Světlo mého života

Čím víc se existenco obnaží, cím víc se z ní sejme ochranných a jalových vrstev, tím víc se zviditelní její podstata. Rozhodně tu nejde, jak se mnozí domnívají, o vztah otce a dcery v násilně změněném prostředí, ale o to, jak toto prostředí ovlivní vztah otce a dcery. Změněným prostředím je zde, obrovská a stále rostoucí "cena" ženy. Přihlíží k tomu i její otec nebo jde u něj jen o nezištnou lásku k dceři? A samozřejmě naopak. Když dcera sama začne vypravovat příběhy a když se sama začne starat o jejich společné přežití (puška, sáně), stalo se tak něco, co jejich život pozmění, ale nevykolejí; jejich role se vymění, ale jejich vztah se nezmění. A najednou otázka o přežití lidského rodu padá, jde jen o jeho a ji. (14.12.2019)

intimní a komorní drama,které je postavené primárně na dialogu otce a dcery.Affleck celkem slušně vystihuje rodičovský strach o své dítě a jeho vnitřní rozpolcení o jeho výchově.Vše umocněno postapo světem,kdy se nedá věřit prakticky nikomu.Vyzněním a atmosférou je to někde mezi Cestou a Leave No Trace...60% (17.08.2019)

Světlo mého života má velmi jednoduché poselství, přesto se nejedná o jednoduchý snímek. Po prvních pár minutách, kdy si vyslechneme podobenství o falešném Noemovi nás film pomalu vtahuje do postapokaliptického světa, ve kterém vymřely téměř všechny ženy. Jako divák jsem neustála bilancovala, kterým směrem se snímek vlastně vydá. Bude to dobrodružná až akční pecka o silném otci ne nepodobná Cestě? Bude to hloubavý film o odhalené lidské povaze? Přiznám se, že skutečný směr jsem neobjevila až do závěrečných minut a popravdě ve mně tohle Světlo stále ještě zraje. Těžko vyjádřit pozitivní pocity bez spoilerů, tak aspoň všem vřele doporučuji. (04.07.2019)

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)

Casey mě jako herec nikdy úplně neuchvátil a po přečtení synopse jsem očekávala pomalinku plynoucí komorní záležitost, která mě unudí k smrti. Nemohla jsem se víc zmýlit. Hlavní postavy otce a dcery jsem si velmi rychle oblíbila (jejich dialogy byly krásně zahrané a hlavně hodně dobře napsané) a dýchla na mě i nepříjemná atmosféra dystopického světa (škoda, že nebylo více času věnováno příčinám "vyhynutí" ženského pohlaví). Ani na chvilku jsem se nenudila a moc jsem si tuhle svou poslední projekci na KVIFF 2019 užila. (15.07.2019)