Reklama

Reklama

Zmenšování

  • USA Downsizing (více)
Trailer 1

Proces zvaný celulární miniaturizace vyvinuli norští vědci jako jeden z léků na hrozící přelidnění planety. Malí lidé míň snědí a zaberou míň místa, to dá rozum. A aby do tohoto programu vstupovali lidé houfně a s nadšením, provázejí ho gigantické ekonomické výhody a trvalý pobyt v mini-milionářském ráji Leisureland. Vidina zbohatnutí do programu přivede i Paula Safranka (Matt Damon) a jeho ženu Audrey (Kristen Wiig). Bezdětní čtyřicátníci s nudnou prací a neútulným bytem stejně nevidí lepší životní perspektivu. Po absolvování vstupního pohovoru následuje nutná úprava (všechen tělesný porost a plomby musí pryč) a pak už narkóza a samotná miniaturizace. Když se deseticentimetrový Paul probudí „na druhé straně“, dozví se, že Audrey nakonec vycouvala. Bohatého, ale opuštěného Paula naštěstí nenechají dlouho truchlit jeho noví „přátelé“, srbský playboy Dušan (Christoph Waltz) a jednonohá vietnamská disidentka (Hong Chau). S nimi toho prožije během pár týdnů víc než za celý svůj dosavadní život a uvědomí si, že i v malém světě lze prožít velké věci. (Cinemart)

(více)

Videa (15)

Trailer 1

Recenze (490)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Zmenšování se nedá upřít řada výborných filmařských myšlenek a postupů, které z něj činí i v dnešní době snímek zajímavý a originální. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající matičky Země, přičemž se dramatizuje především samotný proces radikálního tělesného smrsknutí a pozornost je vedena směrem k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům "minulosti" líčen jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Po předpokládaném klíčovém twistu se však Payne vzepře veškerým očekáváním a vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto dobrodružství a objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny, jež se stává hlavní doménou vyprávění. Rozdíl mezi velkým a malým světem postupně zaniká a k prolnutí dochází v závěrečné norské části, kdy se propojí také smýšlení toho obrovského, chudobou sužovaného světa, zastoupeného svědomitou a humánní Vietnamkou, a prostopášného playboye Dušana, zastupujícího ten malý, malinkatý kousek světa, v němž je všeho dostatek. Downsizing je rozhodně svérázná výpověď o stavu současné společnosti, na níž je těžké určit, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující - jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. A přestože mi závěr přišel myšlenkově křečovitý a celkový potenciál duality fikčního světa utopený pod nerozhodností, jak onu dualitu co nejlépe vystihnout (jestli skrze postavy nebo skrze prostředí), bavil jsem se i navzdory přepálené délce dost slušně. Čtvrtou hvězdu přihodím také za to, že je to tady jako tradičně solidně podhodnocené dílko... 70% ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Alexander Payne v posledních letech natáčí stále tentýž příběh o postarších bílých mužích, kterým dost pozdě dochází, že většinu života promrhali. Pročež se vydávají na cestu, aby našli smysluplnou náplň svých prázdných životů. Zmenšování, odehrávající se ve světě, kde se lidé pro zlepšení svých životů a záchranu planety mohou nechat zmenšit na nějakých 13 centimetrů, v podstatě nepředstavuje výjimku, pouze má ambicióznější záběr a vedle krize jednotlivce se snaží postihnout také krizi západní společnosti, potažmo celého světa , čemuž uzpůsobil žánr i strukturu vyprávění. ___Film hned v úvodu přepíná z individuálního hlediska na globální perspektivu a následně stejný postup uplatňuje u postavy Damonova fyzioterapeuta, který řešení svých problémů nachází v tom, že se začíná víc zajímat o okolní svět, aby v závěru pochopil, že je třeba začít s menšími cíli (tedy u lokálního, ne u globálního). K základu tvořenému hořkou komedií zpochybňující víru v americký sen a nikdy nekončící americkou prosperitu se přidává sci-fi satira a (melo)drama s poměrně explicitním politicko-ekologickým poselstvím. Občas jsem si tak nebyl jistý, zda má scéna vyznít jízlivě (protože postava říká něco strašně kýčovitého a doslovného a Christoph Waltz se při tom usmívá jako jeliman), nebo dojemně. ___ Větší potíž je v tom, že Payne a spoluscenárista Jim Taylor se chvílemi nedokážou rozhodnout, zda je víc zajímají postavy, anebo zmenšený svět, který pro ně vymysleli a jehož zákonitosti nyní společně s hrdiny objevujeme. Celý nápad se zmenšováním mi přišel jako gimmick, sloužící víceméně jen k jízlivému komentáři, co jsou lidé ochotni podstoupit kvůli zlepšení svého sociálního statusu. V jádru jde o variaci známého payneovského příběhu, která by se mohla odehrát i v reálném světě. Sci-fi rovinu vnímám hlavně jako způsob, jak si usnadnit práci a postavy rychleji postavit před dilemata, která chce scénář řešit.___Výsledný hybrid drží pohromadě zejména díky Mattu Damonovi, který umí být jako pupkatý čtyřicátník s lehkou depresí stejně přesvědčivý jako tajný agent se zabijáckými schopnostmi. Žánrové transformace, které film prodělává, pak částečně odrážejí vývoj jeho postavy, ke které je Payne v porovnání se svými dřívějšími snímky až příliš shovívavý (často na úkor stereotypních ženských figur).___Zmenšování je v mnoha ohledech dost problematický film a rozhodně ne dokonalý, ale zřejmě i tím mi imponuje. A možná je pravým důvodem, proč mám potřebu jej spíš hájit než hanit, vysmátý Christoph Waltz jako srbský pašerák jménem Dušan Markovič, jemuž skvěle sekunduje Udo Kier. 75% ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Takhle zajímavou látku natočit tak nezajímavě, nudně a bez kreativity je skoro hřích. Matt Damon jde z kopce, jeho dost možná poslední dobrý film byl Marťan, letos zklamal už 2x a jeho nadcházející film Oceans´8 moc budoucnost nemá. První hodina filmu byla ještě jakžtakž ucházející a Christoph Waltz tomu dával docela energii, ale po příchodu otravné Vietnamky, která mi pila krev jak už dlouho žádná postava film degradoval o dva stupně a také absolutně vybočil od původního konceptu a měl jsem pocit, že sleduji rozdílný film. Nepovedlo se to. 40% ()

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

Přelidnění planety, neustále se zvyšující spotřeba a zároveň i produkce odpadků nedává filmařům v poslední době spát. Zkouší si s tím poradit různým způsobem - od kolonizování Marsu po pokus o vyvraždění většiny obyvatelstva (čemuž tedy v Infernu na poslední chvíli zabránil Robert Langdon). Méně drastickou metodu zvolil Alexander Payne. Zmenšování. Jenže jakkoli miniaturizace lidí poskytuje výchozí premisu, film o ní film není. Žádné vtipy na téma trable mrňousů ve světě, natož nějaký souboj třeba s nepříjemným velkým hmyzem jako v jiných filmech s podobnou zápletkou. Proč Payne při odpovědích na své otázky o fungování světa použil zmenšovací příběh, když není vůbec potřeba? Tvůrci tu honí mnoho zajíců na více frontách. Zmenšování je v první řadě hořkou komedií, která jde proti víře v americký sen, načež se přidává sociální satira o krizi partnerských vztahů, zbohatlictví, vykořeněnosti střední třídy a sociální nerovnosti a končí globálními fenomény migrace, přelidnění, disidentství a souznění s přírodou. Žádné z témat ale nerozebírá poctivě, všechno jen tak nahrubo načrtne a jde dál... Kdybych se ale po zkouknutí traileru pořádně podíval, kdo je Alexander Payne, takovou chybu bych neudělal. On se totiž stále jenom drží svého tématu, kterému se v různých variacích dlouhodobě věnuje. Je jím krize smyslu života, krize lidí, jimž dochází, že promrhali svůj dosavadní život, a hledají východisko. Zmenšování tak doplácí především na skutečnost, že chce být až příliš ohromující intelektuální freskou stavu současného světa, v závěru zacházející za hranu kýče. Jenže to se mu nedaří, je to příliš velké sousto. A tak herecky skvělí Matt Damon a Christoph Waltz vycházejí naprázdno. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (11)

  • Film měl premiéru na Benátském filmovém festivalu 30. srpna 2017. (Delock)

Reklama

Reklama