Panna a netvor

K tomuto snímku jsem si našla cestu až jako dospělá, když jsem byla malá copatá, nelíbil se mi, připadal mi příliš strašidelný a nesmírně krutý.. Dnešníma očima to vnímám už trochu jinak, umím si v tom najít to, co je i pro mě, co dokážu prožít a procítit.. Zdena Studenková a Vlastimil Harapes jsou hezký filmový pár (na chvíli), ty sestry Jana Brejchová a Zuzana Kocúriková jsou ohromné dračice, no a pana Vosky je mi vždycky líto celý film.. Za zmínku stojí nepochybně působivá hudba Petra Hapky, která je v samotném závěru nádherná.. (25.12.2023)

Nejsem si jist, jak moc je Panna a netvor od Juraje Herze pohádka. Spíš bych řekl, že se jedná o hodně slušný, a chvílemi i dost drsný, fantasy. Pokud se ale kohokoliv staršího, než jsem já, zeptám na nejlepší verzi této pohádky, každý bude mít v podstatě jasno. Ta s Harapesem...a já se vlastně vůbec nedivím. (28.12.2018)

Koukám, že jsem nějak zapomněl ohodnotit tuto záležitost... Viděno po letech, zážitky jsou čerstvé tak směle do toho. Pohádka nebo horor? :-) Těžko říci. Ten úvod je vskutku nepohádkový. Ale není se co divit, když to točil Juraj Herz že? :-). Příběhu strašně pomohly kulisy opuštěného neudržovaného panského sídla. Jen stěží věřit tomu, že šlo o kulisy postavené výhradně pro natáčení filmu. No a samozřejmě je tu ještě hapka se svojí podmanivou hudbou. Ústřední melodi si myslím vybaví každý a to nemusí být ani fanoušek jeho filmových skladeb. Jediné co mi s odstupem času trochu na filmu vadí je naondulovaný Harapes s trvalou. žeů daň doby a tehdejší módy. Jak řeklo potomstvo, hečí byl princ jako netvor :-) což mně rozsekalo :-)))). Dávám za 4 v močálech uštvané laně. * * * * (05.11.2020)

Pošetilý předpoklad, že pohádky jsou primárně - až prioritně - určeny dětem, mýtus o mýtu, který byl vytvořen až mladší dobou (zhruba na přelomu XIX. a XX. století), je čas od času pro svou viditelnou profláklost skutečností až profackováván. Pohádky byly vždy všechny s tím dodatkem, že se někdy se svým zaměřením přechylovaly buď jedním, nebo druhým směrem, tj. i k dětem, i k dospělým. PANNA je nadto víc než pohádkovou zmravňující a zživotěnou jinotajnou mravní tezí. Bez kontaktu se skutečností není ani názor Radka 99 o žánrových přesazích tohoto trans- i supraevropsky rozšířeného příběhu-tématu. Látka, která je takto vymezena, je ošidně až mámivě vícesečnou šancí. Mnohé usnadňuje, mnohé skrývá; je nesnadnou snadností. Dědictví vlny šedesátých let a šťastný námět, vzdálený svým bezprostředním směřováním případnému nedobrému "zájmu" dobové cenzury, nabídl v tomto ohledu mimořádnou šanci. Nad Hrubínovým adaptačním základem se sešli dva povolaní. Režisér a spoluscénárista Juraj Herz a jeden z nejlepších barrandovských scénaristů předlistopadové éry Ota Hofman. Osobité, v jednotlivostech až překvapivé herecké obsazení doplnilo scénáristické ozvláštnění příběhu o další rozměr až nečekaně kvalitní interpretační kreativity. Výsledek stojí za to: vznikl jeden z nejosobitějších a současně z nejlidštějších příběhů normalizační éry - jakýsi vážnější pandán ke TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU - spolu s tehdy novým slovenským hereckým objevem: Zdenu Studénkovou. Tento objev zůstává objevným i dnes, jen tehdejším objevům přibylo na letech, na zkušenosti a na zralosti. Ale příběh, který ztělesnili, zůstává stále mladý. (05.05.2008)

Luxusní hororovou výpravu a atmosféru v polovině první střídá příjemná, ale poněkud zdlouhavá romantika v polovině druhé. Dobrá kamera, hudba, maska i výkon Zdeny Studenkové. Odstartovat pohádku podříznutím několika zvířat a naznačením sexu byl rozhodně originální přístup. A co tam při té lovecké scéně dělá ten jelínek za stunty... (06.10.2015)