Zmenšování

Downsizing je dalším filmem, ve kterém plave velké množství nevyužitého potenciálu. Přitom začátek je velice funkční. Působí sice jako groteska se zajímavou myšlenkou (i ty střihy, či hudba k tomu hodně svádí), ale rozhodně nenudí a zaujme. Povedený je například cinkající (mikrovlnka) stroj, Neil Patrick Harris (a jeho chvilka slávy, i proces redukce, který se jednoduše povedl. Matt je zajímavý a zdá se, že všechno bude skvělé. Tohle však skončí ve chvíli, kdy dojde ke zmenšení a dostaví se Dušanova párty. Jeho postava by s lepším vedením mohla filmu hodně přidat (navíc je Waltz zajímavý), ale celkově ho přebíjí okolí a příběh, který se od hravosti pomalu přesune k frašce... Ngoc je vcelku otravná a ve finále se jedná jen o běžnou "křupanku" s dobrým srdcem. Což je vzhledem k její původní prezentaci - ekoaktivistka, kterou věznili kvůli jejím postojům - dost málo. Film tak ztratí na své ladnosti a zajímavosti... Po odjezdu do Norska už stojí za zmínku snad jen osm druhů sexu, jinak se všechno úmorně vleče. Věčná škoda. Po druhé polovině na tu první málem zapomenete... (04.01.2018)

Jeden z najambicióznejších mainstreamových filmov posledných rokov, ktorý je mainstreamový snáď len v prvej hodine, dokým nenavštívi Damon nečakanú časť nového sveta. Osobne ma ale práve prvá sci-fi hodina bavila viac, ako satira bola vynikajúca a vôbec nevadilo, že presne vieme, čo Payne kritizuje a zároveň z čoho si aj robí srandu. V druhej polovici som mal problém skôr s celkovou zmenou atmosféry a rozuzlenie je už ako z nórskeho filmu nakrúcaného nejakým miestnym fanúšikom dadaizmu. Čo nie je nutne výčitka, možno dokonca aj odporúčanie. Len osobne by mi film asi viac sadol ako celok, ak by si udržal konzistentne feeling a atmosféru prvej sci-fi hodiny. (07.10.2022)

Zase jednou trailery lákaly na něco jiného, než o čem je pak film. Očekával jsem zábavnou komedii o trablích spojených se zmenšením lidí a o tom, jak tedy po zmenšení žijí. Tohohle se ale týká jen malá část filmu. Zbytek je o tom, že aby bílý muž středního věku došel naplnění, musí se vzdát svého komfortu a pomáhat chudým Mexičanům a Asiatům. A podle toho, jak moc souhlasíte s předchozí větou, se vám film bude líbit. Herecky to nějaké překvapení taky není, Matt Damon hraje sympaťáka Damona a Christopher Waltz excentrického Waltze. (25.03.2018)

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Zmenšování se nedá upřít řada výborných filmařských myšlenek a postupů, které z něj činí i v dnešní době snímek zajímavý a originální. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající matičky Země, přičemž se dramatizuje především samotný proces radikálního tělesného smrsknutí a pozornost je vedena směrem k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům "minulosti" líčen jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Po předpokládaném klíčovém twistu se však Payne vzepře veškerým očekáváním a vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto dobrodružství a objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny, jež se stává hlavní doménou vyprávění. Rozdíl mezi velkým a malým světem postupně zaniká a k prolnutí dochází v závěrečné norské části, kdy se propojí také smýšlení toho obrovského, chudobou sužovaného světa, zastoupeného svědomitou a humánní Vietnamkou, a prostopášného playboye Dušana, zastupujícího ten malý, malinkatý kousek světa, v němž je všeho dostatek. Downsizing je rozhodně svérázná výpověď o stavu současné společnosti, na níž je těžké určit, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující - jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. A přestože mi závěr přišel myšlenkově křečovitý a celkový potenciál duality fikčního světa utopený pod nerozhodností, jak onu dualitu co nejlépe vystihnout (jestli skrze postavy nebo skrze prostředí), bavil jsem se i navzdory přepálené délce dost slušně. Čtvrtou hvězdu přihodím také za to, že je to tady jako tradičně solidně podhodnocené dílko... 70% (29.10.2018)