Stanfordský vězeňský experiment

Veľmi dobrý film, ale na podcenenú verziu z roku 2010 a fantastického Whitakera to nemá, verziu 2001 som zatiaľ nevidel. V tejto tretej verzii toho istého námetu však je určite oveľa lepšie zachovaná pôvodná atmosféra sedemdesiatych rokov a rovnako tak dobre poukazuje na to, že stačí ľuďom vnútiť nejaké role a ochotne ju plnia. Vlastne dnes vidíme v plandémii to isté. Ovčinec. (29.11.2021)

Stát je něco jako takovej Stanfordskej vězeňskej experiment v trochu většim měřítku. Taky nesmyslně soustřeďuje moc do rukou různých random pohůnků, kteří se s ní vyrovnávaj úměrně svý inteligenci a míře empatie. Film pro mě už aspoň s jednou papričkou na škále #silnýnažaludek (80%) (21.11.2021)

Když to srovnám s německou verzí z roku 2001, tak tohle je jen slabý odvar. Šikana na mě nepůsobila až tak moc šikanózně, herci nebyli příliš přesvědčiví a vypjatá atmosféra mi tu chyběla úplně. Pár slušných momentů se tu určitě našlo, solidní úroveň měly konverzace ze zákulisí, ale celkově je film pro měl velkým zklamáním. 50% (10.12.2015)

Nejpozoruhodnějšími bývají ty filmy, na které narazíte absolutní náhodou, neznáte je ani pět minut a už je vám jasno, že jsou vaší volbou pro onen den. Tím se stal i zhola neviditelný The Stanford Prison Experiment, který věrně zobrazuje jeden z nejkontroverznějších počinů v historii novodobé psychologie, ačkoliv já patřím do té masy jedinců, kteří o něm nikdy neslyšeli. Tenhle filmařský kousek rozhodně nemůžu doporučit fanouškům akční jízdy, kteří se mohli touto tématikou zjevně pokochat v obdobném Experimentu z roku 2010, který ovšem prý pouze převzal inspiraci ze skutečného příběhu. Tohle je až krutě autentické psychologické drama, důvěrně zachycující nátlak na lidskou mysl a duši. Plné velmi důvěryhodných postav i vědeckých hříček, jež dokonale doplňují napětí celého filmu. V neposlední řadě jsem konečně po letech také přišel na chuť Ezru Millerovi. (10.02.2018)

Karl Vandy: Ľahko je povedať: „Och, ja by som tak nekonal“, ale nevieš. To je, to je pravda. Nevieš. Ale ja teraz viem, čoho som schopný, a to ma zraňuje. Experiment, ktorý chcel skúmať ľudské správanie, vlastne len ukázal, čoho sme schopní. Stotožnenie sa s postavou, do ktorej boli títo mladíci obsadení, nadobudlo rozmery, o ktorých dr. Zimbardo na začiatku nemal tušenie. Dôvody, prečo takto reagovali, nie sú objasnené, ale film je akýmsi mementom aj pre nás ostatných, že do svojich „rolí“ sa môžeme príliš hlboko ponoriť. A možno si divák položí otázku, či toto nie je príčinou, že vo všetkých podivuhodných režimoch sa našli ľudia, ktorí nasledovali vodcu ako slepé stádo. (20.03.2021)