Divočina

Ani zdaleka ne tak silný zážitek jako u 127 hodin s Jamesem Francem, ale tak jako tak to byl zajímavý film, kde můžeme sledovat strasti mladé ženy, která se rozhodne udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem tím, že se vydá na dlouhou trasu do divočiny. Reese Witherspoon se očividně snažila dát do této role vše, co mohla, a byla mi v tomto filmu hodně sympatická. Konec měl být podle mého silnější, přišlo mi, že to jen tak nějak "vyšumělo". ~(3,4★)~ (25.04.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

2x kino -- Magický zážitek. Film, který se mnou souzněl od začátku do konce v každém okamžiku. I Bez "wow" scén a velkých dramat si mě omotal kolem prstu a po dvou hodinách vyplivnul do reality. Reese, střih, flashbacky, hudební dramaturgie (El Condor Pasa nebude nikdy jako dřív), závěrečný voiceover. Prostě top. (30.03.2015)

Lepší než roztahaný Útěk do divočiny, neboť zde se mnohem lépe pracuje s dávkováním informací a stále je co odkrývat. Reese je skvělá a zájem o její postavu nepolevuje, byť řada scén zrovna nepatří k těm pamětihodným (ale řadu scén zase obohacuje El Condor Pasa). Pro mě ale hodnotné i jako vzdělávací dokument - opět jsem se ujistil, že na dlouhou túru do přírody bych vyrazil jedině s partou ozbrojených přátel a s doprovodným vozem, který by vezl basy piv, chladící box a gril. To by byla teprve divočina. 75% (09.04.2020)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)