Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Neuvěřitelně působivý snímek. Michalkovi se daří pochytit běžné lidské radosti stejně autentickým způsobem, jako to dokázal třeba Fellini ve svých skvostných Darmošlapech, zároveň ale nenápadně, téměř podprahově podlamuje a stále více a více narušuje idylu znepokojivými náznaky, aby nakonec završil film naprosto zdrcujícím koncem. Skvostné dílo o tom, že i ten nejpevnější kmen se dá zlomit. Malá Naděžda Michalková je NAPROSTO BOMBASTICKÁ a přehrává dokonce i svého otce! Uniká mi ale poněkud motiv kulového blesku... P.S.: DĚSÍM se dvojky!!!! Upřímně se jí děsím... ()
Propletenec vztahů, starých křivd, pomsty a nelidskosti. Můj osobní názor je, že jediný důvěryhodný obraz totalitního systému dokáží vytvořit pouze v té zemi, které se týká. Jako např. těžko někdo natočí lepší obraz posledních Hitlerových dnů, než Němci v Pádu třetí říše. Nikdo z venku kdo to zná jen zprostředkovaně, nikdy nevystihne skutečný život lidí uvnitř. P.S. Je to nošení dříví do lesa, ale Michalkovova souhra s jeho dcerou je fantastická. ()
Za všechny stěhováky a za všechny dcery. ♥♥♥ ()
Když jsem snímek viděl poprvé před 20 lety, hluboce na mě zapůsobil a posléze ode mě dostal nejvyšší hodnocení. Opakování je ale matka moudrosti, přece jen mám dnes jiná měřítka a napodruhé už jsem si všiml některých kazů, které mi poprvé unikly. Snímek je rusky rozvláčný a výraznější střih by mu jenom prospěl. Zkrátit snímek o 20 minut by rozhodně neznamenalo připravit diváka o cokoliv zásadního, zejména v prostřední části se totiž opravdu drama utápí v dialozích. Kdysi se mi zdálo, že Michalkov si s divákem pohrává a velmi dlouho ho udržuje v nejistotě, která hlava padne, dnes mi naopak přijde, že odhaluje zbytečně mnoho a že by se dramaturgicky dal snímek ošetřit líp, aby úder přišel takříkajíc zčistajasna. Rovněž Michalkovova záliba v melodramatu a sentimentu párkrát zbytečně překročí míru, byť jsou to jen drobné kazy na kráse. A konečně, zpětně viděno, se i tady projevují Michalkovovy politické názory, které by dokonale zapadly do éry perestrojky, tedy jakási kritika stalinistických výstřelků, aniž bychom se dotkli legendárního odkazu bolševické revoluce a zpochybnili tradiční ruské autoritářství. Na druhou stranu, herecké trio Meňšikov, Michalkov a maličká Naděžda snímek neustále udržují vysoko nad průměrem. Michalkov navíc umí krásné obrazy dobové společnosti a v poslední třetině, kdy NKVD naplno vstoupí do hry, snímek získává opravdu mrazivou atmosféru. Pro ruskou společnost, kde Stalin pořád představuje nezpochybňovanou autoritu a symbol ruského impéria, je to i přes výše zmíněné výhrady hodně potřebný film se silnou uměleckou výpovědí o krutosti doby. Celkový dojem: 85 % ()
Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět. ()
Lepkavé letní horko a na zátylku ledový dech NKVD. Brilantní Menšikov jako zhrzený, starými křivdami sžíraný strýček, kterého nakonec dostihnou poslední zbytky svědomí. Scéna hledání míče v houští mě dostala. ()
Je na čase trochu rekapitulovat (aby ne, je to moje více jak šestitísícídvousté hodnocení) a musím říct ANO!!! Ruská kinematografie je mi mimořádně blízká a mám ji rád, tenhle film jen a jen potvrzuje a umocňuje má slova. Michalkov je čaroděj, který umí... umí Vás vtáhnout do jeho světa... Já se tomu nebráním, naopak ()
UNAVENÍ přímo volají po srovnání s vynikajícím Karovým ruským filmem pěrestrojkové éry VČERA BYLA VÁLKA. V obou případech se pohybujeme ve světě trockovských "rudých samurajů", ale zatímco v prvním případě se jedná o mimořádně zdařilou mikrosondu ze života historické osobnosti, osobnosti občanské války, člověka silného i slabého svou naivitou, v druhéím jsme svědky šiře založeného poutavého "školského" pohledu tehdejšího mládí budoucí MLADÉ GARDY či legendární Zoji Kosmoděmjanské. Jeho protihráč je postavou neméně tragickou stejně jako hlavní ženská postava, generálova choť. Zdařilý námět, scénář i režii provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů. O Michalkovovi již byla řeč, Meňšikov svůj nesnadný part zvládá s mimořádnou bravurou a velké uznání si zaslouží i skvělá litevská herečka Ingeborg Dapkunaite stejně jako krásná holčička Naděždy Michalkovy; její naivita a civilismus projevu spolu s dětským půvabem jí dávají neskutečnou působivost; na malém prostoru se k velkému výkonu rozehrává i vynikající ruský herec Vjačeslav Tichonov. Ve své době to bylo dílo otevírající další a další z bolestivých ran deziluzí o režimu, který proklamoval slunce, z nějž se rodily mučírny Lubjanek a koncentrační pracovní tábory gulagu. Název díla je symbolický: letní slunce je i sluncem iluze a sebeohlupování (jak skvěle ve svých vzpomínkách zaznamenala Naděžda Mandělštamová). Rok 1936 je prvním rokem moskevských procesů, zrůdných stalinských zločinů na Rudé armádě, hlavní příčině slabosti sovětskoruské moci v hrozném roce 1941 Velké vlastenecké války. V UNAVENÝCH zřejmě Michalkov nejen režisér, ale i herec vytvořil jedno ze svých největších děl, na němž jako spoluscénárista participoval i jeho nevlastní bratr Andrej Končalovskij. ()
Pekný film ktorý mi aj napriek svojej metráži zbehol ako voda, divná doba, zaujímavý pribeh a skvelý herci. Hlavne Naďa malé dievčatko (dcéra režiséra filmu Nikity Michalkova) bola úplne k sežrání. Doporučujem. ()
Poklid a idylka rodiny užívající léta na vsi. Koláče, stařičký gramofon, trochu bláznivé tetičky, chystaný svátek vzduchoplavby (to je tak absurdní nápad, že jsem ochotná se vsadit, že to opravdu byl státní svátek) by mohl být narušen příjezdem tanků do vsi. Ale ne, zasloužilý hrdina Kotov nasadí čepici, čímž se přiblíží své podobě na portrétech a tanky to otočí. Kotov je pro malou Naďu ještě větším hrdinou, i když už takhle je její tatínek středobodem jejího světa. Letní den vylepší příjezd strýčka Míti, rodinného přítele a výborného muzikanta. Každý by chtěl strýčka, který skvěle hraje na klavír, stepuje, vypráví pohádky a nechá člověka svézt v luxusním autě. Hodný strýček nemusí být vždy hodný strýček, pohádka nemusí být tak úplně pohádkou a jeden z krásných letních dní bude nevyhnutelně ten poslední. ()
Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. ()
Nikita Michalkov je pro ruský film něco jako Andrej Wajda pto ten polský. Vybírá si témama spojená s ruskou historií, nebojí se kontoverzních témat, utevírá lidská dramata napříč historií. Unaveni sluncem patří k pozoruhodným filmům naší současnosti, byť nefiguruje v seznamu 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete, dle mého soudu tam patří a jeho zhlédnutí rozhodně doporučuji. Michalkov mistrně využil idylické rodinné sešlosti v krásném letním čase k vyjádření kontrastu zrůdnosti režimu, který ničí všechno, na co příjde a odstraňuje bez mrknutí oka i nevinné nechtěné svědky. Na jedné straně dětská hravost a nevinnost, na druhé záludnost, pomsta a násilí. Film, který tne do živého. ()
Hudba ve mě probudila více emocí, než se to (asi) mělo podařit samotnému filmu, tj. režii a stylu vyprávění. Bůh ví proč jsem měl navíc snímek spojený s hutným válečně-akčním motivem, jedná se ale "pouze" o silné drama a válečné scény prezentuje snad jen příjezd tanků na samém začátku... Postupně gradované drama tak staví zejména na excelentních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů a tíživé atmosféře, která je o to drsnější, že Michalkov diváka nechá střídavě se radovat z eventů v "domu bláznů" a zapomínat na útrapy časů budoucích, které se musí zákonitě dostavit. ()
Fantazie....Po delší době opět film z ruské provenience, který mi srazil čelist dolů. Film jsem viděl na ČT2 bez přípravy na co vlastně koukám. Od páté hvězdičky mne odradila jen Ruská uřvaná ubrebentěnost, kterou zkrátka nemám rád, ale která je pro Ruské filmy tak příznačná. Každopádně pozdní léto na dače v režiji Nikity Michalkova si oskara plným právem zasloužilo. A z Michalkovy maličné dcerky jsem byl skutečně paf. Obdivoval jsem ten filmový vztah, připadal mi nad rámec hereckých možností děvčátka. Až pak jsem se dozvěděl, že otcem malé Naděždy je sám pan režisér a hlavní hrdina...Ze zprvu pro mne zajímavé až lehce exotické komedie (tanky v obilí) se film pozvolna začal měnit v hodně drsné drama (scéna při fotbale s míčem v lesíku). To už jsem začal tušit špatný konec. Ze závěru na mne padl nesmírný smutek. Smutek za tu prosluněnou dobu, která odešla jako to pozdní léto. Smutek za všechny, které semlel stalinismus s komunismem..... Jsem velmi zvědavý na druhý díl - Odpor. ()
Mrazivě pravidvý film o fungování mechanismů ruského socialismu. Pod hladinou frází a hry na pohodu proudí mnohem skutečnější, zlé proudy, které všichni zůčastnění jen tuší a snaží se odhadnout, jak v nich plavat, aby se jim podařilo vyváznout. ()
Slušný film, ale nedokázal mi dať toľko ako som si predstavoval. Osobná dráma dvoch mužov na pozadí vojensko-politických čistiek v predvojnovom Rusku je tu utopená v mori nič nehovoriacich dialógov a nudných, všedných činností, ktoré ponúka slnečný deň a voľný čas - hranie sa s deťmi, kúpanie sa, futbal, spievanie s pioniermi... To pravé-orechové sem-tam vykukne (stretnutie starých lások, rozprávanie rozprávky...), aby potom zase zapadlo do všednosti, hlavne zo začiatku. Našťastie ako sa blížil koniec, veci nabrali rýchly dramatický spád a staré rany oboch mužov tak nabrali na sile. Lepší priemer. 65/100 ()
Zdrcující svědectví o hrůzách stalinismu, drama o lásce a zradě, povzdech nad prchavým pokiojem prosluněných letních odpolední i nad ztrátou dětství. Herecké výkony, malé i velké, jsou skvělé a nejlepší je ta nejmenší - Naďa. Po všech stránkách výtečné dílo. ()
Proslulá stalinská čistka, masová likvidace důstojnické elity sovětské armády. Jeden příběh. Atmosféra prosluněného venkovského domu z ruského románku, vše smíšeno: Sluncem zalitý „svátek stalinských vzducholodí“ (wtf? sic!), starý rudý hrdina přiženěný do klasické ruské vzdělané rodiny a její odchovanec coby agent NKVD. Soudruh Stalin nad tím vším jako takřka neexistující Velký Bratr září na nebi, jeho světlo proniká všude. Propletenost staré dobré Rusi s Rusí sovětskou personifikovaně vyjádřena na druhou, na třetí, na entou. Rozkošná dceruška dědičkou rudých i bílých. Její jméno je Naděje (Naděžda). Marusja = Moja Rossija? Dojem ze zpracování: Po celou dobu skvělá atmosféra, ale trochu mělčina, takže se nemohu ponořit do toho, co se mi předkládá (snad proto, že v tom nejsem doma). Poslední fáze to nejen dokonale vynahradí, ale také zpětně dodá hloubku předešlému příběhu. Mohli se jen trochu krotit se závěrem; dvojmo, trojmo nastavovaný konec by ušel, na pětkrát na šestkrát už je to trochu moc. Naopak celková délka nevadí. Uctívaný bolševický velitel trochu moc plakátový, zhrzený agent trochu moc nekonzistentní, ale tak to má být, aspoň na širé Rusi, matce rodné. Ještěže mi Hirnlego připomněla: duety otce (byť vypadá jako dědeček) s bezkonkurenční dcerou jsou v celém filmu tím nejhezčím. ()
Nikdy ma neprestane udivovať, jak moc je (pravdepodobne pre monumentálnosť územia) ruská mentalita vzdialená ostatným slovanským národom. Tým nemyslím politiku, myslím kultúrne rozdiely. Opäť mi to pokazilo zážitok. Prvá polovica filmu obsahuje tri scenáristicky vďačné monológové scény, atmosférickú sexuálnu scénu, funkčnú prácu s hudbou a symbolmi, vynikajúceho Menšikova. Problém pre mňa nastal v druhej polovici, keď mali prísť emócie (a je to vážne super vymyslené aj vygradované), bohužiaľ som si však k žiadnej z postáv po celý čas nedokázal vytvoriť akékoľvek emocionálne väzby. Vlastne hej, fandil som Menšikovovi. Nesympatické mi prišli už tie interiéry, nesympatické mi prišli spievajúce ruské dôchodkyne, postava kladného stalinistického generála, či pod hranicu ľudskej dôstojnosti dotiahnutá komická postava šikanovaného alkoholika. Dievčatko bolo zlaté. Ale fandil som Menšikovovi. Keď máte súboj dvoch charakterov, z ktorých obaja sú stalinistickí dôstojníci, a oboch sledujeme len z pohľadu rodinných vzťahov, aj keby to bola pointa, tak je to stále viacmenej o sympatiách. 85%, pretože chápem. Ale necítim. ()
Jestli ze sebe dostanu nějaké slovní hodnocení, pak to bude až po druhém shlédnutí. Filmový čas plynul takovým uvolněným způsobem, že jsem po hodině usnul. Zrovna to bylo ve chvíli, kdy jsem ještě netušil, o čem ten film vlastně je. Když jsem se druhý den dodíval, nevěnoval jsem pozornost na patřičných místech, tak jsem se potom divil, cože se to všechno mezitím stalo. Tímto NEkomentářem chci říct, že film se docela vleče, ale jakmile pochopíte, o čem ten film vypráví, získá i ta první polovina filmu na síle. Což u mě znamená, že si ho někdy musím dát ještě jednou. ()