Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

Chápu, že si tvůrci snaží připravit píseček na další tři pokračování, ale nechápu, proč bych jim kvůli tomu měl odpustit, že mě nechali sedět v kině bezmála 140 minut, během nichž si J.K. Rowling akorát honí pisatelské ego? Prostříhat do půlhodinového úvodu třetího dějství a zbytek uschovat před světem... Tvůrci se nás však snaží zahltit tunou prázdných sequelů s nudným a mdlým vizuálem a hromadou nezajímavých či dokonce naprosto zbytečných postav. Jednička byla svým způsobem nostalgickým návratem do světa kouzelníků, kterému nechybělo svižné tempo, napětí a gradace příběhu, ale to všechno Grindelwaldovým zločinům zoufale chybí. Co se castingu týče, Depp s Lawem jsou více než v pohodě, ale Ezra Miller, je (nebojme se to říct nahlas) jedním z dalších castingovým omylů (Flash v JL). Jsem skutečně zklamaný, ale nemám srdce tomu dát stejné hodnocení jako Ohnivému poháru nebo Princi dvojí krve. Tyhle kousky jsem protrpěl víc :-/ To však nic nemění na tom, že z Yatese se nám pomalinku stává jeden z největších rutinérů Hollywoodu a bylo by tedy na čase přenechat režijní otěže někomu jinému. 5/10 (Harry Potter Saga: HP1 5/10 HP2 6/10 HP3 8/10 HP4 2/10 HP5 9/10 HP6 4/10 HP7.1 9/10 HP7.2 7/10 FB1 7/10) (17.11.2018)

Nebolo to zlé a bavil som znova aj pri dvojke. Zatiaľ čo v prvom diely sme sa zoznámili hlavne s postavami a všelijakými tými fantastickými zvermi, pokračovanie je trochu iné. Chýba mu ťah na bránku, priamočiarejší a priehľadnejší príbeh a aj nejaké pamätihodné akcie, ktoré mala séria o Potterovi snáď v každom diely. Osobne si myslím, že s tohto hľadiska dvojka nebude väčšine po chuti, ale mňa to bavilo, mám rád tento čarodejnícky svet a aj keď tomu chýba lepší príbeh, bavil som sa aj tak, pretože postavy spoľahlivo ťahajú film v pred. Na postavu Mloka som si v prvej časti trochu zvykal no tu mi už prišiel viac v pohode. Čo sa týka nových postáv zaujme hlavne Grindelwald, ktorý vyzerá byť podobne silným protivníkom ako Tom Riddle a aj atmosféra celého filmu sa zmenila viac v temnejšiu. Humor sa s filmu nevytráca, kedže je tu stále vtipný tučko Kowalski, ale jeho pomenej. Vela ľudí si to možno nevšimne, no Grindelwaldovú mladšiu verziu hral v jednej scéne ten istý herec, ktorý stvárnil mladého Grindelwalda aj v daroch smrti. Osobne som rád, za takéto drobné prepojenie a nie je to len jedno. Fantastické zvery sú tentokrát viac prepojené s Potterom a žral som každú omrvinku, ktorá sa objavila a že tých omrviniek bolo dosť. Hlavne Dumbledore, Rokfort, Flimel a ďalšie veci, miesta a postavy, ktoré nebudem menovať, aby som nekazil prekvapenie. Bolo osviežujúce byť späť na niektorých miestach. Podobne osviežujúca mi prišla aj hudba od James Newtona Howarda, ktorý zložil fakt výborný soundtrack a s orchestru preniesol emócie až na plátno. Grindelwaldove zločiny sú skôr o hľadaní a vysvetľovaní postav. Inými slovami povedané si Rowlingová v tomto filme buduje pôdu pre ďalšie časti a vyvrcholenie série. Prirovnal by som to skôr k darom smrti časť 1, ktorá tiež bola taká vyplňovačka. Na jednu stranu je to škoda, no na druhú film skončil zo zaujímavým koncom a verím, že v ďalších dieloch už pôjde viac do tuhého a bude to vzrušujúcejšia čarodejnícka zábava ako dvojka, ktorá hlavne prepájala starú sériu s novou. Obľúbený soundtrack: Dumbledore, Newt and Jacob Pack for Paris, Queenie Searches for Jacob, Spread the Word, Wands into the Earth, Fantastic Beasts- The Crimes of Grindelwald, Leta’s Theme (Solo Piano). 75% - 4* (17.11.2018)

Tak tu máme po dvou letech zase Zvířata. Ve filmu se konečně něco děje, takže jsem s výsledkem celkem spokojen. Děj se přesouvá do dalšího desetiletí a probíhá v převážně v Evropě. Grindewald ohrožuje svět, a proto po něm ministerstvo jde. Do děje se samozřejmě zamíchá i naše parta. Většina děje se odehrává v Paříži. Opět uvidíme spoustu zajímavých zvířat i menší souboje. Postavy se taky začínají rozvíjet. Do děje lehce zasáhne i mladý Brumbál. Válka je zase o krok blíž a my se víc dozvíme až v dalším díle. Pro orientaci v ději je lepší znát ostatní filmy. "Nemohu s ním bojovat." Recenze (27.11.2018)

David Yates má nesporný vizuální cit pro krásné distingované obrazy - umím si třeba představit, že když umře někdo důležitý, bude Yates skvělý na realizování nějakého smutečního videa na jeho počest, co se třeba pustí na pohřbu. Nemá cit pro gradaci, vzrušení a každý obraz pro něj má zřejmě stejnou hodnotu - což ale pak nebude vadit. Tragický scénář působí, jako by byl adaptací tisícistranné knihy - nekončící zástup postav a linií, usledovatelné jen při absolutní rezignaci na snahu chápat přítomnost postav na daných místech, jejich motivace a jejich záměry. Občasné vykřiknutí povědomého jména fakt není nic, co by mě mohlo zajímat. Neskonale unylý film, který má v rukou schopný režisér bez fantazie a scenáristka, která nezvládá základy řemesla.A má to dvě a čtvrt hodiny. Musím říct, že jsem si během projekce na svých hodinkách všiml úplně nových detailů. (14.11.2018)