The Man Who Knew Too Much
Muž, ktorý vedel priveľa
Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrají:
James Stewart, Doris Day, Brenda De Banzie, Bernard Miles, Ralph Truman, Alan Mowbray, Hillary Brooke, Reggie Nalder, Yves Brainville, Christopher Olsen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ben a Jo MacKennovi se synem Hankem si užívají prázdnin v Maroku. Poté, co v jednom marakéšském obchodě zemře v Benově náruči francouzský špión, dozvídají se, že jejich syn byl unesen do Anglie. Než se oba manželé nadějí, jsou až po uši zamotaní do mezinárodní špionáže, vražd a teroru. Jak se postupně snaží zjistit pravdu, jejich životy visí na vlásku, zatímco se blíží vyvrcholení v dnes již slavné mrazivé scéně v londýnské Royal Albert Hall. Tímto remakem vlastního filmu se stejným názvem z roku 1934 chtěl Hitchcock původní verzi překonat. Dnes již světoznámá píseň Qué Sera Sera, použita v jedné vypjaté scéně, byla v roce 1956 oceněna Oscarem za nejlepší skladbu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (196)
8/10 ()
Myslím že tento film musel mať alfred veľmi rád keď si sám spravil remake vo farebnom ešte o 20 rokov neskôr. Veľmi dobrý klasický špionážny thriler ktorý prelstil svojho predchodcu vo všetkých smeroch. Vďaka tomuto snímku, dozretosti režiséra vo veľkú režisérsku osobnosť čo zaručovalo automaticky aj "voľnejšiu nohu" si mohol Hitchock dovoliť aj to čo si v jeho predchodcovy dovoliť nemohol. ()
Velmi povedeny thriller. Jeste aby ne, kdyz se sejde takova rezisersko-herecka sestava. ()
Upřímně nevím, jestli to zařadit pod Vertigo a Na sever severozápadní linkou, nebo vedle nich, protože je to jeden z Hitchcockových nejlepších. Troufám si říct, že v mých očích překonává i Ptáky a Psycho. Asi za to můžu vděčit věčnému a nesmrtelnému Jimmy Stewartovi, který dává svým postavám civilnost, a zároveň vnitřní sílu. I když Okno do dvora mě moc nenadchlo, tak filmy od Hitchcocka s ním (a Grantem) považuju ze nejlepší. Každopádně tady k tomu přispívá ještě hodně dobře vybudovaná atmosféra. Hitchcock byl génius a nikdo mi to nevymluví. To, co dokázal s atmosférou a napětím v roce 1956 udělat, je až neuvěřitelné. Spousta dnešních filmařů s tím má problémy, ale jeho napětí budované během závěrečné půlhodiny zaslouží obdiv. Možná celkovému vyznění pomáhá i to, že hlavní hrdinové jsou manželé, a mají určité spojení, a Doris Day navíc není tak nanicovatá jako další Hitchcockovy blonďaté hrdinky. Chová se tu racionálně, její scéna, kdy přemýšlí, jestli má riskovat život syna a zachránit premiéra, je víceméně realistická a jako matka, bojující za život syna je dost uvěřitelná. ()
Hitchcock si ze svých věrných fanoušků vystřelil stejně jako L'Pool, když si stáhl na hostování Nigérijce Mosese. Prvotně jste vyvrhnuti do oblasti mezi Casablancou a Marakéšem, kde uzřete fantastického držáka hitchcockových filmů Stewarta, jež se svou hnusnou (ale všemi opěvovanou) ženou brázdí kočárem napříč písečným oceánem (a přitom má nahozený oblek samozřejmě). V Marakéši se vše soustředí pouze na nejapného syna, jež je unesen kamsi do Londýna, což způsobí pohyb národů směr ostrov pijáků horké vody s cukrem. A v této chvíli snad každý divák musí pocítit v pravém palci u levé nohy, že je to (řečeno hantýrkou pánvičkářů) zabití. Křeč trvá dalších čtyřicet minut, než za zavře opona. A právě konec by se dal charakterizovat básničkou o malé šedivé a hlavně roztomilé myšičce: Sedí myška v rohu, v pastičce má nohu. Sedí tiše, občas pípne, brzy asi chcípne. 40% ()
North by Northwest to ještě není, ale: labužnicky pomalý rozjezd, funkce hudby v ději (nejviditelněji ve scénách z Albert Hall a z ambasády, ale nejen tam) a práce se zvukem vůbec (třeba průjezd vlaku podprahově stupňující napětí při telefonátu se synem), autentický pocit z prostředí (marrakéšské uličky a tržiště jsou z nějakého důvodu přesvědčivější než podobné scenérie v kterékoli žánrovce i historickém velkofilmu) a inteligentní nadhled, s kterým Hitch na diváka nepřestává ležérně mrkat a současně beze zbytku naplňovat požadavky žánru a vršit svérázné, méně suverénním režisérem těžko napodobitelné situace a zvraty – je toho víc než dost, co se dá i po šedesáti letech vychutnávat, i když už člověk pochopitelně není tak úplně emočně stržen. ()
Krásne prepletený príbeh plný zvratov, napínavých scén a sympatických hereckých výkonov. Stredná časť možno trochu uťahaná, ale záver je opäť skvelý a part v divadle to najlepšie na celom filme. ()
Dobré, ale Hitchcock natočil lepší kousky. Vzhledem k dvouhodinové stopáži a faktu, že se v první půlce filmu vlastně nic moc nestane, to chtělo šlápnout na plyn trochu dříve. Ale poslední půlhodina je, stejně jako herci, brilantní. ()
Opět jeden z těch lepších filmů Alfreda Hitchcocka. Úžasně gradující atmosféra, jako vždy absolutně perfektní James Stewart, famózní předfinále v Royal Albert Hall (které možná mělo být finálem úplným), úžasné finále, které doprovází tóny famózní písně Qué Sera Sera (a neméně famózní zpěv Doris Day), údery činelu.... a správně zamotaná zípletka, ve které hlavní hrdina netuší, na čem je. Prostě paráda. Až na to, že stejně jako mnoho jiných Hitchových filmů je i tenhle místy až příliš utahaný, ale v tomto případě to zas tolik nevadio, protože řemeslně (a co se použití střihu, hudby, ale i dalších věcí týče) je na tom možná zdaleka nejlépe. Ale v mých očích to na plné hodnocení i tak nestačilo, ale to je čistě subjektivní názor. 85%. ()
Reprezentatívny thriller z dielne Alfreda Hitchcocka, krorý svojím stupňovaním napätia prilepí diváka ku kreslu. ()
Vidět tento film před X lety, bezkonkurenční plný počet bodů. Ale i dnes musím smeknout před atmosférou snímku, dnešní režiséři by se občas v tom ohromném úprku za efekty mohli přiučit právě od takových kousků ()
Z tohoto filmu jsem byla poměrně dost zklamána..Pro mě hodně veliký nezvyk hodnotit Hitchcockův film méně než 4mi hvězdami, ale u tohohle to jinak nejde. Tento film považuji za průměrný thriller, který se až moc snaží být moc důležitý a mám z něj pocit, že se mi neustále něčím snažil natlačit do hlavy určitý důraz na to, že je to snímek, který musí být hrozně obdivován a oslavován. Pro mě průměrné výkony, průměrné prostředí a hlavně - dlouho asi nebudu chtít slyšet píseň Qué Sera Sera.... ()
Hitch byl mistr filmu, co víc dodávat... úžasné!!! ()
(65/2017) / Jeden z tých slabších Hitchcockov 50-tych rokov, stále je ale Hitch majstrom rozprávania príbeh a svojom typickým spôsobom dokáže udržať napínavosť filmu do konca. Príbeh filmu je asi najväčšia slabina a nese sa v duchu docela bežnej kriminálky. Perfektne znovu zahral James Stewart a necháva zbytok hercov spolu s Doris Day trošku v tieni. Inak postavy sú tentokrát, pre dobro príbehu, vyslovene nemohúce, škoda. Film je natočený vtedy moderným spôsobom horizontálne na film (VistaVision). 7/10 ()
Velmi působivé zpracování jediné věty (o kameře a dramaturgii ani nemluvě), která jako citát film začíná a jako náhrobek film končí. Zdá se to být až banální, vypracovat film stojící na jediné větě a z ní vytvořit příběh, který si z ní propůjčuje svou existenci, a který žije z ní, pro ni. Příběh vsazený do rámce jediné věty jako do pout je ale vskutku svobodný, a tak je film příběhem dvou existencí, které se navzájem střetnou v pravý okamžik. Krátký úvod s orchestrem dal vzniknout větě, další vývoj pak svobodnému příběhu a až konec odsoudil příběh do područí jediné věty, existence dlouhého děje se stala majetkem jediné krátké chvilky, ale zároveň až tato chvilka darovala celému filmu jeho smysl života. Tomuto se říká umění, a právě pro tuto důkladnost v tvorbě je dnes jméno Hitchcock psáno zlatým písmem v kronikách. ()
Málokdy se divák tak nenásilně tolik ztotožňuje s hlavním hrdinou. To je pro mě hlavní devizou tohoto filmu. Výborná atmosféra, přesně vyvážená porce humoru (např. usedání k nízkému stolu v marocké "hospodě"), skvělá gradace atd. atd. Nemužu přijít na nic, co bych vytkl. ()
Zvláštny thriller o unesení chlapca a o tom, ako po ňom pátrajú rodičia... Jediné, čo by som vytkol, bola záverečná scéna s klavírom a akčná presúvačka na schodoch. Inak, je to zaujímavé, hlavne prvá časť v Maroku bola dosť dobrá. ()
Len málokto sa pokúša remakovať svoj vlastný film a Hitchcock je práve medzi nimi. Porovnávať nemôžem lebo pôvodnú verziu som nevidel. Dá sa povedať že film bol typicky Hitchcockovský i keď by sa mu zišlo trocha viacej ponurosti. Atmosféra bola napätá a zamotaný dej sa nám po kúskoch odhaľoval. Niekde v strede to celé stráca tempo, ale inak veľmi slušné. ()
Špionážní thriller podle Alfreda Hitchcocka, který je opravdový. Ne ty překombinované sračky, co se točí dnes. Film nás zavádí do dvou naprosto odlišných lokalit. Stěžejní jsou zvuky a hudba. Především napínavá pasáž v divadle a její vyvrcholení tamtéž. Hitchcock prostě umí atmosféru mistrně gradovat a umí si k tomu vybrat i vynikající a podmanivou hudbu. Jedno z vynikajících děl. ()
Jedným slovom, výborný Hitchcock. Neviem, čo viac k tomu napísať, tento film treba vidieť. Plus nádherná pesnička Qué sera sera. Dlho som ju poznal a teraz už viem, kde vznikla :) ()