Zmenšování

Tomuhle "důležitému filmu" vládne jedno slovo, a tím je rozporuplnost. První hodina mě přikovala k ději, ale asi jsem čekal mnohem napínavější, a možná i strašidelnější zápletku (těch možností, co se k tomu všude nabízelo!), nikoli jen neotřelou variaci na další oscarovou romanci... Nepředvídatelný konec sice trochu napravuje reputaci, a celkově divák nemá šanci uhodnout, kam se narace posune v následujících minutách, zklamání z nenaplněného potenciálu ale bohužel jako nejsilnější pocit přetrvává i dlouho po titulcích. 7/10 a jak říkám: udělat z toho drsnější (thriller, horor) verzi Co je malý, to je hezký, slintal bych blahem. (10.03.2018)

[ČSFD projekce] Inu, mohl to být celkem sympatický dobrodružný rodinný film, ale to by páni scénáristé nesměli smíchat drama s komedií a plácnout do hlavní role doktora Šafránka Matta Démona, který zachraňuje ušatou nehezkou Vietnamku Čau Hoj. Jediný, kdo občas rozčeřil vodu a vytrhl dílko z průměrnosti, byl Christoph Waltz, alias Dušan. Věřte nevěřte, pár momentů, kdy se člověk skutečně nasměje, se tam nakonec najde, ale upozorňuji předem, že na dva a čtvrt hodinovou stopáž vám to přijde jako plivnutí do rybníka, a zvláště zoufalý je ten fakt, že se smějete právě jménu Šafránek a Dušan, který zní z úst hlavních protagonistů dosti legračně. Štěstí, že tam neflákli ještě Mirečka. Očekávání bylo velké a přiznám se, že jsem si s nostalgií vzpomněl na rodinnou komedii Miláčku, zmenšil jsem naše děti, ale nakonec se to tomu ani nepřiblížilo. Vlastně to bylo celkově o ničem a samotné zmenšení byl jen fyzický způsob odcizení, namísto toho psychického v jiných, koukatelných dramatech. Prostý restart života, který vám utíká mezi prsty. Jinak to rozhodně nevyužilo potenciál, jaký se nabízel. Přesněji by bylo lepší říci, že o zmenšování jako takovém to zkrátka vůbec není, jak by mohl název napovědět. Strnulý a přestárlý ušatý jednonohý průměr. 55% (03.01.2018)

Downsizing je opravdu zvláštní film, který se snaží uchvátit tím jak moc je chytrý, ale vlastně mi přišlo, že tomu buď chybí pořádná pointa, nebo byl někdo nucen vystřihnout hodinu stopáže. Můj oblíbený Matt Damon tu hraje přesně co je třeba a takový Christoph Waltz mě v tomhle filmu bavil nejvíc snad od Panchartů. Ale vlastně jsem měl tušit, že si Alexander Payne hezky po malickovsku vyhrává s existenčními tématy, ostatně jeho skoro-oscarová Nebraska je jedna velká osobní výpověď. Tentokrát to však trošku přehnal a film nejspíš zanikne a pohoří ve všech směrech. Přitom o moc více asi úplně z originálního tématu vytěžit nešlo, nuda se však bohužel v druhé půlce objevila. (04.01.2018)

Tohle byla další role, na kterou může být Matt pyšný. Příběh je naprosto skvělý. Plný lásky, pomoci, přátelství a taky existenční katastrofy, drog, party a zrady. Prostě život. A navíc hlavní postava má téměř české příjmením, což je milé. Nicméně největší potlesk zaslouží Christoph Waltz a to nejen proto, že je to můj oblíbenec, ale proto, že by to bez něj celé nemělo takový šmrnc. Já jsem spoko. Po dlouhé době oprvavdu milý film. (02.02.2018)

Přelidnění planety, neustále se zvyšující spotřeba a zároveň i produkce odpadků nedává filmařům v poslední době spát. Zkouší si s tím poradit různým způsobem - od kolonizování Marsu po pokus o vyvraždění většiny obyvatelstva (čemuž tedy v Infernu na poslední chvíli zabránil Robert Langdon). Méně drastickou metodu zvolil Alexander Payne. Zmenšování. Jenže jakkoli miniaturizace lidí poskytuje výchozí premisu, film o ní film není. Žádné vtipy na téma trable mrňousů ve světě, natož nějaký souboj třeba s nepříjemným velkým hmyzem jako v jiných filmech s podobnou zápletkou. Proč Payne při odpovědích na své otázky o fungování světa použil zmenšovací příběh, když není vůbec potřeba? Tvůrci tu honí mnoho zajíců na více frontách. Zmenšování je v první řadě hořkou komedií, která jde proti víře v americký sen, načež se přidává sociální satira o krizi partnerských vztahů, zbohatlictví, vykořeněnosti střední třídy a sociální nerovnosti a končí globálními fenomény migrace, přelidnění, disidentství a souznění s přírodou. Žádné z témat ale nerozebírá poctivě, všechno jen tak nahrubo načrtne a jde dál... Kdybych se ale po zkouknutí traileru pořádně podíval, kdo je Alexander Payne, takovou chybu bych neudělal. On se totiž stále jenom drží svého tématu, kterému se v různých variacích dlouhodobě věnuje. Je jím krize smyslu života, krize lidí, jimž dochází, že promrhali svůj dosavadní život, a hledají východisko. Zmenšování tak doplácí především na skutečnost, že chce být až příliš ohromující intelektuální freskou stavu současného světa, v závěru zacházející za hranu kýče. Jenže to se mu nedaří, je to příliš velké sousto. A tak herecky skvělí Matt Damon a Christoph Waltz vycházejí naprázdno. (02.03.2018)