Straight Outta Compton

[extended] Na tomhle Comptonském Bratrstvu kočičí pracky si rytmicky přikyvovalo spousty filmařského talentu a je potom trochu škoda, že většina z něj šla na minimalizaci klasických neduhů životopisného filmu, pokrývajícího delší časové úseky. Jinými slovy opět se tam toho snaží být co nejvíce a na nic z toho není pořádně čas. Druhým strajkem jest dohled a háj-fájv policy s reálnými předobrazy, který se potulovaly na place a dávaly bacha, aby náhodou někdo neprofackoval jejich pozici utiskovaného talentovaného umělce, který uspěl nehledě na hostilní bělošské prostředí USA na počátku devadesátých let. Zejména MUDr. Dre musel dle všeho rozdávat sluchátka na všechny strany, aby z toho vyšel jako černošský Rikitan celého cirkusu, kterému byly veškeré excesy přeci tááákhle vzdálené. Jenomže i přes nemilosrdnou stopáž ten film prostě jede a co je nejdůležitější, nesnaží se přizpůsobit bělošskému vnímání, neomlouvá se a mluví svou vlastní řečí. (07.03.2016)

Místopřísežně prohlašuji, že při psaní tohoto zvratku byla mimořádně krutým způsobem týraná zvířata a použité vulgární odpornosti okamžitě uvrhnou každého dosud nezkaženého předškoláka do morálního bahna a nenapravitelných psychických traumat. Čest HOMObázi, která se s tím jen snaží nepokrytecky a po bolševicku zatočit! *** V dobách, kdy se ještě negrům mohlo říkat negři, se skupinka vypatlaných, asociálních negerských kriminálníků rozhodla seknout s prodejem drog, a za utržené peníze si otevřít krutohustý recitační kroužek. Jejich oduševnělá, nesmírně sofistikovaná a dokonale se rýmující lyrika, složená z veselých příhod z dýlování a plná matkojebů, mrdání policajtů, kurvení štětek, kouření čuráků a jebání na justiční systém, který jim kdovíproč chudákům znemožňoval fetovat, prodávat krek a vzájemně se bez mrknutí oka vraždit, nakopla ostatní vypatlané asociální negry natolik, že ve dvaadevadesátém málem vypálili a vyrabovali celé Losí Andělice poté, co si ti zkurvení, rasističtí bílí policajti dovolili něžně se nepomazlíčkovat a nepoobjímat s ožralým a agresivním budoucím kriminálníkem Rodny Králem. Inu, kulturní fenomén je holt kulturní fenomén! Američtí soudruzi měli tehdy máslo na hlavě, protože si to tam z té Afriky sami natahali, a tak místo aby ty inteligentní, mírumilovné a skvěle asimilované spoluobčany vyexpedovali zpět pod bitch otrokáře na bavlníkové plantáže, rozhodli se je raději utolerovat xmrti. Načež přizdisráčská Evropa okamžitě chytla syfla, a tak tu dnes milujeme všechny ty eritrejské Usámy a je jen otázkou času, kdy to tu Čonkovi pod výstižnými gangsta pseudonymy jako Tupák, Ledová Briketa, Doktor Dement, Padesatikačka „more“ Džexn či Emsý Barevne Kovi rozjedou naprudko! Ultradrsnému Ledovému Kubíku patrně už to přednášení tolik nesype jako v dobách, kdy jsme se mezirasově tolik nenáviděli, a tak se rozhodl postavit si filmový pomníček. Ač je to pomníček morálně přinejmenším diskutabilní a Ledař se všemožně snažil udělat ze sebe a svých spolurecitátorů kůl negry, výsledkem je znožně natočené, přehledné a místy až mrazivé memento toho, co je to v těch ghettech za zasranou, vymaštěnou pakáž bez jakékoliv úcty k životu, kultivovanému soužití a civilizaci. Avšak naštěstí dle moderních geopolitických teorií za vše může ten zlý, zkostnatělý, fuj, fuj systém a jedinečným řešením v intencích všudypřítomného lidství je ten nebezpečný odpad s otevřeným srdcem, přátelsky a mile vychovávat neustálým pacifistickým omíláním zrapovaných edukativních manter jako „Choď do školy! duc duc Nekraď! duc duc Nefetuj! duc duc Nedýluj! duc duc Nevraždi! duc duc duc“ a to patrně do té doby, než slaboduché, primitivní zlo a nejnižší animální pudy konečně zvítězí nad láskou, humanitou a porozuměním. No nic, musím končit, než si s dávivým smíchem poprskám monitor a do ruda oplácám kolena… (14.10.2015)

Dravá, živelná a autentická biografie, která shrnuje vše podstatné kolem NWA od jejich začátků progresivního hip hopu, až po rozpad kapely a vcelku důkladně mapuje jednak osobní životy hvězd a zároveň problematiku rasové nesnášenlivosti a diskriminace dané doby. To vše v syrové exhibici kameramana Libatiquea a famózně nastříhaných hudebních čísel. V neposlední řadě se povedl i vynikající casting. (20.04.2021)

Nejinspirativnější hraný autentický dokument za hodně dlouhou dobu se točí kolem hudby. Čekal jsem to dobrý, ale ne výborný. A ani takhle nesmlouvavě vtahující. Dramatická rapperská zpověď, která si rozhodně nebere servítky a zábavně kálí na jakoukoli svazující korektnost, a osobitý pomník přisprostlým legendám žánru v jednom. (06.03.2016)

Namlsal jsem se novou Dreho deskou a tady od filmu si rozhodně sliboval víc než tak průměrnou podívanou. Sterilně natočený, herecky stejně snaživý jako nezajímavý, nevzrušivý, podivně prázdný film. Četnost slova n*gga už i mně lezla krkem, český titulky byly v kině totál tragický. Nečekal jsem prostě dvě hodiny nudy, osobně bych si tam někam strčil Kevina Harta :D Jdu hold dál užívat Kendricka, navíc nám zrovna vylejzá The Documentary 2... (05.10.2015)