Gomora

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Genny ušel během 4 seriálových řad dlouhou cestu vývoje od rozmazleného slabošského mafiánského spratka přes zabijáka a vůdce pouličních kriminálníků k podnikateli, který se pokouší před veřejností hrát úlohu ctihodného občana, co zapomněl na kořeny, ze kterých vzešel. Moc mu to nejde, protože zátěž minulosti je příliš veliká a rizika, která vyplývají z těch, co nezapomněli na obou stranách barikády, jsou značná. Genny čistí své okolí od překážek, stojících mu v cestě, a nezastaví se ani před vlastní rodinou. Na konci cesty by na něj mohl být otec právem hrdý, protože syn se dostal mnohem dál, než o čem mohl otec snít. Přes zdánlivě epizodickou formu je vidět celistvý příběh a vývoj postav, které směřují k temné katarzi. Celkový dojem: 85 %. (15.07.2020)

Když nechá scénárista zázračně oživit mrtvou postavu z minulosti a když začínáte mít u nekonečných krvavých přestřelek mezi znepřátelenými gangy Neapole pocit jisté repetitivnosti a únavy kombinovaný dojmem, že počet mrtvých se blíží bitvám syrské občanské války, napadne vás, že možná nastal čas seriál ukončit. Ono to do jisté míry stále funguje. Drsný nabušený soundtrack, týpci, kterým stačí vyslat zamračený pohled, abyste zahodili peněženku a dali se na zoufalý útěk, osvědčení charismatičtí záporáci, se kterými jste prožívali jejich vítězství i prohry v předchozích sezónách. V páté sérii se ale změnil přístup scénáristy, možná je to dané únavou materiálu. Začal si se svými postavami podivně zahrávat a ono to přestalo ctít elementární logiku. Podivné konflikty, které nemají smysl, jdou proti zájmům aktérů, popírají jejich psychologický profil a konec konců i vývoj v předchozích sezónách. Podrobněji o tom ve svém komentáři píše Marsik. Bylo to fajn, ale v nejlepším je dobré skončit a pátá série už tak trochu nastavuje. Celkový dojem: 65 %. (11.02.2022)