Přání k mání

Celkem zajímavá pohádka s hrozně hyperaktivním dějem. Některé scény se odehrají tak rychle, že by se daly přehlédnout pohým mrknutím oka. A ne že by mi děj přišel špatný, právě naopak, docela se mi líbil, jenom mi přišlo, že neustále někam spěchal. Prezentačně mi tento snímek připomíná filmy Wese Andersona, je zde spousta symetrických nehybných záběrů, podobných kompozic a daších maličkostí, které vypadají jako z filmu Grand Budapest Hotel nebo Moonrise Kingdom. Film je slušně natočený, několik scén má ale otřesný střih a jiné mají velmi nehezké close-up záběry. Herecké výkony byly většinou dobré, mladí herci ale byli trochu nekonsitentní, v některých scénách jim to šlo a v jiných zase ne. Jako celek se mi film líbí, v mnoha aspektech ale mohl být lepší. 6/10 (25.07.2022)

Retro oblíkaný a dle veškerých (retro) stereotypů vychovávaný děcka chodí na zumbu a nadávají si do dementů. Tak jo. Možná kdyby se old schoolově taky castovaly všechny ty dětský role, bylo by to sice pořád děsivě přeplácaný, ale zároveň třeba aspoň na nějaký úrovni snesitelný. Takhle se i zde pokračuje v současnym trendu dávání rolí (nejspíš protekčnim) spratkum beze špetky nadání pro herectví, ba základní frázování, a to se holt potom nedá svítit... (26.12.2017)

Co na to říct... Obrazem laciné jak nechutný Vánoční Kameňák, hereckými nevýkony ozdobené jak vánoční stromek bez větví. Neptejte se mě, proč koukám na tématicky vánoční film v červnu, svým způsobem mě Přání k mání lákalo do doby, než jsem viděl úvodní scénu s krádeží alá nízkorozpočtové sci-fi snímky na Kino Barrandov. Musím také přiznat, že jsem se k téhle frašce odhodlal z onoho patetického důvodu, abych měl zaručeno, že budu moci po delší době ohodnotit film negativně. Kreativní myšlenkové pochody mívám v komentáři spíše u zhlédnutých děl, která mě zaujala či pobavila, u 75% novodobé české tvorby bych musel být sprostý a rozhořčený a tím si zdejší vizitku kazit nehodlám. (19.06.2018)

Bez výjimky špatní dětští herci, nekonečná tragicky nesoustředěná expozice (ještě dvacet minut po začátku není jasné, o kom a o čem ten film je), svět založený na budování a potvrzování stereotypů a nekoherentní scénář (děti se jednak opíjejí a řeší koukání na zadky spolužaček, zároveň ale neironicky oslovují rodiče "maminko" a "tatínku"). Uznávám, že si filmaři vyhráli s rekvizitami víc, než je u televizních pohádek běžné (byť následný přesun do kin za nutný nepovažuju), ale jinak pozitivní pověst tohohle filmu považuju spíš za následek toho, že není tak nesnesitelný jako tradiční české pohádky, ale jen obyčejně polovičatý. 50 % (24.12.2017)

Přání k mání se odehrává ve fiktivním světě, kde se snoubí dohromady furuistický svět (ta dráha, co tam nahoře pořád jezdí) s dobou komunismu (škola obecně - od téměř jednotných uniforem přes brašny, se kterými dneska už asi ani nikoho neuvidíte), zvláštního městského systému (nejbohatší člověk snad i v zemi, který vlastní grandhotel a chce kandidovat na prezidenta - proč, nám film neřekne) a velké provánoční nálady jako z toho města v Grinchovi (není tu místo, kde by nebyla světýlka, socha Santa Clause (jo, Ježíšek tady není) nebo nějaký stromek, samozřejmě ozdobený. Postavy se chovají divně, většina z nich neumí hrát a celé provedení je takové kýčovité, aby každý záběr vypadal bohatě pro oko, což připomene Wes Andersona. Tohle je asi druhá česká napodobenina Wese, první byla Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, která je vlastně lepší jenom proto, že v ní někdo i hraje. Tady jsou herecké výkony naprosto tragické zvláště u dětských herců, kterým nevěříte ani půl slova. Jenže, když dohlédnete dál, než za všechnu barevnost, kýč a pozlátko, zjistíte, že příběh je vlastně unylá báchorka o lásce a třech, vlastně jednom přání. A celý ten příběh nám nenabídne nic jiného, než příběh o tom, jak děti dostali tři přání, zbylo jedno, pak se tam odehraje několik vztahových problémů, vypadá to, že láska je blud, abychom nakonec přišli na to, že láska je všemocná a vše končí happy endem, jak se asi dalo čekat. Kruci, tak když už makám na obrazech, tak snad vymyslím i pořádný příběh. Tohle bylo i na pohádku slabé. Slabé a hlavně neskutečně utahané. V TV okolo 65 minut bych to uvítal víc, ale 101 minut a ještě si to prosedět v kině, to fakt ne. Ani humor tu nefunguje, jelikož humor tu vzniká z toho, že někdo upadne, většinou, což se zalíbí tak milovníkům Mimoňů. Což já nejsem. Nuže, kromě zajímavých obrázků jsem se ničeho kladného nedočkal. Chápu, že šlo Karasovi asi hlavně o ty obrazy, ale já se u filmu nezajímám jenom o obalu, mě zajímá hlavně obsah. A ten byl neskutečně slabý. 1* (11.12.2018)