Tisícročná včela

Vsetci pouzivaju vznesene frazy typu magicko-realisticka saga, ma to halucinogennu atmosferu ..... len som si nie isty, ci uzivatelia aj sami rozumeju danym slovnym zvratom. No nic to, ak budem chciet historicky film, bol tu jeden extra talentovany rejza, volal sa Otakar Vavra, a tak veru radsej siahnem po jeho kultoch : Krakatit, Kladivo ...... Jakubisko nema na Vavru a v zivote nemal : 30 % (13.03.2013)

Ako film je Tisícročná včela oproti seriálu o niečo kompaktnejšia a zrozumiteľnejšia, kľudne môžem pridať jednu hviezdu. A možno je to aj tým, že postupne prichádzam na chuť Jakubiskovej poetike. O majstrovstve Kronera, Kvietika a Dočolomanského som nepochyboval nikdy, a boli skutočne skvelým výberom hlavných postáv. (09.05.2018)

Viděla jsem filmovou verzi (kratší než seriál, cca 160 minut) a byla jsem nadšená. Film mě vtáhl do děje, spoluprožívala jsem s jednotlivými postavami jejich životní osudy, lásky, tragédie. Vizuálně krásné, drsné tak jak drsný byl život na slovenských horách na přelomu 19. a 20. století. Život s přírodou, milostné vztahy, rivalita, souboje, politické spory... až do toho všeho vpadla válka. Nevím zda tak byl zamýšlen, ale vnímám tento film jako silnou výčitku válečným hrůzám, které vtáhnou do boje nevinné lidi, seberou jim jejich talenty, jejich osudy a lásky, jejich budoucnost... pro co vlastně? (29.07.2008)

Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* (11.04.2024)

Z dětských let jsem si z toho pamatoval podstatně víc Jozefa Krónera, Madagaskaru, jeho lásky k vínu a nepřebernou spoustu poetických obrazů. Ty jsem v tom nacházel i dnes, jen role starého Pichandy mi najednou nepřišla zdaleka tak zásadní. Prim v tom hrál Štefan Kvietik, který se mi ale ve svých padesáti letech nelíbil jako jinoch na ženění. Co naopak oceňuji, to bylo to lidské hemžení. Pan Jakubisko s tím musel mít děsně moc práce. Jistě mu to za to stálo, všechny ty příběhy v tom propletenci mají sílu a hloubku. (24.04.2022)