Mrtvý lidi (E03)

Zatím rozhodně nejlepší díl. Zápletka byla tak neuvěřitelně profláknutá, až byla geniální, navíc obohacená o neuvěřitelnou partu esenbáků, kteří z toho hned udělají politiku a válku ideí nebo co, a taky o Janu Plodkovou, díky níž dám možná šanci hitům osmdesátek. Není snad ani nutno zmiňovat, že ani jeden z herců nebyl zklamáním, hlavně se mi líbili Taclík a Budař, a taky Doležalová byla skvělá. Nevím co říct, prostě paráda! Čest. (16.01.2017)

"Večer zahrajem tak, že se z toho posere celej Severočeskej uhelnej revír." Kroky jsem poslouchal vždy jen na recesistických akcích, ale Sloky to je jiná. Jejich vyznání o tom, že mají radši lásku nežli bombu by Festival politické písně v Sokolově ozdobilo i v současnosti. Ano, já žádám obnovení tohoto festivalu, který sice ani v 80-tých letech nikoho nezajímal, ale měl své kouzlo. Pochází totiž z doby, kdy všechno patřilo všem a já děkuju za připomenutí, že i já jsem tím pádem kdysi býval spoluvlastníkem velkorypadla. Tohle mě zkrátka bavilo a nejúžasnější bylo sledovat Klementa, jak uděluje důtku. To byla učebnicová lahůdka. (20.01.2017)

V tejto epizóde sa spieva, spieva sa dobre, takže je o niečo veselšia. Vražda sa nekoná, iba pravdepodobný pokus o ňu, a jej spojenie s reálnym svetom bolo výborné, že ma až mrazilo. Doktorka Judit je sympatická stále viac, smerovanie vzťahu sa zdá jasné. Výborná skupina Sloky a tie piesne ako sú politické a trápne, tak sú vtipné. –––– Ne, bombu ne. To radši lásku, jeminé. Ne, bombu ne, pane Regane. –––– Člověk je v pohodě, když se naučí brát věci, jak jsou. (16.01.2017)

Nemám ve zvyku hodnotit seriál, dokud nevidím celý nebo alespoň převážnou část. Tentokrát udělám výjimku a vychválím tuto epizodu, která ani nebyla tolik kriminálkou, jako spíš parádním retrem na vyhraněné téma s humornou nadsázkou. Ač to tak vypadalo, nevraždilo se zde a ani to nebyl záměr. Sám jsem kdysi na jevišti zažil, jak se basák začal s kytarou svíjet po zemi, publikum jásalo a pohotový chlápek v zákulisí vytrhl prodlužku ze zásuvky. Příčina? Domácí kopie zahraničního zesilovače vyslala do kytary 220 V. To ovšem nebyl problém aparatury zde lehce zamaskované kapely Kroky Františka Janečka, kterého fantasticky předvedl Taclík. Festival polické písně, "závadová mládež", "ta druhá policie" (StB), to vše existovalo a pamětníci té doby děkují za to hudební téma. Další vychytávkou byla účast pokrokového kanadského zpěváka, kterým měl zřejmě být Dean Reed. Kriminalista Marvan v tomto díle potkává své mladé rodiče a asi si uvědomuje, že nebyli vždycky "špatní", že žili svůj současný život naplno a správně rebelsky. Jedním ze vtipných momentů bylo, když bubeník říká, že už baby ani moc neloví, že fanynky stejně jen civí na ty vpředu (kytary) a na něj do pozadí nevidí, ale je jich tolik, že pak na něj vždycky nějaká odpadlá zbyde. A později, potom když kytarista pošle fanynku do hajzlu, je možno v záběru na taneční parket letmo zahlédnout, jak s ní bubeník tančí. Třešničkou na dortu je hudba k závěrečným titulkům: Čajovna od Radima Hladíka a Blue Effect. (18.01.2017)

Díl přeci jen hodně vzdálený dnešní době. Naši hrdinové jsou pracovně pozváni na festival politické písně v místě bydliště Marvanových rodičů (Sokolov). Veřejná bezpečnost má chránit jakéhosi kytaristu, kterému je vyhrožováno smrtí nápisem na zdi. Důležitější však je, že hlavní hrdina přímo potkává své budoucí rodiče ještě ve stavu jejich zamilovanosti a pomalu se zaplétá do osudu svých předků. Díl neskutečně pomalý, bez zásadnějšího vtipu i pointy. Zaujal jedině Klement se svými hláškami. Rozhodně slabší než předchozí dva díly. (20.01.2017)