Volyň

Strašlivý masakr pouze pro silné povahy. Přičemž tak 2/3 z těch silných povah zdaleka nejsou tak silné, jak si myslely. (12.02.2022)

"Všechny národy bratry jsou. Všichni mají právo žít a usilovat o blaho svého lidu. Je ale hluboce mylné a nesprávné když se někdo snaží oddělit blahobyt od slušnosti. Svět je nakažen nadmíru přehnanou oddaností své vlasti a svému národu. Tato oddanost se dá změřit mírou nenávisti vůči ostatním národům." (22.09.2022)

Sáhodlouhý začátek, kde se setkáváte s hlavními postavami, ale pokud vydržíte, tak za polovinou vlastně ani nechápete co jste si to pustily za mrazivě brutální film. U závěrečných titulků sedíte jako opaření a nemůžete si srovnat v hlavě, jak tohle lidi můžou dělat lidem, přičemž vám z toho bude opravdu nepříjemně na duši. (10.04.2017)

Homo homini lupus. Neskutečně silný film, který vás zasáhne až do morku kostí. Etnický konflikt mezi Poláky a Ukrajinci u nás není moc známý. O to větší bude asi pro mnohé šok, co se tam dělo. Jatka taková, že vojáci Wehrmachtu působí v tom šílenství jako oáza klidu, a to i když nic nekonají, do ničeho se nemíchají a jen přihlížejí. . Nabízí se srovnání s Jdi a dívej se (Idi i smotri, SSSR 1985). Wolyň je ale mnohem nelítostnější k divákovi. Je až s podivem, že těch největších zvěrtev se mezi sebou dopouští národy, mezi kterými není až tak veliký rozdíl. Zkuste se zeptat průměrného Čecha na rozídl mezi Polákem a Ukrajincem? Možná v tom, že se každý jinak křižuje. Jaký je rozdíl mezi Srbem a Chorvatem? Taky jen ten, že jeden je katolík a druhý pravoslavný. A také se tam děly věci, o kterých ani nechcete vědět. Otrlejší si mohou něco přečíst o chorvatském koncentračním táboře Jasenovac z druhé světové války. Jaký je rozdíl mezi Hutuem a Tutsiem ve Rwandě? Jen ten, že jedni jsou rolníci a druzí pastevci. A takových etnicko-nacionalistických konfliktů, do kterých se zamíchá i náboženství, bychom v historii našli spousty, a nemusíme chodit daleko, Severoirský Belfast by taky mohl vyprávět. Vlastenectví je hezká věc, ale přehnaný nacionalismus vede do pekel. Možná budete po shlédnutí i litovat, že jste si film vůbec pouštěli, ale takové věci je prostě potřeba si připomínat. Už proto, že lidé jsou nepoučitelní. (18.04.2017)

Velmi naturalistický film o zlu nacionalismu. Z jakékoli strany. (08.10.2016)

Poslednú pol hodinu filmu som videla len matne, zrýchlene a s privretými očami. Zverstvá, páchané bez akéhokoľvek pocitu viny, na základe „kritérií“, ktoré ani pri najväčšej snahe nejde pochopiť, sa predýchavajú ťažko. Najhoršie však je, že sa vôbec nejedná o ojedinelý úsek dejín ľudstva, ktorý by stál nad nami ako memento. Zostala tak len bezmocná túžba vliať bezcitným ľuďom svedomie a súcit. Samotný film je natočený s prehľadom, pozvoľným gradovaním a krutou realistickosťou. (19.04.2017)

Trošku pomalejší, ale o to působivější historický film, ve kterém sledujeme průběh druhé světové války v Polsku nikoliv z pohledu vojáků, ale z pohledu mladé vesnické dívky. Kamera je parádní, stejně tak hudba a herecké výkony. I přesto, že se film neodehrává na frontě, si tvůrci nebrali servítky a prezentují opravdu naturalistické a krvavé výjevy, ze kterých mi nebylo moc hej. Sám za sebe můžu říct, že jsem se u sledování snímku vůbec nenudil a naopak jsem byl neustále napjat, co bude dál – zápletka je zde poměrně rozvětvená a nepředvídatelná. Jen málokterý film ve mně za poslední dobu tolik rezonoval, jako tento. 5* (9/10) (10.06.2017)

Film z cyklu Festival otrlého diváka. Neměl by se na něj dívat nikdo, kdo nemá z hlediska naturalismu natrénováno na Gibsonovi nebo úchylech typu Pasolini nebo Zahler. Možná bych se nebál postupně začít u podobného snímku Idi i smotri (který mi přišel méně šílený, než Volyň). _____ Film nemá nic společného se slaďoučkýma a směšnýma hollywoodskýma filmama emerickou optikou o východní frontě či partyzánech, funguje jako reálná sonda do života v podstatě i našich předků. Natočil jej Polák a na Ukrajině je dodnes zakázán (no comment), a já jsem velmi rád, že mezi ČR a Ukrajinou je dlouhý špunt jménem Slovensko (kterého, protože spolu máme "dospělý" vztah na úrovni, naopak velmi lituji). Jedná se o "válečnou road movie" matky, za kterou se postupně batolí až capká malé děcko (které postupně přijde o 1 vlastního a 2 nevlastní otce, aniž by bylo z filmu zcela jasné, kdo je biologickým otcem). _____ Matka předčasně dospívá z naivní blbky, protože se v krátkém časovém úseku musí vyrovnat s: majetkovým sňatkem, nacisty (ti jsou poměrně v pohodě, protože jejich zabíjení má řád, je předvídatelné a nemučí), bolševiky (+rozkulačení), banderovci. Počet žijících lidí v sociálním kruhu rodiny se s postupem války stále zmenšuje až nakonec není kam utíkat. _____ Film je ukázkovým mementem, proč na pořádně nevymezeném prostoru nemůže dlouhodobě pospolu žít více odlišných národností a kultur vzájemně velmi dlouho znesvářených. Z pouhých komentářů pod trailerem na Youtube navíc zřetelně vyplývá, že máme možná za sebou jen poločas, protože se ten problém bude velmi pravděpodobně "řešit" v příští válce (která určitě přijde), tedy v nejbližším období chaosu a bezpráví. _____ Přitom je to jen pár hodin cesty autem, velmi znepokojivé. Posledních 30 minut filmu je naprostý zmar a maras, podpořený fakt obskurními ambienty. (14.12.2018)

skoro bych nevěřila, že přes dvě hodiny dlouhej polskej film o druhý světový (víceméně) bude tak sugestivní, že mi to celý v hlavě šrotuje už třetí den. horor. a horor. a horor. kterej si v celý svý hrůze vůbec nelibuje, protože tohle se prostě fakt. doprdele. stalo. v životě jsem v jednom "válečným" filmu neviděla tolik zrůdných způsobů zabití, a přitom se necítím, že by mi jen cpali do hlavy morbidní výjevy. i poklidnější záběry života na takový multikulti vesnici v takový době stojí za pozornost. stopáž mi přijde naprosto přiměřená všemu, co nám smarzowski ukazuje, proplétá dohromady, dovysvětluje, staví v kontrast. postoj ukrajiny k tomuhle snímku nikdy nepochopim, protože rozhodně nepracuje jen s jednou stranou mince. asi se jim nechtělo měnit cedule "banderova" na jedný kyjevský třídě, když tam byly teprv pár měsíců. a já se na víc konzistentní komentář momentálně nezmůžu. (29.10.2019)

Žádný příběh, pouze vykreslení surovosti a animality zfanatizovaných bláznů. Odporné a nechutné - fakta neznám, takže těžko usuzovat, jaká byla realita. Film očividně zaměřený proti nacionalismu, i když zde opět hrál roli spíše extremismus, šovinismus a militarismus. Láska k vlastnímu národu neimplikuje nenávist k národům ostatním. Válka očividně jen odkrývá v lidech to nejhorší a válkychtivým bláznům není proti srsti žádný typ propagandy. (29.02.2020)

Perfektní, naturalistický snímek o tom, čeho všeho jsou lidi schopní, jaká zvěrstva páchají jeden druhému, když mají tu možnost. Nenávist vede k válce a válka, byť pro ty nejušlechtilejší cíle je vždycky stejná. (08.11.2020)

"To nie ludzie, to zwierzęta."     Nervydrásajúca vojnová dráma, ktorá by sa pokojne dala zaradiť aj do žánru horor, nebyť toho, že je tak desivo skutočná. Sledujeme tu príbeh sympatickej hlavnej hrdinky Zosie (výborná Michalina Łabacz) z malej volynskej dedinky, v ktorom si ona a jej krajania (najmä tí nesprávneho pôvodu, či názoru) prejdú v priebehu niekoľkých rokov doslova peklom. Príbeh ohromujúci a ťažko uveriteľný, v ktorom sa každú chvíľu mení sila, ktorá práve rozosieva teror. Za Rusov mizne množstvo (nepohodlných) ľudí v transportoch, za nacistov sa zase nemilosrdne vraždia tí, ktorí si "vybrali" tú nesprávnu rasu (hlavne židia a tí, ktorí im pomáhajú). To všetko je však iba slabý odvar v porovnaní s tým, aké odporné zverstvá napokon páchajú domáci Ukrajinci. Títo "Slava Ukraïni!" banderovci, sadisticky vraždiaci v mene národa, boha, Hitlera, či kieho ďasa ešte, sú hádam tie najodpornejšie a najprimitívnejšie kreatúry, aké si len človek dokáže predstaviť. Situácia je ku koncu filmu už tak vyhrotená, že dochádza k až absurdným scénam: Zosia hľadajúca ochranu u nemeckých vojakov, Zosia unikajúca pred smrťou rukami vlastných ľudí (Poliaci v odvetnom ťažení). Film je nesmierne silný v tom, ako autenticky dokáže všetko podať, ako živo pôsobia jednotlivé jeho postavy. Úžasné sú napr. tie ukážky miestneho folklóru, ľudových zvykov, či spôsobu života - to všetko nám je, spoločne s oboma slovanskými jazykmi, veľmi blízke. A napokon nemôžem nespomenúť výbornú hudbu (záverečné titulky!) a skvelú kameru, ktorá vytvára nesmierne sugestívne obrazy (najmä tie mĺkve obrazy hrdinky s dieťaťom v závere). Neskutočne pôsobivé memento o nezmyselnej ľudskej nenávisti, jeden z mojich najsilnejších filmových zážitkov vôbec - takto nejako si predstavujem peklo na Zemi.     "Svet je nakazený bezuzdnou oddanosťou k vlasti, k svojmu národu a meradlom takejto oddanosti je sila nenávisti voči iným národom." (27.06.2023)

Polský historický film v řadě ( dal jsem si týden polského filmu ) o neskutečně drsné historii vztahu Poláků vs. Ukrajinců 1939-1945 a který mne utvrzuje,že polská kinematografie nám ujíždí o víc než parník. Reflexe vlastní historie včetně brutalit, která je tady v kratších časových intervalech dávkována šokově ( možná přes čáru stahování z kůže, rozpárání těhotné, zabalení dítěte do snopů slámy a zapálení - nejvíc mne šokovalo že ti lidé neumírali třeba jen zabitím ale i rafinovaným trýzněním.) Polsko je větší, dává víc peněz na podporu kinematografie, ale i tak je mi líto, když srovnám nejdražší český film Lída Baarová ( úplně nejsem nějaký jeho odpůrce ) s dražším polským filmem Město 44 tak to srovnání je naprosto drtivé v neprospěch českého filmu jako celku. A takových historických drahých pecek promakanější po technické stránce mají Poláci několik do roka. ( Běž chlapče běž) (03.03.2017)

Film se mi svým stylem a záměrem nelíbil. V podstatě se jedná o sled hrůz, které se dějí kolem hlavní hrdinky propojující směsici záměrně šokujících a vyhrocených scén, mající za úkol nejen šokovat, ale i divákovi poskytnout poněkud jednostranný pohled (čímž nechci tvrdit, že se tyto věci neděly). Dohromady to však vůbec nefunguje, postavy jsou odosobněné, nesympatické a celkově je film neuvěřitelně natáhnutý. Jakkoliv je dobře, že film vznikl a připomíná tyto polozapomenuté hrůzy nemohl jsem se zbavit dojmu, že vznikl na objednávku. (14.06.2017)

Skvěle natočený. Ale jinak to je hrůza co si ti lidé museli všechno vytrpět. Lidský bestie měly totiž příležitost utrhnout se ze řetězu. Hnus. Ale hlavně, že se nám pořád vyčítají Sudety... (21.09.2017)

Nebýt té vysilující etnografické předehry dal bych i pět hvězd. Na začátku jsem ale měl pocit jako bych tu ukvílenou svatbu sledoval v reálném čase. (12.10.2017)

Pravděpodobně dosavadní filmový vrchol Wojciecha Smarzowskiho! V takto kvalitní zpracování jsem doufal, Volyň je dokonalou "rekonstrukcí" jedné velké genocidy. Vše začíná hned v úvodní scéně, která by se někomu mohla zdát zbytečná, ale tak tomu rozhodně není. Ve šťastné chvilce Heleny zažívá Zoša chvíli velmi nešťastnou, už zde jsou vidět problémové mezilidské vztahy a hovory o lepších zítřcích a především je zde spousta krásných písní a tradic, tradic které budou v závěru filmu nečekaně připomenuty. Svatba je scénou, která značně naznačí veškeré budoucí dění. Smarzowski vypráví příběh podobným stylem, jako byl vyprávěn ve filmu Jdi a dívej se... těžce zkoušenou hlavní hrdinkou je tu polská dívka Zoša, kterou dokonale ztvárnila Michalina Łabacz. V jedné oblasti, nebo spíše v několika vesnicích zažívá a vidí všechny hrůzy války, aby konec ještě přitvrdil a přinesl to očekávané. I přes velkou náročnost tématu, má film do detailu propracovaný a především nestranný scénář, o nějž se postaral samozřejmě Wojciech Smarzowski. Ke spolupráci pozval již známé, o hudbu se postaral Mikołaj Trzaska a za kamerou stál Piotr Sobociński. O posledním jmenovaném ještě uslyšíme, kamerové kompozice jsou úchvatné. Stejně tak je na tom i hudba, která vhodně doplňuje a v závěru děsí - jakoby obraz nestačil. Jsou to čtyři dny, co jsem Volyň viděl a stále nad ním musím přemýšlet. Já viděl pouze film, i když velice reálný, ale jak se asi žilo lidem, co přežili? 95% (19.11.2017)

Takhle syrový film jsem za celý svůj život snad neviděl a že mám nakoukánu většinu historických, válečných a podobně laděných filmů. Obrovská syrovost prostupuje celý děj filmu, který ukazuje vztah na území dnešní Ukrajiny, kde vedle sebe žilo několik rozdílných etnik - polské, židovské a ukrajinské a v době druhé světové války se stalo toto území krutým bojištěm právě těchto znesvářených stran. Usekané nohy a ruce, upalování za živa a podobné krutosti jsou na denním pořádku a je jedno jestli pod rukou Ukrajinců, Poláků, Wehrmachtu či Rudé armády. Scéna masakru vesnice je opravdu jen pro silné povahy a rozhodně nedoporučuji pro lidi se slabším žaludkem. Území smrti kde na každém rohu leží rozsekaná mrtvola nebo je plná studna mrtvých poláků, které popravili Banderovci je důvodem, proč dnes mají Poláci názor na Ukrajince takový jaký mají a nikdy se tyto národy nespřátelí. Je s podivem, že ve filmu vidíte rádi disciplinovanou jednotku Wehrmachtu, která v jiných filmech budí strach a hrůza a zde přivádí aspoň malý klid před běsnícími ukrajinskými nacionalisty. Tenhle film je jedna velká etnická vraždící scenérie bez chvilky oddechu. Nevím myslím, že jsem poměrně otrlý divák, ale tohle je prostě moc. (23.11.2017)

Okupace ve 26 obrazech + Jdi a dívej se x kladná hodnota rozdílu mezi koeficienty divácké otrlosti v současnosti a v době před třiceti lety = Volyň. Není to film na příjemně strávené odpoledne nebo večer, nesmyslná brutalita je tu všudypřítomná a způsobuje skoro až fyzickou nevolnost... ale film je to dokonalý v tom, co a jakými uměleckými prostředky chce - a to velmi úspěšně - sdělit. Některé obrazy Hieronyma Bosche, Franciska de Goyi nebo Francise Bacona taky nejsou žádná idylka, podobně jako Baudelairova báseň Mršina. A přesto jsou krásné. (20.09.2018)

Ten film to masakra! Nie amerikańske ale właśnie ten film jest chyba nabrutalniejszy ze wszystkich... Jestem polakiem wiec na mie zadziałało atmosfera i surowościa.. No a česky- něco tak brutálního jsem ještě neviděl, mrtvoly bez noh, ruck, roztržené vejpůl a vše ukázáno bez skrupulí, v americe by to mělo rating NC17.. Zároveň je film velmi smutný až tragický a taky si na nic nehraje, není tu žádný zbytečný patos ani vzpomínky, nic, jen jedno přímočaré vyprávění skutečného příběhu, ze kterého mrazí...95% (07.04.2021)