Válka o planetu opic

Filozofické disputace, proloženě nějakým tím dějovějším prvkem, poněkud copollovského stylu. Chápu, někomu to sednout nemuselo, ale člověk až zíral, jak se tahle Planeta opic vrací k přemýšlivému tvaru původního snímku a téměř vše v ní v rámci naší civilizace souvisí se vším od minulost až někam za obzor. 90%. (29.08.2017)

Vyplatilo se nečekat klasickou válku. Poslední Planeta opic pomalým tempem směřuje ke svému vrcholu a v náznacích nás odkazuje na prapůvodní film. Já sám jsem byl s rychlostí spokojen a občasné povyražení v podobě krátkých akčních sekvencí mě stále drželo. Hudba je skvělá (opravdu je až s podivem, že stejný skladatel má na kontě průměrný soundtrack Spideyho Homecomingu) a opice opět dovedeny do nejvyšší dokonalosti. Navíc přibylo mnoho aspektů z jejich společnosti a člověk jako takový byl prvně plně upozaděn. Při přechodu na základnu však film lehce ztratí tempo (ano, opravdu), za což asi Woody úplně nemohl (neviděl jsem tam prostor dělat s postavou něco jiného). V této pasáži jsem hodnocení viděl na 4 hvězdy, nicméně závěrečná akce a "Bad Ape" vedoucí opice ze zajetí film vrátila na vrchol. Za sebe tedy hlásím celkovou spokojenost. Zakončení trilogie tak, jak má být. (24.07.2017)

Zaráží mě, kolik lidí si stěžuje, že se ve Válce o planetu opic "moc neválčí". Já jsem naopak rád, že ne. Válečné scény, které tam jsou, mi úplně stačí - jsou tak sugestivní a drsné, že jsem více rozhodně nepotřeboval. Moc mě totiž těší, že nepředstavitelně špičkové efekty slouží hlavně k tomu, aby vytvořily stoprocentně věrohodné postavy a my mohli sledovat jejich příběh - zejména tedy ten Caesarův, že. Příběh, který nám ukazuje jednu z nejhrdinštějších filmových postav všech dob (to myslím smrtelně vážně), bere si na paškál lidství a nelidství, zručně rozvíjí myšlenky filmu z roku 2011 (kdo by to tehdy čekal?) a čím dál více se přibližuje filmu z roku 1968. K režii a jejím atmosférickým scénám nemám jedinou výhradu, tolik dojetí od začátku do konce jsem doopravdy nečekal, herecky je to extratřída (plukovník a Nova jsou jediní zajímaví lidé a je to tak správně) a hlavně je to stále zajímavé a poutavé, epické, ačkoliv zároveň komorní. A ta hudba Michaela Giacchina! (15.07.2017)

Apokalypsa (strukturou, "záporákem" i až otravně častými vizuálními odkazy) naroubovaná na finále trilogie, které zase roubuje veškeré linie, postavy a motivy na původní Planetu opic skrze rozervaný vnitřní boj o Ceasarovu duši. Ano, je to značně šroubované a jakkoli o žádné conradovské Srdce temnoty v opičím podání nejde, tak výsledná "Ape-pocalypse Now/opičí Logan" je až překvapivě utlumeným snímkem prostým akce (není tu válka a i označení půtka je příliš nadnesené; tohle je Most přes řeku Kw... Planetu opic), kterému mnohá nepopiratelná "ale" (lidé jsou bez výjimky hlupáci, délka neopodstatněná, tempo nevyrovnané, deus ex machina finále) projdou díky fungujícím emocím, strhujícímu Serkisovi, uhrančivé první polovině a "neviditelným" CGI efektům, které tu nejsou pro efekt. (12.07.2017)

Vynikajúce zavŕšenie vynikajúcej trilógie. Je to tak excelentne zrežírované (každý záber premyslený) a príbehovo a emocionálne silné, že ani nevadí, keď si scenár párkrát pomôže náhodou či idiotsky konajúcou postavou (ľudskou, samozrejme). Mám rád filmy, ktoré nemusia tlačiť na akčnú pílu, aby mali neustále tempo a napätie, a triky v nich pokorne slúžia príbehu a neprehlušujú dej. (03.08.2017)