Barva vítězství

Těch filmů o barevných sportovcích (a nejen sportovcích), kteří se dokázali prosadit navzdory rasové segregaci, už bylo mraky a ještě jich mraky bude a Race je v tom pytli podobně laděných snímků někde veprostřed. Ničím neuráží, ale ani ničím nevyniká. Ovšem ona je otázka, jestli se dá v téhle šablonovité tématice přijít s něčím novým, což je tak trochu paradox, protože Jesse Owens byl vlastně ten první. V první části filmu mě nejvíc bavily pasáže, které se netýkaly přímo Owense. Jednání v zákulisí amerického olympijského výboru, návštěva amerického emisara v Třetí říši a dohadování podmínek, za jakých by američtí atleti přijeli, to bylo fajn. Owensův příběh byl klasickým sportovním klišé, které sice nebylo špatně natočené, ale nijak mě neoslovilo. Samotné olympijské hry se celkem podařily, ačkoliv i tady to místy hodně smrdělo kýčem. Herecky celkem fajn, akorát ani tady se nepodařilo najít toho správného Goebbelse. 60% (24.05.2016)

Že Jesse Owens dokázal získat před očima Adolfa Hitlera v Berlíně v roce 1936 zlatou olympijskou medaili, to víme. Že získal ty zlaté olympijské medaile dokonce čtyři, to asi taky většina z nás ví. Ale jaká byla jeho cesta za medailemi, průběh olympiády i život tohoto atleta po jejím skončení? To už nám prozradí tento film, který mapuje život a cestu jednoho fenomenálního atleta za sportovní nesmrtelností. Je fascinující zjistit, jak to vlastně tehdy mohli mít sportovci těžké, a ještě více znepokojující je zjištění, že jeden černošský běžec mohl být Američanům dost dobrý na to, aby pro ně získával zlaté olympijské medaile, ale ne dost dobrý na to, aby byl vymaněn z rasové segregace, která v Americe vesele bujela. Každopádně film jako takový má bezesporu své opodstatnění a já jsem vděčný, že jsem se opět dozvěděl něco více z historie olympismu. Tento velikán sportovní historie si bezesporu svůj film zasloužil a já doufám, že se někdy dočkám filmu o dalším čtyřnásobném olympijském vítězi v běhu, našem legendárním Emilu Zátopkovi. Tento film každopádně hodnotím jako povedený, zajímavý, a kvalitní, a jako nadšenec do olympijských her jsem za něj vděčný. Je to za čtyři hvězdy. (05.02.2017)

Z filmu, u kterého jsem se bála, že to bude jeden z těch, který vypadá zajímavě na papíře, ale při sledování víte, co můžete očekávat v následující minutě, se vyklubalo nečekané překvapení. Tohle totiž zdaleka není příběh jenom o sportu, ale také o rasismu a o tom, jak moc je v nás hluboce zakořeněn. Možná díky tomu, že to netočili Amíci, ale Kanaďani se tady krásně ukazuje ono pokrytectví, se kterým se stavěli proti ideologii nacistického Německa, ale doma si měli problém sednout do jednoho autobusu s černochem. Vlastně je to mnohem jistější v kramflecích než všechny ty oscarové záležitosti, které se zabývaly stejnou tematikou, aniž by z toho čišela nějaká prvoplánovost. Zároveň se jedná o skvělý sportovní snímek, který je dokonale vygradovaný. (01.02.2018)

Nakonec slabý 4* s odřenýma ušima a to především za silné téma, jehož zpracování, ale mohlo být lepší a mít větší drajv. Owensův příběh je určitě zajímavý a o zfilmování si říkal, nicméně byl jsem zvědavý především na samotné zápolení na OH v Berlíně a tak mi první polovina filmu i když měla něco do sebe přišla trochu únavná a natahovaná, ale souhlasím s tím ústředním mottem a sice, že do sportu by se politika opravdu tahat neměla. Jinak jak moc pravdivé jsou některé zde uvedené historické detaily netuším (já tam nebyl) ale přijde mi to občas trochu idealistické a potřebně upravené, ale ok abych nepíčoval, tak jako příběh šampiona mnohými vnímaného jako loosera který to všem nandal to i přes všechna ta klišé funguje.70% (10.06.2016)

Jesse Owens, Berlín, 1936. Troufám si tvrdit, že v olympijské éře už nikdy nenastal tak specifický souběh okolností kdo, kde a kdy.. Slavná sportovně-politická historie podaná někdy až tak čitelně, že bez problému odhadnete další záběr či repliku. Detaily, co to mohly trochu rozcuchat (denacifikovaná madam Riefenstahl, Dasslerovy křusky, přátelství s Luzem Longem) nedostaly odpovídající péči, paralela rasové segregace v Americe a Německu byla podána stylem, jako kdyby tu byl předpoklad, že o ní divák nemá ani tušení. Sudeikis jako bodrý kouč s lidstvím pod ochrannou slupkou byl s tím svým hackmanovsko-costnerovským projevem docela dobrou volbou.. (20.08.2020)