Sedm smrtelných hříchů

Vezměte Fairy Tail, přiškrťte trochu míru jeho pitomosti a sluníčkovosti, přidejte banální příběh a hurá, Nanacu no taizai je na světě. Stejně jako výše zmiňovaná záležitost, i Sedm hříchů představuje směs spousty zářivých barviček, postav plochých a nudných, power-upů nesmyslných a přehnaných, znásilnění značně vyšumělého příběhového mustru bez špetky invence (byť nutno sarkasticky poznamenat, že oproti FT zde aspoň nějaký příběhový posun je) a samozřejmě nesmí chybět lehčí forma ečči. U mnohých šónenů se stává, že se při sledování alespoň masochisticky ukájím nad jejich imbecilitou, ale Hříchy byly po všech stránkách natolik matnou a nudnou podívanou, že jsem se musel do každého dílu nutit tak moc, jako jsem se už dlouho do sledování nějakého anime nenutil. Tvůrci se možná snažili o fungující humor, ale když se namísto smíchu dostavuje pouze pocit trapnosti, je něco špatně. Zničen a znaven žádám, aby Meliodas a ta jeho banda už ukončili tu nervy vysilující jízdu a nechali mě vystoupit u patnáctého dílu. (22.10.2018)

Tentokrát se neshodnu s hodnocením, protože to není můj šálek kávy. Jsou jisté důvody, proč nekoukám na předlouhé seriály typu Dragon Ball, protože vloženě nesnáším, když se z mírně nadpřirozených schopností postupem času stávájí skilly, při kterých mizí planety a celé galaxie lusknutím prstu. Začátek je přitom slibný: Hlavní postavy je sympatické, vtipné, poměrně bezstarostné (vyjma princenzy) a to počáteční dobrodružné putování je nenásilně přátelské. Po 10. díle se to začíná pomalu zvrhávat v scénáře na začátku popsaných. Vévodí tomu klišoidní prvky příkladné deus ex machiny, nekonečně dlouhé proslovy bad guyů, když se chystají někoho odpravit, aby ta druhá postava dostala šanci a čas jí někdo zachránit..a když už nezachrání, tak perpetické zmrtvýchstání za doprovodu potoků slz a smutných popěvků, jak daná postava prostě nesmí umřít! Jednou? V pořádku! Ale 5x? Slabší stránky této podívané je také jeho předvídatelnost (všechny ty rádoby šokující zvraty jsem viděl na minuty dopředu), velmi zdlouhavý konec, který se táhne 6 dílů a již zmíněná princezna, která je opět tou šablonou vysláblé slečny, která podporuje tým úsměvem, brekotem a patosovitými bezduchými kecy. Nechtěný úsměv/facepalm mi vyčarovaly i všechny ty možné speciální techniky a jejich názvy. Když to srhnu, tak tohle je ryze podívaná pro menší děti, které milují ty prostředí-eratující souboje a nekonečně nabouchané hrdiny. Slabší 3*, které drží Meliodas, epické vykreslení bitek a cca 1. polovina seriálu. (12.06.2015)

Jemnější verze Akame ga Kill!, je tu taky parta zabijáků, velký převrat, démoni, super cool síly, nějaká ta krev a podstatně méně mrtvých. Důležité je říct, že zatímco v Akame ga Kill! se počet mrtvých, vyšplhal na docela slušné číslo, tady umřou hlavně ti největší zmrdi. Je tedy fakt že akce je zde plynulá, dlouhá a dost brutální, hlavně v polovině, ke konci už to začalo být trochu už dost o ničem, ale furt to tak nějak šlapalo. Ale i tak je akční stránka je dobrá, mění se styly boje, mění se nepřátelé a používají se různé magické útoky, ale dojde i na normální. Co se týče hrdinů, tak mi nejvíc asi sedl Bane, Meliodas celkem ušel, Elizabeth kupodivu překvapila a sedla mi, King měl slabší chvilky, až moc brekotu. Co se týče pečeného prasete, které v podstatě jen překáželo a do jisté míry bylo na obtíž, jak sami tvůrci přepustili. Tak to mně sralo od začátku až do konce, ani svými heroickými činy a svým vykleštěným hláskem, to nijak nevylepšoval. Byť perverznost, byla zde, na velice dobré úrovni a téhle stránce nelze nic vytknout. Jo příběh má pár skvělých momentů a nejeden šokující moment, v tomhle ohledu tvůrci překvapují. Navíc hlavní záporák, má celkem koule a vydrží vlastně až do konce, být hajzl číslo jedna. Ale je to, takové, takové nedopečené a na můj vkus, až moc zbytečně natahované. Ve výsledku by se dalo říct, žili šťastně až do doby, než upekli prase. (10.11.2016)

Typický run-of-the-mill šónen úplně se vším všudy, co k tomu patří. Postavy jsou skutečně charakterizované, s žádnou z nich jsem se ale nedokázal sžít. Takový megamix anime, co jsem viděl - fantasy dobrodružství, bitvy a určitá variace na "power levels", fanservice, který místy přebírá otěže, kam se seriál ubírá a adorable/kawaii maskoti, aby se hezky rychle prodával merch. Být o něco mladší, určitě bych šel o dost výše s hodnocením, takto, zmlsán jinou tvorbou, musím hodnotit dost nízko. Věřím však, že svoje diváctvo si to najde a těm bude srdečně ukradené, co si o jejich oblíbeném anime myslím já. (11.11.2018)

Po 18. episodě už musím hodnotit. A zaplno. Úžasná hudba, naprosto parádní postavy, proměnlivé okamžiky, ohrožení hlavních hrdinů, zábavné aspekty, srdcervoucí aspekty... A hlavně rychlost, jakým se ten seriál ubírá. V jednom díle je toho napasované tolik, co klasicky v jiných za 2-3. I když je hlavní příběh vcelku mizerný (Svatí Ryříti, v minulosti hodní, jsou teď zlí a chtějí zabít poslední přeživší extrémně nebezpečné Rytíře Hříchů (ach ty překlady :D Sorry), kteří byli v minulosti prej zlí, ale teď dobří...), jak sami vidíte, avšak nenechte se zmýlit touto na oko jasně danou a lineární zápletkou. Je to zpracované skvostně, člověk si tu jízdu užívá a těší se na to týden po týdnu více a více. Parasyte, Durarara!! X2, Junketsu Maria, Kuroko 3... to vše jde stranou a jako první se koukám na Nanatsu no Taizai :-) Krásných a vřelých 90% (16.02.2015)