Režie:
Yves RobertKamera:
André BacHrají:
Jacques Dufilho, Yvette Etiévant, Michel Galabru, Michèle Méritz, Jean Richard, Pierre Tchernia, Pierre Trabaud, Claude Confortès, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Lovreňáci a Velraňáci jsou dvě party kluků ze sousedních vesnic. S vervou sobě vlastní se nenávidí a bojují proti sobě s odhodláním svých statečných dětských srdcí. Jejich netradiční válečné trofeje - knoflíky, šle a pásky jsou na druhé straně vykupovány výprasky a tresty stejně urputných rodičů. Chlapci procházejí těžkou zkouškou, která jim dá poznat to nejdůležitější v životě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Z nostalgie na své dětství přidávám hvězdičku navíc. Jo, jo, film krásně ukazuje dobu, kdy hrdost příslušnosti k místu - patriotismus - se pěstoval od mala, stejně tak jako vztah k fauně. Hlášky z filmu jako: Kdyby jsem to byl věděl, tak by jsem sem nechodil, či: Takhle půjdu, budu se dívat dolů a vůbec se nebudu bát, zlidověly a písničku: Mám v kalhotách..., jsme si pohvizdovali, už když jsme šli z kina. ()
"Kdybysem to byl viděl, tak bysem se na remake nikdy nedíval".. Wau a ještě jednou wau, mám skoro chuť dát si tuhle klasiku do TOP 10. Smál jsem se od prvních záběrů a rozzářený jsem zůstal až do toho posledního, klukovina jak má být a jsem rád, že patřím do generace, která měla dětství ne nepodobné Valreňákům a Lovreňákům. Dnes se bohužel nestříhají knoflíky a tkaničky, ale sbírají bonusy a překračují levely...nu jiná doba, ale tak třeba jednou ty internety někdo vypne. ()
Francouzská klasika, která ale s věkem překvapivě stárne. Pokud jste na filmu nevyrůstali a jako já si ho dáte poprvé když vám táhne na třicet, tak se nedá vyhnout jakési takové... nudě. Rozhodně jsem se nepropadl do dětství a nekontroloval, zda mám všechny knoflíky a neušpinil jsem si kalhoty od bláta. To si raději zase sjedu uličnické Bylo nás pět od Smyczeka. 60 % ()
Kdysi se Knoflíková válka těšila mimořádnému zájmu televizních diváků a hláška "Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil" velmi rychle zlidověla. Generace mých rodičů považovala Knoflíkovou válku za příjemnou komedii z dětského prostředí a kdykoliv se snímek objevil ve vysílání, řítili se k televizoru. Čas se na filmu přece jen trochu podepsal a zájemcům o soupeření dvou vesnických part bych raději doporučil novější zpracování z 90. let, nicméně svůj půvab si stále zachovává. Především může působit jako doklad toho, jak dalece se změnila společnost a postavení dětí v ní. Dospělí v knoflíkové válce nalévají dětem kořalku a nabízejí cigarety, nemají žádný problém s dětskou prací nebo řízením zemědělských strojů. Ubít šelmu je záslužný čin hodný odměny. Tělesné tresty jsou přirozenou součástí výchovy. Větší rozsah povinností, ale taky odpovědnosti. Zkrátka jiná doba, jiný mrav. Celkový dojem: 75 %. ()
Film je fajn zpracovaný a v rámci mezí vtipný. Dovedu pochopit, že se ve Francii tak proslavil a proč ho mají rádi. Za sebe ovšem nerozumím tomu, proč by se na film vůbec kdy potřebovali dívat lidé řekněme starší než šestnáct let. Napadají mě tedy filmoví či literární kritici, ale to je tak vše. Vtipy jsou fajn možná tak pro děti a dospívající, pro dospělé už mi to ovšem přijde jako docela blbost, které se upřímně smát nedovedu. Samotný spád filmu nebo i hudba jsou fajn, ale mně film nudil. Děti by si na Knoflíkové válce užili infantilní vtipy, ale na druhou stranu by je události filmu mohli negativně inspirovat. Osobně navíc naprosto nesnáším školní prostředí 20. století a jeho nyní zastaralé manýry, což se na mém hodnocení také podepsalo. Nejsem filmový kritik, hodnotím podle toho, jak se film líbí mně osobně. Moc ne. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (6)
- Aby režisér našel správné mladé amatérské herce, vyfotografoval téměř tisíc dětí ve věku kolem dvanácti let. Ty vybrané později procházely sítem castingu. (sator)
- V roli kněze se na plátně objeví spoluscenárista François Boyer. (sator)
- Postava Petita Gibuse (Martin Lartigue) se tak proslavila v Japonsku, že po něm pojmenovali značku čokolády. (sator)
Reklama