Sedm smrtelných hříchů

Vezměte Fairy Tail, přiškrťte trochu míru jeho pitomosti a sluníčkovosti, přidejte banální příběh a hurá, Nanacu no taizai je na světě. Stejně jako výše zmiňovaná záležitost, i Sedm hříchů představuje směs spousty zářivých barviček, postav plochých a nudných, power-upů nesmyslných a přehnaných, znásilnění značně vyšumělého příběhového mustru bez špetky invence (byť nutno sarkasticky poznamenat, že oproti FT zde aspoň nějaký příběhový posun je) a samozřejmě nesmí chybět lehčí forma ečči. U mnohých šónenů se stává, že se při sledování alespoň masochisticky ukájím nad jejich imbecilitou, ale Hříchy byly po všech stránkách natolik matnou a nudnou podívanou, že jsem se musel do každého dílu nutit tak moc, jako jsem se už dlouho do sledování nějakého anime nenutil. Tvůrci se možná snažili o fungující humor, ale když se namísto smíchu dostavuje pouze pocit trapnosti, je něco špatně. Zničen a znaven žádám, aby Meliodas a ta jeho banda už ukončili tu nervy vysilující jízdu a nechali mě vystoupit u patnáctého dílu. (22.10.2018)

Popravdě bych to viděl spíše na slabší čtyři hvězdy. Je to jedna velká dobrá rubačka s groteskními prvky, ale zároveň si drží vážný příběh a věci jako smrt nebo krev tu nejsou úplně cizí. Chvilku jsem čekal, že se dočkám jen další groteskní přeslazené pohádky, ale byl jsem mile překvapen, když si to drželo onen dospělácký nádech. Přesto je to pořád trochu moc sladké, abych to mohl lépe ohodnotit. Další věcí jsou otravné postavy - jako např. to Hawk (přesto ho trochu uznávám, protože jinak by to trochu postrádalo humor bez těch všech narážek na vepřový) nebo Elizabeth (ta hlavně). Když přihlídnu k akci, tak samozřejmě zajímavá nejednoznačné souboje, ale přesto jsou trochu ty schopnosti přemrštěné a trochu bych možná viděl otravný i ten popis těch jednotlivých schopností. Co se týče napínavosti, tak tu si člověk nějak užívá od začátku do konce, kdy se to stupňuje a přesto i po závěrečných bojích, je tu pořád ono očekávání daného pokračování a zodpovězení všech těch otázek, které tu nebyly zodpovězeny. Což mě vede dále k příběhu, který trošku připomíná Akame ga Kill, ale přesto si to člověk užije v jiném a stejně dobrém podání. V závěru ohledně hudby můžu hodnotit jen kladně, ale co se týče animace, tak tam potěšen opravdu nejsem - nemůžu si pomoct, ale tenhle styl oblých tvarů (především u obličejů) opravdu nemám rád. (01.07.2015)

Mě tahle ta rodinná tragédie z Alabamy fakt nebavila. Mám strašně ráda overpowered postavy (proto se mi ze začátku kapitán líbil, spolu s panem loutkou jsou to jediné postavy, které se mi nakonec nezhnusily), ale nepotřebuju, aby taková byla každá druhá. Souboje byly v podstatě jen o tom, že na sebe chrlili jeden super ďuper útok za druhým. Nikdo neumírá, co kdyby se hodil později a když už je jasné, že se hodit nebude, tak ho zabijeme, aby se neřeklo, ale nebojte, nebude to nikdo, na kom by vám mohlo třeba jen kapku záležet. Animace v první sezóně nic moc, časem se zlepšuje. Hudba ok. Možná je to na dvě hvězdičky, ale tady je to tak nadhodnocené, že ty slabé dvě dávat prostě nebudu. Ani mě to nemrzí, tohle anime mi strašně nesedlo a mile ráda zapomenu, že jsem ho viděla. A to mám na šóneny vysloveně náladu... to už si snad dám znovu něco, z čeho tohle anime kradlo. (Kdyby někoho zajímalo, proč jsem viděla všechny tři série i tu otravnou OVA, když mě to tak nebavilo, tak za to může Netflix. Strašně mě totiž vytáčí, když mám něco v rozkoukaných moc dlouho a Netflixu trvá ještě dýl, než to odstraní... takže tak :-D) (12.08.2020)

Typický run-of-the-mill šónen úplně se vším všudy, co k tomu patří. Postavy jsou skutečně charakterizované, s žádnou z nich jsem se ale nedokázal sžít. Takový megamix anime, co jsem viděl - fantasy dobrodružství, bitvy a určitá variace na "power levels", fanservice, který místy přebírá otěže, kam se seriál ubírá a adorable/kawaii maskoti, aby se hezky rychle prodával merch. Být o něco mladší, určitě bych šel o dost výše s hodnocením, takto, zmlsán jinou tvorbou, musím hodnotit dost nízko. Věřím však, že svoje diváctvo si to najde a těm bude srdečně ukradené, co si o jejich oblíbeném anime myslím já. (11.11.2018)

Tak, copak tu máme - roztomilého šónen hrdinu, který nedokáže udržet na uzdě své perverzní choutky a je to podáváno, jak už to umí asi jen Japonci, tedy tím nejzábavnějším způsobem, jak to jen jde, přitom však má taky velké srdce a váží si přátelství nade všechno na světě. Jeho partu kriminálníků, kteří jsou jeden vedle druhého vedle pátého kromě toho šestého (tfuj) k zakousnut... totiž k pomilová... k zulíbání (King a Diane!). Vedle všeho toho mírně (až více) úchylného humoru a nějakého toho podobného fanservisu taky jednoho mazlíčka, který zprvu irituje, pak irituje hlasově a pak je náhle šišó. Dále, temná tajemství a tragédie minulosti, jako chapadla obtáčející prakticky každou jednu postavu, od těch hlavních až k těm vedlejším. Potom, ze začátku mírně otravnou, pomalou a jednoduchou zápletku, která se ale obstojně zamotává a komplikuje a ve finále se ukáže, že ta jednoduchost tomu snad i prospěla (ok, tohle bude asi důvod, proč jsem jen na čtyřech, ne na pěti, zápletka byla rozhodně to nejslabší z celého koktejlu, a nevadilo by možná ani to, že působila opravdu jednoduše, ale to, jakým způsobem byla podávána. Hledání jednoho Hříchu za druhým mě dost rychle unavilo, naštěstí to velké finále na mě zafungovalo tak, jak se nedaří už dlouho fungovat Míšovi Bayovi - oslnilo explozemi, obrazně i doslovně). Také má první série hezky ukončené všechny hlavní linie.. nebo se to aspoň tak zdá (hehe, ano, už jsem si načetl i celou mangu), což pomáhá s vnímáním série jako jednoho gradujícího celku. Opravdu obrovským plusem Nanatsu no Taizai je ale samozřejmě část, kde se bojuje. Od chvil, kdy jsem slintal nad Narutem, jsem asi nepociťoval v anime soubojích takový nával radosti a adrenalinu a extáze a nárůstu úrovně badassery jako zde. Výborně nakreslené, obrovské, brutální, když je potřeba, jindy zase komičtěji pojaté, osudové a naprosto superhrdinské. Pro někoho tohle poměřování sil ovšem může působit nudně, to souhlasím, ale kdo má rád obří OP střety, kdy se ve výbuších prachu bortí celé ulice až města, a postavy jsou díky skvělé animaci zachyceny právě v ty nejkrásnější bojové momenty, užije si to na sto procent. A lehce to může min. ty dvě hvězdy vyrobit samo o sobě. Mínusem by mohly být názvy jednotlivých technik, jejichž vykřičení před či při použití je sice svým způsobem stále cool, ale vzhledem k tomu, že autor nebyl ani tak vynalézavý jako Kishimoto u Naruta a vymyslel je většinou jen velmi nudně, občas je to otravné. Toto ovšem anuluje znovu dokonalý soundtrack od skladatele např. Attack on Titan OST, který vynáší skvělé bitevní scény do sfér perfektních scén. Občas. Jinak to jsou stále skvělé scény. Je to typický šónen, ano, ale má výhodu v kratší délce (ovšem 2. série se blíží!!), silně humorném ladění, Meliodasově úchylnosti, partě více než dobře vystavěných hrdinů a silně epicky podaných soubojích ala hoď to na mě, hodím ti to lépe a návod jak zničit naprosto nezničitelnou magickou bariéru tkví v síle paží dvou bros. Full Counta! (06.10.2015)