Mrtvý lidi (E03)

Moc dobrý, zatím jednoznačně nejlepší díl. A to i přesto, že se vlastně skoro nic nevyšetřuje. Ale podání festivalu politické písně je dokonalé, a to od ředitele festivalu, přes závadovou mládež, až po kapelu Sloky v čele s démonickým Lubošem Nováčkem. A do toho všeho Neužil s Trojanem práskají ty svoje sarkastické poznámky - super. (18.01.2017)

Zatím rozhodně nejlepší díl. Zápletka byla tak neuvěřitelně profláknutá, až byla geniální, navíc obohacená o neuvěřitelnou partu esenbáků, kteří z toho hned udělají politiku a válku ideí nebo co, a taky o Janu Plodkovou, díky níž dám možná šanci hitům osmdesátek. Není snad ani nutno zmiňovat, že ani jeden z herců nebyl zklamáním, hlavně se mi líbili Taclík a Budař, a taky Doležalová byla skvělá. Nevím co říct, prostě paráda! Čest. (16.01.2017)

"Večer zahrajem tak, že se z toho posere celej Severočeskej uhelnej revír." Kroky jsem poslouchal vždy jen na recesistických akcích, ale Sloky to je jiná. Jejich vyznání o tom, že mají radši lásku nežli bombu by Festival politické písně v Sokolově ozdobilo i v současnosti. Ano, já žádám obnovení tohoto festivalu, který sice ani v 80-tých letech nikoho nezajímal, ale měl své kouzlo. Pochází totiž z doby, kdy všechno patřilo všem a já děkuju za připomenutí, že i já jsem tím pádem kdysi býval spoluvlastníkem velkorypadla. Tohle mě zkrátka bavilo a nejúžasnější bylo sledovat Klementa, jak uděluje důtku. To byla učebnicová lahůdka. (20.01.2017)

V tejto epizóde sa spieva, spieva sa dobre, takže je o niečo veselšia. Vražda sa nekoná, iba pravdepodobný pokus o ňu, a jej spojenie s reálnym svetom bolo výborné, že ma až mrazilo. Doktorka Judit je sympatická stále viac, smerovanie vzťahu sa zdá jasné. Výborná skupina Sloky a tie piesne ako sú politické a trápne, tak sú vtipné. –––– Ne, bombu ne. To radši lásku, jeminé. Ne, bombu ne, pane Regane. –––– Člověk je v pohodě, když se naučí brát věci, jak jsou. (16.01.2017)

60% — Sloky Luboše Nováčka alias Kroky Františka Janečka a Jana Plodková předvádějící „choreografii“ Markéty Muchové, to bylo dobré. Líbila se mi i ta mírová píseň „Né, bombu né, to radši lásku, jémine!“, protože podobné umělecké hodnoty tehdy opravdu vznikaly. A ten pokrokový Kanaďan měl být Američan Dean Reed? Na druhou stranu — jestliže jsem někde před uvedením četl, že seriál nechtěl být sentimentem ve stylu retro jako třeba Vyprávěj, ale že chtěl ukázat tehdejší dobu ve své syrovosti, musím říct, že se veze spíše na vlně parodie. Tu lepší, tu horší, ale pořád je to parodie a nikoliv ukázka reality. Neumím si představit, že by v roce 1982 někdo, byť vyšší důstojník SNB, pronesl v rozhovoru se svým podřízeným něco ve smyslu „Mluvte slušně, nepřítel naslouchá“. Minulost (rozuměj rok 1982) a současnost (rok 2017) se nám opět trochu prolnuly, uvidíme, jak se seriál bude vyvíjet dál, a hlavně, jak to celé skončí. (17.01.2017)