The Neon Demon
The Neon Demon
The Neon Demon
The Neon Demon
The Neon Demon
The Neon Demon
Režie:
Nicolas Winding RefnKamera:
Natasha BraierHudba:
Cliff MartinezHrají:
Elle Fanning, Jena Malone, Abbey Lee, Bella Heathcote, Karl Glusman, Desmond Harrington, Keanu Reeves, Christina Hendricks, Alessandro Nivola, Charles Baker (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Jesse je mladá, krásná a má onu tajemnou esenci, která ji vyčleňuje ze zástupu dokonalých krásek ucházejících se o svých pár let slávy na módních molech v Los Angeles. „Kdo by chtěl zkyslý mlíko, když může mít čerstvý maso", utrousí na její adresu jedna ze závistivých kolegyň. Neonový puls fashion světa pohlcuje Jesse natolik, že přehlíží varovné signály. Za marnivými kulisami kultu krásy totiž dříme dávné zlo, které se živí nevinností. (Film Europe)
(více)Recenze (339)
”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Audiovizuální gore západní (módní) kultury. Naprostá homogenizace žen - musí být bíle, perfektní a ochotné udělat vše. Retro wave hudba vás přivede do transu a skvěle koresponduje s tím "glamorous feeling", kterým se film snaží tak ohromit (a že se mu to daří sakra dobře). Nicméně jsem i tak čekal, že to bude taková Lynch-ovka, ale postavy tady jsou podstatně prázdnější;těžko říct, či špatný scénář, nebo záměr dosáhnout co největší autenticity ( ^^ ) ()
Je to tak strašně prázdný, rezignovaný a vyčerpaný, jak se dalo už dle zadání úlohy čekat. Opět je to fotoromán, znovu tam vše pouze slouží účelu sestavení scény, akorát na rozdíl od předchozího odpouštějícího boha je tohle ještě strašlivě nepůvodní. Tisíckrát olízané aluze na neživost vrcholového modelingu akorát generují hezké záběry bez kontextu a tak zoufale vydřenou snahu o kontroverzi, že jsem poklimbával i když si to Jena Malone rozdávala s mrtvolou. Považte! A mě to mrzí, protože se chci dívat na to, jak přelíčená androidka zvrací oční bulvu. Refn by se měl totiž po vzoru Drive věnovat zasazování svého stylu do nějakého žánrového světa, kde obojí může kvést a vzájemně se obohacovat. Takhle se dočká jenom posměšného chichotání v sále při vypatlaných dialogových scénách a nepodařeném, přetaženém spiritismu. Jak trefně se film popsal scénou, ve které umělá, tisíci plastikami předělaná modelka se pyšně pochlubí, že ji její plastický chirurg říká 'bionická žena', načež se dočká znechucené reakce "A to má být kompliment?" ()
(Cinemax Bory - 29.9.2016) ()
Po vizuální stránce naprosto vymazlený psychedelický snímek, u kterého ale rozhodně chápu, že nemusí být stravitelný pro každého diváka. I já s ním tu a tam problém měl. ()
Režisér Nicolas Winding Refn byl pro mne velkou neznámou a doteď jsem neměl tu „čest“ ani s jedním z jeho filmů. Nechal jsem se však zlákat žánrovým zasazením (psychologický, mysteriózní, horor, thriller) a především průměrnými čísly v hodnocení na internetu. Velmi záhy jsem však pochopil, že jsem zase skočil „na špek“ a nejhororovějším zážitkem z tohoto filmu byla jeho až nesnesitelná délka. Předem bych chtěl upozornit, že tohle opravdu nebyla a nikdy nebude podívaná pro mou maličkost. Ono bylo pěkné sledovat pohledné dívky (i když hlavní hrdinka mi teda vůbec sympatická nebyla), ale polonahá těla (občas i zcela nahá) byly jen slabou náplastí, pro jinak dost nezáživný čas, který jsem tomuto filmu věnoval. Po vizuální stránce bych snad ještě dokázal alespoň částečně najít slova chvály, protože některé efekty byli vážně povedené a ani kamera nebyla nejhorší, ale příběh potažmo zápletka – tak to už byla jiná káva. Kupící se přihlouplé dialogy a naprosto nudné pasáže, mě trýznily mnohem více, než když v práci odpočítávám poslední hodinu. Pln čirého zoufalství jsem neustále pokukoval po časomíře a těšil se, až tohle utrpení konečně skončí. Ke konci sice došlo k mírnému zlepšení, ale ani krví pokrytá nahá ženská těla už tomu moc kreditu nepřidala. Opravdu bych byl rád, kdyby mi někdo vysvětlil onen „hypnotický zážitek“, který z filmu mnoho diváků údajně mělo. Já se totiž po většinu času nudil jako prase. 40% ()
Nicolas Winding Refn si mě v roce 2011 získal svým skvělým snímkem Drive, což bylo vzápětí v roce 2013 utlumeno ne moc povedeným snímkem Only God Forgives. Jeho nejnovější snímek, The Neon Demon, zůstal tak nějak na půli cesty. Jsou zde sice pamětihodné scény jako v případě Drive, nicméně film jako celek vůbec nedrží pohromadě, z čehož máte dojem, že film je jenom jakousi složeninou klipů, které postrádají veškerou návaznost, což vyústí ve velmi nesourodý film s úžasnou Elle Fanning, působivým neonovým zabarvením a originálním, vtahujícím soundtrackem. PS: Keanu Reeves si zde opět připsal na konto další bizarní roli. Gratuluji! „I don't want to be like them. They want to be like me.“ ()
Bezkonkurenčně ten nejnudnější Refn, jakého jsem dosud viděl. Po rozpačitém Only God Forgives jsem doufal, že nám divákům "nezlynchovatí", tedy nestane se nesrozumitelným a pozérským, zatímco on se stal jen nudným... což je ale snad ještě větší zklamání. Mimoto asi málokterá sféra lidské společnosti nebo činnosti se mi hnusí víc, než sféra tzv. modelingu a všeho a všech okolo něho. A i když to nebyl tak úplně obyčejný a středoproudový film o modelkách, čerta starýho je mi do toho, jestli v něm byl nějaký ten symbolismus a surrealismus a kdoví co ještě, nebo že byl estetický, a že k němu hrála hezká hudba... prostě mě to nebavilo ani za mák. Nakonec ale přece jenom dávám slabou třetí, a to za Harringtona, za pumu, za dobrou poslední půlhodinu která leccos zachránila, a zvlášť za scénu s nekrofilní lesbou - až dodnes mě totiž vůbec nenapadlo, že by nějaké nekrofilní lesby mohly existovat. Jdu teď spřádat plány na námět a scénář pro nějaký hodně bizarní a perverzní film o nekrofilních lesbách, který pak bouchnu do Hollywoodu a už mě tady neuvidíte. A ty, Refne, jdi snad radši zase točit ty tvoje staré dobré filmy o pasácích, zlodějích a feťácích. ()
No hurá, pán Refn! Jednoduché, ale plne zaujaté a podmanivé. Zožral som to celé, komplet obsah aj s balením. Nádherne vyškerená parádička. ()
V případě Only God Forgives jsem měl za to, že Refn pouze ulítnul, ale tady vidím, že se pravděpodobně úplně zbláznil. Neon Demon je naprosto zbytečná obrazová onanie o ničem, nabízející maximálně tak Jenu Malone, která jako jediná tak trochu hraje. Ale to v záplavě všech těch sraček nestačí ani na procento. ()
Jak se vám líbí? Leckdo snad čekal tklivé drama na téma sex, drogy a modeling, leč svéhlavý dánský estét Nicolas Winding Refn na to šel odjinud. Jeho sugestivní vizuální dojmologie efektně odráží vyprázdněnost povrchního světa na jedno použití. Namísto konformní doslovnosti servíruje bizarní noční můru, třpytivé nic, od kterého neodtrhnete oči. Závěr navíc zdobí poměrně šokantní nekrofilní vtip s "bathoryovskou" pointou, kterou asi pobere málokdo. Refn umí. A nenechá si kecat do řemesla. ()
Oproti minulu sa Refn zlepsil v tom, ze to ma pribeh, ktory niekam smeruje. Napriek tomu emocie vôbec nefunguju a kritika modelingoveho odvetvia je na primitivnej urovni. Refn sa znova sustredi hlavne na vizualnu stranku, ktora je absolutne vypiplana jak nejaky modny katalog. Vysledok je pre mna absolutne sterilny film. Pri Only God Forgives sa aspon dalo donekonečna dumat nad tym, co to malo sakra znamenat. Tentokrat to je jasne a o to viac vynikne, ze okrem vizualu uz nic ine Refnove filmy neponukaju. Snad sa chlapec spamäta a namiesto experimentov zacne zase tocit komplexne filmy. ()
Oproti Only God Forgives je toto až chladne zvrátené. Dokonca si myslím, že keby som si pozrel Only God forgives znova tak by sa mi to už páčilo. Refn ide absolútne proti diváckym očakávaniam. Chytiť sa tu prakticky nedá čoho. Príbeh lolitky čo sa chce stať modelkou je skoro 2 hodinovou metaforou ktorá funguje len v náznakoch s motívmi aké by mohli evokovať silnejší a ucelenejší príbeh. Fanning je skvelá a rovnako aj plejáda vedľajších hercov. Hendricks, Reeves, Malone. Vizuálna podmanivosť snímku je ale to čo ho robí zaujímavým a éterickým. Martinézová hudba veľmi nepríjemná a posledná polhodina je celkom netradičný gore, pri ktorom som sa musel niekoľko krát pousmiať. Refn totiž spravil temnejšiu verziu toho o čo sa asi pokúšal Malick vo svojom Knight of cups( teda prázdnotu slávy a vyprahnutosť umenia). Nie dokonalé, ale budem si to pamätať ešte dlho. ()
Refn je prostě můj oblíbenec a vizuál s hudbou umí sladit jako nikdo jiný. Předchozí dva filmy mě dokázaly strhnout na maximum, ale u Neon Demon se to tak úplně nepodařilo. Opět dostáváme neskutečné vyobrazené psychozy a výjevy v doprovodu parádního soundtracku. Děj je navíc zasazen do velmi zajímavého prostředí modního průmyslu. Bohužel většina filmu celou branži bere moc povrchně, ničím nepřekvapí a skoro nic se neděje. Vývoj hlavní hrdiny nepřichází postupně, ale z čistajasna. V tomto bodě se i láme děj a krystalizuje se pointa. Vše přichází ale v poslední půl hodině a je škoda, že si Reft s dějem nepohrál od začátku, protože finále je opravdu parádní......7/10 ()
Čo nám chcel Nicolas Winding Refn povedať? Netuším. Jednoduchá a miliónkrát vyrozprávaná "rozprávka" ako mladé pekné dievča prišlo do skazeného, a nebezpečného veľkomesta. Celé to má posunúť na vyšší level artový vizuál a Keanu Reeves. Záver bol fajn, ale potenciál pútavosti, atraktívnosti by vystačil maximálne tak na 20 minútový diel seriálu typu Alfred Hitchcock uvádí. ()
Báthoryčka v Los Angeles. Krása nie je všetko, je to to jediné. Pokrytectvo ako umenie, umenie ako pokrytectvo. Najdesivejší film posledných rokov... ()
Nicolase Windinga Refna si budu nadále spojovat asi jen s vynikajícím Drive, kde si všechny věci sedly dohromady a vytvořily uhrančivý celek. Neon Demon je jen jakýsi další artový audiovizuální skvost, který scénářem nemá moc, co zajímavého nabídnout. Jsou filmy, kde mi absence obstojného příběhu a dialogů nevadí ba dokonce dokážu pochopit, proč mají za příběh "hovořit" jiné prvky, ale u Refna to zkousnout moc nedokáži. V tomto směru oproti minuléhu počinu Jen Bůh odpouští se v podstatě nejedná o žádnou změnu. Ovšem faktem je, že mě snímek Jen Bůh odpouští bavil o něco více, ale jedná se o tentýž model "klipového" vyprázdněného Refna. Na druhou stranu, i když z Neon Demon dýchá nádech retra, tak je v jistém ohledu fantaskně futuristický. Resp. honilo se mi hlavou, že Refn ztvárněním "nakousl" jakousi nadčasovost a už v minulém Jen Bůh odpouští nastínil poměrně osobitý směr audiovizuálu, který jednoduše nemá přirovnání. A tou halucinační atmosférou mi zase připomněl loňský bizárek Noční můra. Svět, který Neon Demon reflektuje je díky Refnově kabátku vnitřně obludně odpudivý a brnká na nitky nepříjemných pocitů, což měl být samozřejmě záměr. Je to skoro jak výlet do snové říše; vlastně ještě lépe - sen ze kterého byste se rádi probudili, ale něco vám v tom brání. Zůstanu tedy s hodnocením mezi, protože se při sledování dostavil i pocit fascinace. Ale to, že je Refn na scénáře máslo mi nikdo nevezme. Možná by byl vůbec nejlepší model, kdyby panáček Refn měl na starosti pouze režii a nechal psát někoho zasvěcenějšího. Co tak na to koukám, tak to byl případ filmu Drive. AHA! ()
Elle Fanning je kouzelná, pro film podobného typu nesmírně se hodící a jak z její účasti, tak z námětu by šlo vytřískat hodně. A ačkoli pointa je jasná od začátku, Refn se k ní pomalu plouží celých 118 minut. Jenže ona pointa je tak nesmírně triviální, že se tahle wannabe intelektuální masturbace míjí účinkem a divák sleduje jen sled na oko často líbivých, jindy naopak dost znepokojivých výjevů. Nic víc, nic míň. ()
Nezaraditeľný snímok, ktorý možno brať ako cvičisko pre budúcich abstraktne založených filmárov, vyžívajúcich sa v čudesnom formálnom prejave. Príbeh ukrytý hlboko medzi obrázkami a neprítomný na samotnom povrchu, sledovaného obyčajnými divákmi. ()
Týjo, člověk aby měl strach se tu přiznat, že se mu to ártový veledílo líbilo. Možná jsem si to tak užila i díky vám, přátelé, páč z místních komentářů jsem měla pocit, že půjde o povrchní manýru (to je slovo!) a ono to zase tak plytké nebylo. Celou noc jsem musela přemýšlet nad tím, jak je to skvělý, že mě od ideálního vzezření modelky vzdaluje každodenně sežraná Nutella, no oukej, tak ani věkově už to nesedí. To, že nejsem nejmladší jsem si uvědomila teprve nedávno, když jsem nedokázala vyjmenovat tři jůtůbery, tedy se s tím ještě vyrovnávám. Každopádně je jasný, že ze mne další Simča Krainová nebude. Ještěže tak, když vidím, čím si ta chuděra musela projít, aby se dostala na titulní stranu časopisu Svět ženy. Ač neonové, tak to bylo pekelně temné, temné a hutné jak myšlenky Aleše Brichty. ()
Související novinky
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (více)
Po kom půjde Neonový démon?
Dánský režisér Nicolas Winding Refn (Bronson, Barbar) si řádně nakopnul kariéru s Drive. Jeho předloňský film Jen Bůh odpouští ale naopak všude vyhořel, takže Refn o mainstreamovější pozornost opět… (více)
Refn si vyjde s mrtvými
Nicolas Winding Refn si po rozporuplně přijatém thajském výletu Jen Bůh odpouští vybíral mezi několika projekty a teprve před pár dny došlo k oficiálnímu potvrzení, že jeho následujícím filmem bude I… (více)
Refn je bezpochyby jeden z nejtalentovanějších tvůrců současnosti a proto nároky kladená na jeho díla nemůžou být menší než velká. V jeho tvorbě jsou dominantní dvě díla - Pusher, který odstartoval jeho kodaňské období a Drive, jehož podvratná estetika a exaltovanost byla jako blesk z čistého nebe a velmi ostře vyryla dosavadní kontury jeho post-kodaňského rukopisu. Kodaňské období mělo bezesporu gradující charakter. Brutální a absurdně humorné zkazky z kodaňského podsvětí vyvrcholily závěrečným dílem trilogie Pushera. Refn stále více rozvíjel v prvním díle definovanou estetiku, díl od dílu více tlačil na pilu (a to obrazně i doslova) a přitom dokázal udržet zcela osobitou a specifickou náladu, která charakterizovala první díl. Trilogie Pusher spolu s Bleederem tak tvoří jasně stylově definovanou a ohraničenou skupinu. Poté následovaly Bronson a Barbar, filmy sice nadprůměrné, ale stylově neukotvené, ve kterých jakoby Refn hledal svoji budoucí tvůrčí polohu. Mnohé sice už předznamenaly, ale skutečný průlom nastal až s Drive. Exaltovaná jízda ulicemi LA se zádumčivým Ryanem Goslingem funguje s timingem švýcarských hodinek. Alespoň minimálně poučenému divákovi však musí být jasné, že je to dobře promyšlená hra s žánrem a diváckými očekáváními a brát film jako akční žánrovku je proto mylné a musí vést ke zklamání. Zároveň zde funguje určitá melancholie, kterou přiživuje výborně zvolený soundtrack. Exaltovanost a tendence ke zvýraznění skutečnosti pomocí extrémů předznamenává už červený rating filmu. Romanticko-patetické momenty oslavy dětských narozenin se střídají se záměrně násilnými scénami, které jsou ale podány tak, že je nelze brát vážně. Vše je výborně natočené a film má úžasný rytmus. I přes všechny objektivní faktory lze však výjimečnost filmu v plné šíři chápat spíše intuitivně, coby podvratnou hru s žánrem a divákem, která funguje na základě využití mnoha hyperbol. Estetiku zvýraznění skutečnosti pomocí hyperbol si Refn přenesl i do dvou posledních filmů. Co však zmizelo, je ona melancholicky podmanivá atmosféra a rafinovaná hra s divákem. Refn stále prohlubuje a vyhraňuje vizuální aspekt svých filmů – jednotlivé záběry jsou stále více vycizelované a obraz je rámován do působivých kompozic. Tomuto záměru dává volné pole působnosti oblast módního průmyslu, které se Refn věnuje ve svém posledním filmu Neon Demon. Tmavé pokoje a luxusní sídla střídají prosvětlené fotoateliéry a film tak zcela přirozeně může nabývat jasně ohraničených kompozic. Jednotlivé záběry jsou sice působivé, ale někam se vytratila atmosféra, která by film pojila a dávala mu konzistenci a výjimečnost, tak jako tomu bylo u trilogie Pusher a u Drive. Neon Demon je sice přímým potomkem estetických postupů definovaných ve Drive, ale bohužel nezdědil onu podmanivou atmosféru a umělecké fluidum, které se tak těžko popisuje slovy. Ale závěrečná scéna ve stylu „fuck the future, hlavně když budu krásná“ a následné titulkové záběry na vyprahlou poušť stejně potěší. Refn je pořád svůj, i když momentálně ne v top formě. () (méně) (více)