Nonstop párty

Ze "svaté trojice" dotýkající se mých oblíbených Joy Division nahlíží Nonstop párty na problematiku úplně jinak než Control nebo Joy Division a pouze okrajově, což je na jednu stranu trošku škoda, ale na druhou stranu film úplně překrucuje některé skutečnosti, které jsem se dozvěděl v již zmíněných dílech, trošku mě to rozhodilo a byl jsem téměř rozhodnut jít s hodnocením hodně dolů. Druhá půlka však film zvedla, ačkoli mi byla vzdálenější a vše skvěle podtrh Steve Coogan svým výkonem. A archivní záběry, které jsou pouze záznamy koncertů, bych rozhodně vypustil. (13.09.2010)

Mile mě to překvapilo. Pohodový filmeček o hudbě v Manchesteru od 70. do 90 let, který je natočený dokumentárním stylem a vše popíše a vysvětlí tak, že to pochopí i naprostý laik. A já si ten film opravdu užil, příjemně se na to koukalo a i když jsem se bál, že mě to celé ty dvě hodiny bude nudit, tak opak byl pravdou. Hudba je tady naprosto skvělá a je jí tady fakt hodně a líbil se mi zde i humor, který sice nebyl na výbuchy smíchu, ale na příjemné pousmání byl rozhodně. Bál jsem toho, jaké to bude a on z toho vypadl až překvapivě dost dobrý film. A o kameru se tady postaral můj oblíbenec - Robby Müller (který dělal kameru u spousty filmů Wima Wenderse) - a opět se mu zdařila. Na plný počet ten film sice nevidím, ale to neznamená, že by nebyl dobrý a že jsem si ho neužil. Právě naopak. 4* (27.03.2020)

Sebeironie hlavního hrdiny je kouzelná. Michael Winterbottom mi v tomhle filmu připomíná způsobem humoru Monty Pythony (pravda, v trochu netypickej poloze) tak často, až je to zarážející, ale zřejmě je to hlavně tím, že stejně jako oni vychází ve svých parodiích z prostředí televize BBC. Tenhle film ale neni jenom chytrá legrace (i když i to by samo o sobě stačilo na slušný hodnocení), ale i kronika britské hudební scény od poloviny sedmdesátých do začátku devadesátých let. Všechny kapely, kterým film vzdává často dost svéráznou poctu (Sex Pistols, Joy Division a New Order, Happy Mondays...), zní naprosto skvěle, kombinace dokumentárních a hraných záběrů je nápaditá, vkusná a povedená, hereckej výkon Steve Coogana naprosto fenomenální (co na to asi skutečnej Tony Wilson?). Když máte na vybranou mezi skutečností a legendou, vyberte si legendu. Obzvlášť tehdy, je-li tak neodolatelná jako 24 Hour Party People. A dokonce i v případě, že vám jména zmiňovaných kapel vůbec nic neříkají, protože díky tomuhle filmu máte docela velkou šanci, že si je zamilujete. (17.11.2006)

Na prvním koncertě sex pistols se v publiku nachází jen 42 lidí, ale všem z nich tento nový styl nějakým způsobem ovlivní život - nejvíce Tony Wilsonovi s tváří Stevea Coogana (jen tak mimochodem hraje bombasticky). Tento pseudodokument, ve kterém je Wilson vypravěčem a zároveň hlavním aktérem na vás dýchne nespoutanou atmosférou osmdesátek - aneb sex, drogy a hlavně nějaká hudba v pozadí (ač ranným punkáčům z této éry nijak neholduji, ve filmu autentická hudba skvěle dokresluje celkový obraz doby). Snímek obsahuje pár výborných momentů, které si budu pomatovat ještě hodně dlouho, například scéna s lehkýma děvama v dodávce nebo psaní smlouvy krví. (05.12.2008)

V mladické nerozvážnosti, jsem tomuto filmu udělil nejdříve tři hvězdy. Ráno sem se probudil s pocitem, jak bych zradil vlastní rodinu. Kurva Manchester! Místo, kde vznikla tvá oblíbená kapela, kde hraje tvůj oblíbený fotbalový klub (City ne Utd.!), místo kde se psala historie a já tomu dal mizerný tři hvězdy. Jedinečná exkurze do špinavýho, industriálního města, kde vzniky ty nejlepší britské kapely. (30.01.2006)