Krátký film o zabíjení

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Po Kubrickově Mechanickém pomeranči asi druhý nejlepší snímek o násilí, co jsem viděl. Takhle nějak si představuju opravdu hluboký film - můžete o něm debatovat třeba měsíc a stejně neřeknete úplně všechno. Já blbec jsem si ho pustil v noci a pak jsem nemohl spát, musel jsem o tom pořád přemýšlet. Jak už tu někteří komentátoři poznamenali, nejlepší na tom je, že Kieslowski vám nenutí žádný svůj názor. Neříká kdo je zlý a kdo je dobrý, kdo má pravdu a kdo se mýlí; to si musí ujasnit divák sám. Proto mám radši nezávislou kinematografii než všeobecně uznávané trháky typu Forrest Gump nebo Zelená míle, kde vám tvůrci jasně nalinkují, komu máte držet palce a koho máte nesnášet. (24.03.2008)

Kieslowski nakrútil síce krátky, ale mimoriadne pútavý film na tému zločinu a trestu. Na začiatku sa stretávame s citovo úplne vyprahnutým jednoduchým mladíkom, sympatie nevzbudzujúcim taxikárom a profesionálne neukotveným advokátom, ktorých osudy sa zakrátko pretnú. Hudba, kamera a bezútešné socialistické exteriéry výborne navodzujú atmosféru napätého očakávania. Keďže ide o zločin a trest a nie o klasické krimi, celá pasáž pátrania a usvedčovania je síce netradične, ale odôvodnene vypustená. Pasáž o treste už nesie znaky Kieslowského postoja k absolútnemu trestu. Divák odchovaný americkými filmami z prostredia väzníc musí doširoka otvárať oči nad amatérskou popravou na poľský spôsob. Jej účelom je iba získať ďalších prívržencov na stranu doživotného zaopatrenia vrahov. Pseudohumanisti pištiaci po zrušení trestu smrti alebo aspoň zabezpečení bezbolestnosti pre popravovaných zrejme trpia demenciou Alzheimerovského typu, pretože pár minút po dokonanej brutálnej vražde sú schopní posudzovať štátne zabíjanie izolovane od dôvodov, ktoré štátny aparát pre takéto naloženie s vrahom mal. Ale napriek mojim výhradám k odmietačom trestu smrti ide o mimoriadny, dobre vystavaný film, ktorý úspornými prostriedkami dokáže navodiť úžasnú atmosféru. (13.11.2013)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

Na film jsem koukal v neděli večer...Totální imbecilita:-) Depresivní nálada na mne při závěrečných titulcích dopadla silou asijského tsunami;-) Film je bezesporu kontroverzní, režisér a scénárista v jedné osobě řeší, zda je oprávněné vraždit z pozice vyšší morálky. Tedy zda je etické, aby společnost měla právo trestat vraždu vraždou. Na můj vkus je autor k osobě vraha až moc vstřícný...Ve snaze co nejvíc obhájit hl. ideu filmu. Vraha rozebírá a dává mu příběhem "s loukou" jisté alibi...S tím se já ale nemohu ztotožnit, nesouhlasím s takovým přístupem. O dost více se mi líbí vykreslení postavy advokáta, který se lidsky smiřuje se svým údělem v společnosti. Obtížně se vyrovnává s osudem klienta, jelikož se cítí součástí systému, který mladého vraha posílá na smrt. Pocity viny, pocity zmaru umocněné silným náboženským vlivem, který na věřící a polskou společnost klade nároky. Nároky, které se se zákonným trestem smrti naprosto neslučují. Mimořádně zajímavý silný film...Mistrně natočený, používající pro vytvoření specifické atmosféry speciální čočky a barevné filtry + přechody. 90% EDIT: Po druhém shlédnutí a shlédnutí "konkurence" Dva muži ve městě smekám před Kieslowským klobouk a zvedám na 5 hvězd. (15.10.2007)