tu je, ale nedostávajú veľký priestor a ich osudy vždy preťali dôležité udalosti. Samotný záver sa nesie až v smiešne socialistickom duchu a výpočet mŕtvych akosi pozabudol na židov(ak som dával dobrý pozor), čo sa mi ani veriť nechce. 80%. ()
"A SINCERE DIPLOMAT IS LIKE DRY WATER OR WOODEN IRON." ----------- Všetko potrebné a dôležité zhrnul Arcoss vo svojom komentári (taktiež aj flanker.27) a myslím, že nemá cenu nič viac dodávať. Oslobodenie sa hodnotí veľmi ťažko, záleží na tom, ktorej strane mince divák verí. V prvých troch dieloch bola propaganda relatívne na uzde, v posledných dvoch sa odtrhla z reťaze. Odhliadnuc od nej sa jedná o výživný vojnový snímok, ktorý v mnohom predčí svojich západných kolegov a ktorý je slastnou básňou pre milovníkov filmov o druhej svetovej vojne. Dal by som za tri, no dávam napokon štyri hviezdy. Tri som dal už aj horším snímkom a navyše som veľmi rád, že som toto sovietske dielko mohol vidieť a celé schrúmať počas jednej vianočnej noci. Čas pri tom odsýpal až podozrivo rýchlo. ()
Slušné a s původním dabingem hezky podané.. ()
Když tu koukám na ty obsáhlé komenty, budu se to snažit co nejvíce zkrátit. Velkolepá, precizní, detailní a výborně sehraná historická podívaná, která opravdu nemá obdoby. Vynikající kamera a neuvěřitelně věrohodní herci (Hitler, Goebbles). Nenašel jsem v tom chybu, točili to soudruzi, ale soudruzi také osvobozovali, tak proč ne. Vřele doporučuji všem milovníkům neamerické válečné kinematografie. ()
Pominu-li nepřehlédnutelnou, ideologickou pachuť, tak se mi dostalo jednoho z nejlepších počinů na tohle téma. Solidní dabing, přesvědčiví herci a hlavně výborně natočené, válečné scény. To vše dělá z Osvobození seriál, který Vám hned tak z paměti nevymizí. ()
Na čsfd je úžasné, že sa tu dá dobre zasmiať. Na komentároch špeciálne. Napríklad lubica1995 k tomuto seriálu píše: "Ťažko pridať hviezdičky. K vojnovým filmom mám rešpekt. Ale k Americkému pohľadu na ne....nie." Tak epopej natočená v roku 1969 v Sovietskom Zväze má vraj americký pohľad... Zaujímavý názor. Ale inak som čakal viac propagandy a bol som prekvapený veľkou kvalitou, precíznosťou, pekne sa tu dopĺňajú hrané scény s archívnymi. Našťastie to bolo točené už v období destalinizácie a tak tu nie je fúzatý tyran zobrazený ako neohrozený macho. Hoci k tomu, že nevymenil svojho syna za maršála nebolo povedané to hlavné. On síce povedal: „Nehodlám vymeniť vojína za poľného maršála. Nemám syna menom Jakov.“ Ale v skutočnosti nešlo o vojenský počin, len jednoducho svojho syna nemal rád, pretože si vzal za ženu židovku. Keď sa o tom Stalin ako zarytý antisemita dozvedel, zúril tak, že sa labilný Jakov v tom čase pokúsil o samovraždu. Guľka z jeho pištole ho len poškrabala, čo Stalin okomentoval len slovami: „Ten neschopák sa nedokáže ani zastreliť.“ ()
Ježíš ne. Teď to běží na ČT2 a my na některém z dílů byli se školou v kině. Asi to má něco do sebe, ale já si pamatuju jenom nudu, protože mě to úplně strašně nebavilo. ()
Asi nejhorší válečná série jakou jsem viděl. Opravdu ztráta času a nechápu tak vysoké hodnocení tady na čsfd. ()
Jeden z počinů, na které se dříve chodilo povinně do kina (bohužel jsem tuto dobu nezažil:)) o hrdinných klucích z Ruska, kteří Hitlerovi na prdel dali. Velkolepé bitevní scény a skvělá výprava zajišťují i po letech slušnou válečnou zábavu. Výsledný dojem kazí jen zbytečný patos a fakt, že návštěva "rudých" hochů v Čechách rok před natočením této minisérie nepřinesla mnoho dobrého. ()
Černobílé "zahraniční" sekvence považuji za kvalitnější než barevné bitevní, ale i ty jsou hodně působivé. "Osvobození" nezkresluje historii více než opovídá době a místu vzniku a podává 2. světovou válku v šíři vpravdě maximalistické. ()
Zajímavá podívaná, jsem rád ale že to mám za sebou, nejvíc mě asi bavila skutečně záběry jinak to pro mě nebylo dvakrát zajímavé. Ano o válce jsou vždycky zajímavé příběhy, je pořád o čem vyprávět jde jenom o to jak se podají na obrazovku. Jednoduché a místy zajímavé ničím ale extra dokonalé. ()
Divím se! Divím se hodně! A čemu, že se to vlastně divím? Nikdy by mně nenapadlo, že budu koukat na něco rusko-německého a ještě ke všemu, že mi to hned přibyde do mé sbírky DVDíček, ale tohle je opravdu velmi povedené. V roce 1969 se podařilo natočit něco extra. Osvobození! 5 dílný seriál s prvky dokumentu. Všechno je vymazleno do detailu. Když jde o historická fakta, tak super. Nejsem historik, ale o druhou světovou válku se celkem zajímám a tady bych řekl, že to v ničem nelže. Na bojišti je to také perfektní. Velmi dobře natočeno a především velice realisticky a hlavně to má dokonalou atmosféru. Jediné co mi vadilo, tak byli dialogy o taktice. Jako jo, musí to tam být to každopádně, ale pokud to tam bylo, tak to byla nudnější pasáž, ale dalo se to skousnout a hlavně to prostě k tomu patří, tudíž neudělám nic. První díl mně až tak nebral, to je fakt! Potom ale přišli další díly a přibývalo scén z bojiště. Zejména tedy 5.díl byl super. To zatopení metra mně vážně dostalo. Na to, že v tom hráli Rusové, tak to byli docela sympaťáci. Natočit remake Osvobození, tak kdo ví, ale možná by z toho bylo nové Bratrstvo neohrožených. Když si vzpomenu na základní školu a potom na střední školu, kdy jsme probírali druhou světovou válku z těch nudných nějakých učebnic, tak to bylo hrozné. Kdyby tohle místo těch učebnic pouštěli, tak by učitelé udělali líp!!! ()
Tak velkolepou poctu by dnes už asi nikdo natočit nedokázal. Samozřejmě, jde především o zobrazení a oslavu hrdinství sovětských lidí, kteří se nesporně o vítězství nad nacismem zasloužili ze všech nejvíce. Zároveň se však jedná o poměrně komplexní pohled na celé vítězné tažení započaté u Stalingradu, jehož hlavní osu sice tvoří největší bitvy východní fronty, ale která neopomíjí ani větší či menší zmínky mapující rovněž důležitá dění na jiných místech, pro mě poněkud překvapivě zahrnující například operaci Valkýra nebo zatčení a osvobození Musoliniho, a diplomatická jednání. Je jasné, že odboček na jiná bojiště mohlo být mnohem více a osobně bych byl velmi rád, kdyby byl významný prostor věnován i partyzánskému boji, ať už na území Jugoslávie, nebo jinde. Toto ztvárnění je přesto velmi působivé a, díky využití některých původních materiálů, jejich výborného zakomponování do celku, v němž se chytře střídají scény hraného dokumentu se scénami válečného filmu, jež jsou často až epických rozměrů, vyvolává velice autentický dojem, podpořený i tím, že neukazuje jednotlivé události v jednoznačně černobílém světle, ale vytváří skutečně barevný obraz války. 90 % ()
Ták sovětské... ~~~ Jde o taký filmovější pětidílný pokus o dokument ze sovětského pohledu. A aby to bylo zajímavější, je to až příliš protkáno sovětskými žvásty, pohledy na trpící rusy a tak nějak ignoraci západní fronty. Vystihuje to např. začátek Stalinovy věty "Bitva o Dněpr je z pohledu vojensko-politického..." nebo vyobrazení vylodění spojenců u Normandie jen pár několikavteřinovými historickými záběry bez válčení, takže oproti smrtím Rusů to vypadalo jak procházka růžovým sadem, nebo při bitvě o Berlín pochvala jakéhosi politruka generálem za to, že fotí vojáky na nové stranické průkazy :) Některé dialogy postav byly až trapně naivní. Stejně tak byla dost rušivá ta ruská ošetřovatelka, která se náhodně objevovala e filmu a smysl to nemělo žádný, snad jen krom upíchnutí jakési manželky, dcery nebo milenky režiséra. ~~~ Jako průřez východním tažením to není zlé, jen se musíte umět oprostit od hodnoučkého Stalina a proradného Roosevelta se Churchilem - prostě pokus o jakýsi filmovější děj a vyobrazení postav je poněkud směšný. Nicméně fandové sovětské techniky a nějakých těch zbraní by mohli být nadšeni, v měřítku více než hojném tu uvidí mnohé v pohybu. ~~~ PS: Český dabing ne-Rusů žalostný, jak opožděný simultánní překlad, taktéž mi unikal smysl zobrazování částí filmu v černobílé barvě a částí barevně, nehledě na stranu konfliktu, asi nějaký umělecký záměr. ()
Nejlepší válečný film , co jsem nikdy neviděl.... ()
Dívám se v televizi na pětidílnou epopej "Osvobození", čumím a nemohu pochopit, že tento SKVOST chybí v mé video sbírce válečných filmů, které byly světově natočené ! Mám Ozerova "STALINGRAD" a to jsem se domnívala, že už není možné něco lepšího a pravdivého natočit. Jsem nadšena ! Jako pamětník 2.svět.války to znovu prožívám a mohu hodnotit jestli to tak opravdu bylo. Bylo mi 10 let, ale už tehdy jsem poslouchala s tatínkem zprávy z rádia pod dekou (protože poslouchat Moskvu nebo Londýn nahlas se rovnalo "ke zdi" ). Postavy v tomto filmu vybral režisér (i co se týče fyziognomie tak jedinečně, že jsem z toho měla husí kůži). Vynikající dialogy ! Zde se znovu potvrzuje mé tvrzení, že film dělají vynikající dialogy. Filmy, kde se žvaní o ničem, kde není vtipná myšlenka nebo ohromující myšlenka, výborně zpracovaná scénářem, nemohou mít u náročného diváka úspěch. Přiblblé grimasy, vulgarity a jiné pitomosti nenahradí hloubku filmového umění. Domnívám se, že film je proto na tak vysoké úrovni, že tam Rusy hrají ruští herci, Němce hrají i mluví němečtí herci a těch pár postav důstojníků západních hrají američtí nebo britští herci. Proto je to tak jedinečné a též se nehledělo na náklady filmu. No nemám slov - báječné !!!!!!!!!! ()
"Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob Drážďan, kde za jednu noc zahynulo více než 100 tisíc lidí. (...) Ruský hisotrik V. M. Falin, který se intenivně zabýval II. světovou válkou, uvádí, že 13. 8. 1943 schválili vedoucí činitelé USA a Velké Británie utajovaný plán RANKINE. Přísně utajovaný proto, neboť neměl nic společného se spojenci. V souladu s tímto plánem se připravovalo spiknutí proti Hitlerovi, jeho fyzická likvidace, nebo odstranění z politického života (organizoval Allan Dulles). Tento plán předpokládal, že západní spojenci se spojí s nacistickými generály. Ti měli po vylodění spojenců rozpustit západní frontu a uvolněné útvary wehrmachtu přesunout na východ. Generálové, kteří by přešli na stranu demokracie, by vytvořili podmínky pro výsadky amerických a britských vojsk v Německu, Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku, Rakousku, Bulharsku, Jugoslávii a k převzetí kontroly nad těmito zeměmi před tím, než jednotky RA dorazí k jejich hranicím. Kruh se uzavírá, území těchto zemí mělo být čisté bez přítomnosti RA, takže bleskový útok RA přes uvolněné Karpaty až do Banské Bystrice a dále na západ nebyl přijatelný. Sovětský svaz překonal všechny překážky, zmařil plány spojenců a osvobozovací misi uvedených zemí zakončil v Berlíně. (...) Plán UNTHINKABLE: Konference v Jaltě skončila 11. února a už v noci z 12. na 13. února 1945 Britské letectvo srovnalo Drážďany se zemí - zahynulo tam stejné množství lidí jako v Hirošimě a Nagasaki dohromady. Brzo poté zničili všechny důležité závody Slovenska a východního Německa, aby nepadly do rukou Rusů. Čtrnáct dní před koncem války srovnaly se zemí Plzeňskou Škodovku. Celou válku vyráběla zbraně pro Němce, ale zničena byla 14 dní před koncem války. A to navzdory dohodě nepřestoupit linii v Jaltě dohodnutou mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem." (http://blisty.cz/art/72440.html) ___ Jak říkají Francouzi – Za vším hledej ženu. Vztaženo na světové dějiny – Za vším hledej životní prostor a mocenské zájmy. Ideologie je jen nadstavba a zástěrka zcela hmotných potřeb, i když nelze popřít, že osvícení a revoluční intelektuálové Západu i Východu často upřímně věří svým misionářským idejím. Vlastně protivenství Západ-Východ vzniklo ještě v roce 1054 s rozkolem křesťanské církve (viz Velké schizma – http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_schizma) a od té doby zakořenilo v samotných genech přinejmenším národních elit, hlavně těch západních. Misionářství ruských revolucionářů, kteří převzali ideje francouzské revoluce a západních socialistů, již patří do historie. Rusko již ideologii nemá, snad kromě své svéráznosti, velikosti a celistvosti. Avšak idea západní osvícené pravdy a nadřazenosti stále žije a zde je malý důkaz z českých luk a hájů: "Proč nemůže být Rusko součástí Evropské unie? Řečeno velmi jednoduše: protože tam nebyla renesance a osvícenství. A když, tak jenom v omezené míře. Jenomže demokratická a humánní Evropa právě ideově čerpá z myšlenek a idejí humanismu a osvícenství. Bez toho je nepochopitelná a nesrozumitelná. Evropa není jenom onen antický a biblický kořen, ze kterého se Rusko také napájí a čerpá z něho, tak jako celá Evropa, ale je také onen výhonek renesance a humanismu a také osvícenství, který z onoho kořene vyrůstá, ono něco víc, co Rusko nezná a čemu nerozumí. O renesanci a humanismu v Rusku je možné hovořit jenom stěží nebo ve velice omezené míře a o osvícenství rovněž. I ruská carevna Kateřina II. Veliká, která sama sebe považovala za osvícenou a přátelila se s francouzskými osvícenci (Diderota dokonce finančně podporovala), nechala ruského osvícence Radiščeva nejprve odsoudit k trestu smrti, poté mu trest milostivě prominula a poslala ho pouze do vyhnanství na Sibiř – a světe div se, za nic jiného, než za to, že si dovolil kritizovat samoděržaví a nevolnictví, jako jevy nehodné osvícené epochy (mimochodem byl to šlechtic, tak jako Puškin, který zase skončil ve vyhnanství na Krymu a jihu Ruska). Rusové zajisté jsou Evropané, rasově i geograficky, a Rusko zajisté je Evropa (ačkoli sahá až k Tichému oceánu), ale je to východní Evropa, která má jiný civilizační a kulturní kontext, než Evropa západní. A rovněž také, než Evropa střední, i když tady se vlivy Západu a Východu prolínají (viz Velká Morava a mise Slovanských věrozvěstů z Byzance). Neboť co je Rusko? Rusko je Byzanc. Rusko je novodobá Byzanc. Rusko vyrůstá a čerpá z Byzance. Odtud také sklon k mysticismu a asketismu (duchovnímu i vojenskému). Rusko prostě ideově čerpá z Východořímské říše, tak jako Evropa zase z říše Západořímské. A tak jako Byzanc, má i Rusko velkou kulturu, ale příšernou politiku, a to nejenom v době současné (putinovské) a nedávno minulé (sovětské), ale také i carské (samoděržavné). Docela mě pobavilo, když německá kancléřka, «andělská» Angela Merkelová ruskému prezidentovi, «báťuškovi» Vladimíru Vladimíroviči Putinovi vysvětlovala a mírně vytýkala, že Rusko porušuje právo, že jedná protiprávně, když vojensky obsazuje cizí státní území. Ach německá a ženská nevinnosti, jaképak právo v Rusku! V Rusku přece vždycky platilo pouze jedno právo, a to právo silnějšího." (http://blisty.cz/art/72486.html). ___ Inu, osvícenství, kultura, demokracie, racionalita a hédonismus na jedné straně a tma, barbarství, totalita, mysticismus a asketismus na straně druhé. Otázka Evropy, natož Ameriky nezní, kdo je lepší a má pravdu, protože odpověď je jasná, přinejmenším jim samotným. Otázka zřejmě zní – jak s těmi neosvícenými národy na této malé planetě spolu žít a vycházet? Zdá se, že Rusko se stále snaží osvobodit od osvícených kapitalistů a hospodařit si na své vlastní půdě samo. Ach, západní nevinnosti, jaképak právo Rusku a jiným neosvíceným zemím?! Je na čase, aby se Evropa a Amerika osvobodily od iluzí ohledně toho, že lze osvítit neosvícené bez jejích přání. ___ Hraný skoro dokument. () (méně) (více)